Knižní série jsou mezi vášnivými čtenáři oblíbené. Jako prubířský se často ukazuje druhý díl, který dává tušit, zda budou další a další pokračování úspěšná, nebo naopak rozvíjející se příběh upadne v zapomnění dříve, než skončí. Jak si vede Charlotte Lavigneová v Pikantním životě tentokrát s příchutí šampaňského a smetanových karamelek?
Na konci prvního dílu jsme Quebečanku Charlotte opouštěli jako zamilovanou do 
osudového muže Maxe, a chystající se na život se svým vyvoleným v jeho městě – Paříži, protože se po všech milostných peripetiích nakonec přeci jen zasnoubili a plánují svatbu. Tedy přípravy zajišťuje samozřejmě zejména Charlotte … A je jisté, že to nebude bez průšvihů. Dějová linka slibuje mnoho důvodů pro zasmání, ale bohužel očekávání většiny čtenářek zůstane nenaplněno. Příhody a eskapády jsou přitažené za vlasy a kniha se stává plytkým čtivem, které inteligentnější ženy příliš nenadchne. Pravda je, že k tomu sklouzával již díl první, ale přeci jen u něj vysvítávala šance, že se kniha přiřadí k tomu lepšímu, co v tomto žánru vzniká. Budiž, všichni nemáme stále náladu na Kafku, Shakespeara nebo Čapka, ale ani oddechová literatura nemusí být příliš hloupá.
V celém tom předsvatebním roji téměř zaniká to, co mělo být na Pikantním životě Charlotte Lavigneové jedinečné, a to její láska k jídlu. Právě proto jsem dala pokračování šanci, těšila se na výborné gurmánské postřehy, ale vůně jako by vyčichly a chuťové pohárky se tentokrát ani nestihnou bouřit. Pasáže o kulinářství úplně nechybějí, ale nejsou tak výrazné, aby se vám sbíhaly sliny. Zajímavé jsou snad jen některé popisy rozdílných zvyklostí v Qubecu a ve Francii, se kterými se Charlotte musí vyrovnat, či nahlédnutí do pařížských restaurací.
Knížka se sice čte lehce, děj odsýpá a nedrhne, ale také ničím nepřekvapí, nezaujme, nepřináší nic v oblasti četby pro ženy nového. Zašmodrchaný konec, který láká na další pokračování, je tak bohužel nepříliš šťavnatou návnadou, a myslím si, že další díly budou stále slabší. Potenciál přísloví „Láska prochází žaludkem“ autorka bohužel nevyužila tak, jak mohla a ráda bych si na toto téma přečetla přeci jen o něco důvtipnější ženský román, který by neplýtval stránkami jako nadbytečnými surovinami, které nebyly při vaření vůbec potřeba.
Třeba se do budoucna tématu chopí některá z úspěšných food blogerek v České republice, nechme se překvapit… S Charlotte Lavigneovou se druhým dílem loučím, a přestože by bylo naivní čekat od tohoto typu literatury hlubokou psychologickou sondu do duší hlavních i vedlejších postav, následovanou seriózní a dechberoucí recenzí samotného titulu, za úplnou ztrátu času jsem začátek příběhu nepovažovala. To se však nyní příliš tvrdit nedá, i když věřím, že kniha a její pokračování si tak jako tak své čtenářky najdou.
LENKA ŠIMKOVÁ
