Od dětských let jste snila o tom, jaké by to bylo žít jako princezna na dvoře české šlechty nebo dokonce na dvoře královském? O krásných šatech, zábavách a rytířích, kteří dobývají vaše srdce. Každá z žen se alespoň jednou viděla stát u oltáře v bílé splývající róbě po boku svého prince. Po přečtení knihy Jaroslavy Černé určitě změníte svůj názor a budete s povděkem kvitovat, že můžete žít v době, kde máte možnost o svém životě rozhodovat svobodně.
Kniha Jaroslavy Černé začíná jako příběh z červené knihovny, ale už po prvních několika stranách zjistíte, že o romantickou selanku se jednat nebude a tradiční konec, kdy konečně dojde k naplnění vzájemné lásky, také nečekejte. Nejedná se o lehké čtení, které má navodit sladké sny. Jedinci s citlivější povahou budou mít naopak problém „zabrat“. Určitě není na škodu si knihu přečíst už jenom kvůli pochopení postavení žen ve středověku a tehdejší sňatkové politice.
Paní Perchta řečená z Rožmberka se narodila v hlubokém středověku, kdy postavení ženy bylo předem dané a často sloužila jako nástroj mocenské politiky. I milující otec chápal sňatek své dcery jako prostředek k upevnění moci, rozšíření statků, získání spojenectví nebo k usmíření znepřátelených rodů. Spíše světlou výjimkou se stalo spojení dvou lidí, kteří k sobě po rodinami dojednané svatbě našli cestu a tvořili harmonický pár.
„… Dvě ženy na protějším sedadle svou paní s útrpností sledovaly. Žádná ale nepromluvila. Co říct, když na tvářích novomanželky byly už tři dny znatelné stopy po soli z vyplakaných slz. Obě ženy věděly, že jejich paní a přítelkyně nepláče štěstím, ale naopak se těžko smiřuje se ztrátou své skutečné lásky…“ (str. 11)
Autorka děj své knihy začíná odjezdem Perchty na panství jejího muže Jana (Hanuše) z Lichtenštejna. Už při čtení prvních stránek se do mysli vkrádá lehké napětí, které čtenáře provází po celou cestu na Mikulov. I přesto, že nevěsta doufá v radostný život po boku svého muže, dá se mezi řádky vyčíst, že počítat může s pravým opakem. Po přivítání na Mikulově, kde fakticky vládne matka Jana z Lichtenštejna se svými dvěma dcerami po boku, čeká na Perchtu řada příkoří.
Rafinovanost a fantazie při vymýšlení překážek pro novou „zámeckou paní“ nezná mezí. Z drobných problémů se zařizováním bydlení se postupem času stane drama vrcholící bojem o život Perchty i těch, kteří se snaží pomoci. Z dopisů adresovaných na rodný Český Krumlov čiší zmar, strach a beznaděj. I přes přímluvy Perchtina otce, bratrů a později i zástupců jednotlivých šlechtických rodů, se agrese stále stupňuje.
Při čtení celého příběhu se krade na mysl otázka, jestli je opravdu možné, aby jedna žena dokázala se ctí snést tolik utrpení a strádání. Nadějí a světlem se pro Perchtu v těžkých dobách stává její nenaplněná láska k Petrovi ze Šternberka.
V závěru příběhu se děj přesunuje do současnosti. Návštěvníci hradu Rožmberk nebo řemeslníci pracující v jeho prostorách prezentují své osobní zkušenosti se zjevením přezdívaným Bílá paní, která se však neukáže každému a téměř vždy její zjevení v sobě nese určité poselství.
„… Muž se vzpamatoval až za dlouho chvíli. Možná jsem se spletl, pomyslel si, otevřel okno a vyhlédl ven. Lešení ani nic podobného, po čem by zjevení mohlo přecházet, u zdi nebylo. Nespletl. Musel se přidržet parapetu. Teď už si byl jistý. Pověstná Bílá paní Perchta navštívila kolébku svého rodu, hrad Rožmberk…“ (str. 209)
Jak došlo ke zrození legendy o Bílé paní rožmberské a proč Perchta z Rožmberka nenašla vytoužený klid ani po své smrti? I za tím lze hledat jejího manžela Jana z Lichtenštejna, který nechtěl své ženě dopřát pokoj ani na onom světě.
V průběhu příběhu se napětí stupňuje a čekáte, co horšího se ještě stane na dalších stránkách. Na straně jedné hlavní postavu litujete, na straně druhé si navzdory znalosti dobových podmínek říkáte, ať už od něj odejde nebo ji zabije. Naivita hlavní hrdinky, která i přes všechno ponížení stále doufá v dobrý konec, vás místy bude až rozčilovat. Ale nakonec se přistihnete, že jste knihu přečetli v jednom kuse, i když původní plán na večer byl úplně jiný. Prostě vás zajímá, jak to celé dopadne.
Pokud máte rádi příběhy a pověsti z českých hradů a zámků, určitě lze knihu doporučit jako další zdroj. Nicméně se jedná o beletristické zpracování, kde nenajdete příliš faktů, dat a historických souvislostí. Dá se tak říci, že slouží spíše pro nováčky z této oblasti, kteří ví, že nějaká Bílá paní z Rožmberka existuje a chtějí se dozvědět celý příběh.
Autorka Jaroslava Černá, nakladatelství ALPRESS, s.r.o., edice Klokan, vydání první, Frýdek-Místek 2015
DANIELA SLOUKOVÁ RECOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
