Percyho Jacksona čeká další nebezpečná výprava. Do lidského světa pronikla nebezpečná příšera a Titáni sbírají svoji moc. Bohyně Artemis se rozhodne, že nebezpečnou stvůru uloví, ale co dělat, když se sama ztratí? Podaří se hrdinům zachránit bohyni a zmařit Titánům jejich plán na zničení Olympu?
„Tak trochu jsem tábořil před Artemidiným srubem.“
„Proč?“
„Jenom abych byl, víš, blízko.“
„Ty jsi ale kozí šmírák.“
„To nejsem! Zkrátka, šel jsem za ní do hlavní budovy a schoval jsem se v křoví a celé jsem to viděl. Argus ji nepustil dovnitř a ona se pořádně naštvala. Bylo tam docela horko.“
Jak už jsme u Ricka Riordana zvyklí, od jeho příběhů můžeme očekávat čtivost, vtip a spoustu akce. Jenže tentokrát nás akce provází už od první stránky a nepustí až do konce příběhu.
Rozhodně se můžete těšit na velkou dávku originálně řešených soubojů, při nichž mi ale trochu vadilo, že si už hlavní hrdinové nedávají pozor na to, kdo všechno to uvidí. Sice je to řešené pomocí mlhy, která by smrtelníky měla zmást, ale pokaždé z toho byl někdo obviněn (většinou Percy), jen tentokrát jsem se ničeho nedočkala, protože to autor prostě přešel.
Kromě akce se ale také můžete těšit na mnoho nových postav, jako jsou například Lovkyně, služebné bohyně Artemidy, doprovázející ji na jejích loveckých výpravách, či zbytek božského osazenstva Olympu, se kterými jsme ještě neměli možnost seznámit se a musím uznat, že všichni mají dobře vymyšlené osobnosti.
Když už jsme u té mytologické části příběhu, nemůžu přestat obdivovat, jak perfektně dokázal autor zasadit řeckou mytologii do reálného světa, tedy, až na tu drobnost, že občas zapomněl udělat nějaký ten poprask poté, co všechno předváděli hlavní hrdinové, ale jinak to měl skvěle promyšlené,
Sice vám může připadat, že Rick jede podle zavedeného scénáře (výprava, průšvih, několik soubojů a šťastný konec) a ona to je i tak trochu pravda, ale stejně se v každém díle najde něco, co vás překvapí. Navíc je díl od dílu lepší, takže nemusíte mít strach, že by se vám tato série omrzela.
Jediné, co mě na celém příběhu trošku mrzelo bylo, že autor občas zapomněl dokončit nějakou rozepsanou zápletku. Například Annabeth chtěla něco povědět Percymu, ale bohužel ji přerušila nestvůra a my už jsme neměli možnost dozvědět se o co šlo, jelikož už na to znovu nepřišla řeč. Takže nezbývá než doufat, že to nebylo nic důležitého nebo, že se to dozvíme v dalším díle.
Co se hlavních postav týče, autor jejich dojem opět o něco vylepšil. Vidíme na nich, že už jim není dvanáct a opravdu se chovají dospěleji, tudíž jim už jejich věk můžeme věřit, ale bohužel jim chybí jistá výjimečnost, kterou by se od sebe odlišovaly.
Percy už při soubojích nepotřebuje tolik pomoci ostatních a i přesto, že to měl zakázané, neustále se snažil pomáhat svým přátelům.
Thalia nově převzala post hlavní hrdinky, ale na starou dobrou Annabeth to prostě nestačilo. Svá rozhodnutí zakládala na svých emocí a do všeho se vrhala po hlavě. Já mám radši hrdinky, co si vše dobře promyslí.
Jediný Grover se moc nezměnil. Stále je velmi citlivý a lze ho velmi snadno dohnat k slzám. Ale oproti předchozím dílům to vypadá, že si konečně splní svůj sen a nalezne Pana.
Série Percy Jackson neustále dokazuje, že je ideální knihou pro děti, která zabaví i zaujme. A pokud takové příběhy máte rádi, rozhodně se do knihy pusťte.
Rick Riordan: Percy Jackson: Prokletí Titánů, Albatros Media a.s. (Fragment), 2010, 336 stran.
ELIŠKA RICHTEROVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
