Ransom Riggs stvořil svět, ve kterém žijí podivné děti se svými podivnými vlastnostmi. Ukrývají se ve smyčkách chráněny ymbrynami a čelí útokům stvůr. Trilogie Sirotčinec pro podivné děti slečny Peregrinové se stal senzací a bestsellerem, který se dočkal i filmového zpracování. Kniha bořila hranice mezi literaturou pro děti a dospělé svými lehkými doteky skutečného světa. Autentické fotografie podivných bytostí dokreslovaly svět, který tak snadno mohl být skutečný a živil v čtenáři pocit, že někde skutečně žijí podivné děti. Někde mezi námi, hrubě odmítány společností pro svou odlišnost, ukryty ve smyčce před krutostí lidí i stvůr.
Kde se vzali podivné děti, ymbryny, chmůrvědi a smyčky? To napadne každého, kdo měl tu čest s původní trilogií z pera Ransoma Riggse. Odpovědi přináší Millard. Neviditelný chlapec zapsal Povídky podivných, ve kterých jsou ukryty naučné příběhy ze života podivných ale i legendy o vzniku smyček a původu ymbryn.
Zatímco Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti obsáhl všechny generace, povídkám se to tolik nedaří. Mnohé z nich připomínají spíš pohádky, které by mohly patřit do jakékoliv dětské knihy. I vypravěčský um Ransoma Riggse zde dostává značně na frak.
Umí být dojemný i rozšafný. Kouzlí bájné světy a s lehkostí sobě vlastní.
Chápu, že složenky musíme platit všichni a Ransom Riggs dává neporytě najevo, že ani on není této výsady vyňat. Povídky podivných mají za úkol spíš uživit svého autora než jakkoliv složit poctu podivnému světu podivných dětí.
Čtenář, uchvácen zápasem dětí se stvůrami pod ochranou křídel ymbryn, by mohl snadno očekávat epos z dávných časů plný legendárních skutků. Marně. Nedočká se ani vysvětlení všech podivností, které mu snad vrtaly hlavou. Pouze některých a jeho očekávání tak lehce zůstanou nenaplněna.
Pro ty, kteří ze srdce ani z mysli nikdy nedostali celou trilogii, jsou Povídky podivných nutností, i když neručím za výsledný koktejl emocí, který může kniha namíchat.
Začínající čtenář nepolíbený předchozími knihami, nechť se poposune v regále k jinému titulu, neboť hrozí, že zůstane s výrazem nepochopení zírat ještě hodně dlouho po dočtení.
JotaTi, kteří podivným dětem ve svém srdci místečko neudělali, nenajdou ho ani nyní.
Již po prvním přečtení vím, že se ke knize určitě vrátím. I když nesplnila má očekávání, našla jsem několik povídek, které jsou hluboce lidské, dojemná a silné, že je při jejich čtení naprosto jedno, zda jsou ze světa podivných nebo toho pohádkového.
Koketoval jsem s myšlenkou, že knize udělám místo na poličce hned vedle celé trilogie Sirotčince slečny Peregrinové. Nakonec si možná nějaký čas pobude spíš v dětské knihovničce, kam žánrově zapadá lépe než ostatní tři knihy, které okouzlily všechny generace a přemostily svět podivných s naším.
Knihu můžete zakoupit ZDE
Povídky podivných, Ransom Riggs, Jota,
