Pojď sem, ať ti můžu dát pusu je druhou knihou nizozemské autorky Griet Op de Beeckové. U nás ji vydalo nakladatelství Host.
Hlavní hrdinkou románu je Mona. V první části knihy ji potkáváme jako malou holčičku. Svět kolem sebe vnímá svým na svůj věk překvapivě vyzrálým pohledem. Události i lidé kolem ní jsou pro ni i přes to všechno v mnohém nepochopitelní. Musí se vyrovnat se smrtí své přísné matky. Nerozumí otcovu odtažitému chování. Nechce nikomu způsobit bolest a ví, že musí být hodná. Nevyřčených slov přibývá, když otec přivede do rodiny Marii. Jejich manželství není dle všeho idylické a propast se prohlubuje po narození dcery. „Maminka je unavená,“ nebo „Maminka teď potřebuje trochu času pro sebe,“ jsou jediné odpovědi, které dostává na své otázky. Naučí se neptat a nepátrat. Stejně jako, když zemřela její matka. Otázky na minulost budí v lidech smutek a to ona přeci nechce.
V druhé části knihy potkáváme Monu jako čtyřiadvacetiletou. Odešla z rodného domu. Je samostatná a dospělá. Prožitou bolest nechala daleko za sebou. Bílá místa její minulosti však tu a tam bolestivě prosáknou. Manželství jejího otce a Marie zakotvilo v klidných byť kalných vodách manželského stereotypu. Vzájemné zklamání vyruší oznámení Monina bratra. Ten odchází z medicíny, protože jeho o jedenáct let starší přítelkyně čeká dítě. Sama Mona je v této části spíš pozorovatelem vývoje událostí než jeho aktérkou.
Všechny události vyvrcholí, když se Monin otec ocitá v nemocnici s rakovinou. Mona je o jedenáct let starší. Blízkost smrti nechává vykrystalizovat za roky nahromaděné emoce. Najednou je potřeba říct to, co bylo léta jen myšlenkami. Položit otázky a hledat na ně odpovědi. Mona tak na sklonku otcova života konečně nachází odvahu mluvit s ním. O minulosti, o matce, Marii, o svých pocitech. Odpovědi, které dostává, jí dávají odvahu najít samu sebe.
První část knihy přečtete se zatajeným dechem. Možná vám budou po tváři téct slzy. Sevře se vám srdce stejně jako rty v bezděčném gestu, které povolí, až s poslední větou kapitoly. Budete chtít být s Monou, aby její samota nebyla tak bolestivá a hmatatelná. Prázdnota neskončí, jen zešedne v následující části. Té chybí sžírající emoce. Se stejnou naléhavostí k nám ale mluví i nebezpečí vyplývající z akceptace popření sebe sama v životě.
HostZávěr knihy vám nedovolí ji jen tak zavřít a nedočíst. Tady vše končí a zároveň začíná. Ledy se prolamují, hráze se bortí. To, co nebylo nikdy vyřčeno, je nyní jediné, na čem záleží.
V závěru Mona složí celou skládanku své minulosti tak, aby mohla jít očištěna vstříc své budoucnosti. V této chvíli se román stáčí na vztah Mony s otcem jako na klíčovou linku celé knihy. Jde o silný moment. Trochu neoprávněně je opominuta Marie, jejíž role nebyla v celém příběhu zanedbatelné a jistě by bylo dobré osvětlit víc její pohnutky v jednání.
Kniha je skutečně silným čtenářským zážitkem. Je to ten typ románů, po jehož přečtení nebudete chtít nic říct, jen někoho obejmout. Dovolí vám být součástí světa hlavní hrdinky a projít s ní celým příběhem, jako by to byl příběh váš.
Pojď sem, ať ti můžu dát pusu, Griet Op de Beecková, Host, 2017, 400 str.
Knihu můžete zakoupit ZDE
