Jsou detektivky, které přečtete na jeden nádech. Pak jsou detektivky, které po prvních dvaceti stranách odložíte. A pak jsou detektivky ze skupiny „něco mezi“. K nim se z mého pohledu řadí i aktuálně prodávané dílo Petra Maye Ostrov Entry . Mrtvý manžel, hlavní podezřelá a tajemná minulost. Ale kdo je tedy vrah?
Úvod knihy slibuje dobrou detektivku. Podnikatel žijící na malinkém ostrově kdesi u kanadského pobřeží nalezený ve své luxusní vile v tratolišti krve bez známek života. Nad ním jeho zatím ještě manželka, od které hodlal odejít, s rukama celýma od krve. Chybí jen vražedný nástroj. Motiv se zdá být jasný. Zhrzená manželka versus záletný manžel. Na vyšetřování případu je ovšem nasazen detektiv, který má do vyrovnané osoby daleko. Osobní život v troskách, zdravotní problémy pramenící z chronické nespavosti a navíc podivně úzký vztah k osobě hlavní podezřelé, který nedokáže rozumným způsobem zdůvodnit.
Autor si bohužel nevystačí pouze s tímto námětem a vyprávění prokládá historickým příběhem, který se, logicky, v závěru propojí se současností. Rozsáhlé oblasti Irska, Anglie s Skotska postihl v 19. století hladomor a možným řešením se ukazovalo být násilné vysídlování poddaných a jejich trasport přes Atlantik na nově obsazená území v severní části Ameriky. I přesto, že obyvatelům byla přislíbena vlastní půda, téměř nikomu se z domoviny nechtělo odejít a při vysídlování bývalo užíváno násilí nejhrubšího zrna. Řada lidí zemřela ještě ve své rodné vesnici při marném odporu proti odsunu. Jedním z takto násilně odsunutých byl i mladík, který se za komplikovaných okolností seznámil s dcerou majitele panství. 
Na konci pláže jsem se vydal hřbitovem vzhůru. Mezi vysokou trávou vykukovaly náhrobní kameny a desky. Postupoval jsem opatrně, protože jsem věděl, že tady leží moji předkové a já se k nim jednoho dne také připojím. Zastavil jsem se a ohlédl se k oceánu. Slunce už začalo zvolna klesat k obzoru, na vzdálených mracích vykreslovalo zlatou ořízku a posílalo po hladině záblesky. Jaký nádherný věčný výhled mě tu jednou bude čekat. Budu se o něj dělit s lidmi, kteří tuto zemi obývali stovky let přede mnou.
nakladatelství HOSTHistorická část příběhu místy připomíná spíše román pro ženy než detektivní příběh. Autor rozsáhle líčí citové spojení mezi dvěma mladými lidmi a zdůrazňuje typický motiv zakázané lásky mezi dvěma lidmi nerovného původu. Citová zainteresovanost se pak přenáší i do současného příběhu, kdy detektiv, který má spíše hledat důkazy proti podezřelé, se ji snaží zuby nehty bránit. Rozuzlení se dočkáme až v několika posledních stranách. Stejně jako propojení současného s minulým.
Sime se zhluboka nadechl a vyrazil za ním. Kužel světla za běhu křižoval svah kopce sem a tam. Když doběhl nahoru, zastavil se a opsal paprskem půlkruh. Právě tady sotva před pár dny stáli s Kirsty. Tehdy se dotkla jeho tváře a poprvé se mezi nimi vytvořilo jakési pouto. Těsně před tím, než ho telefonát od Crozese přiměl ji zatknout.
Po uprchlíkovi nikde ani stopy. Pak záblesk ozářil stráň a Sime muže uviděl v prohlubni pod ní, jak utíká podél útesů. Sime se rozběhl z kopce za ním. Ze všech sil se snažil ve tmě, mokru a větru, který se mu prudce opíral přímo do tváře, udržet rovnováhu a nespadnout.
Láska dávných milenců došla naplnění v současnosti. Vrah je na konec odhalen. Minulost je propojena se současností. Autor patrně s ohledem na svůj původ (překvapivě Skotsko) chtěl napsat příběh, kde by propojil reálné obrazy z dějin země se současným fiktivním příběhem zločinu, ale zcela subjektivně musím říct, že bych raději četla detektivku s jednou časovou osou bez prvků červené knihovny.
Peter May: Ostrov Entry, nakladatelství Host, 2016
Úvodní foto: www.pixabay.com
Daniela Recová
