Recenze: Nepodceňovat Následky lásky

Víc než cokoliv jiného to bylo jméno režiséra Paolo Sorrentino, co mě lákalo vidět Následky lásky. Ne, že by téma filmu nebylo zajímavé, ale nebudilo takové nadšení, jako touha zjistit, jak vypadají další filmy tvůrce Velké nádhery (La Grande bellezza, 2013). Ta se pro mě stala zážitkem č. 1 nejen na loňském festivalu v Karlových Varech, ale jedním z nejsilnějších filmových zážitků vůbec.

Druhým důvodem, proč jsem musel vidět Následky lásky, je Sorrentinův dvorní herec Tonni Servillo. Ten mě ve varech zaujal jak ve Velké nádheře, tak ve dvojroli italské tragikomedie Ať žije svoboda (Viva la Libertá, 2013). Zde ztvárnil přísného a nudného italského premiéra a zároveň jeho dvojče, bláznivého a věčně pozitivního filosofa. Serrvilovo herectví se zdá být lehčí než vzduch. Chtělo by se říci, že působí přirozeně, ale tak tomu není. Působí prostě jinak, než všichni ostatní herci. Jakoby ani nehrál, ale spíš vyprávěl příběh postav, které představuje.

Ve všech rolích vypadá na první pohled úplně stejně, přesně jako dvojčata, ale drobné nuance, pohledy a pohyby dělají z každé jeho postavy nádhernou a originální podívanou. Spojení takového herce s režisérem, který více než po příběhu jde po člověku, po jeho duši, je pro mě zárukou něčeho, co určitě stojí za to vidět. A Následky lásky toho jsou dostatečně přesvědčivým důkazem.

Titto (Toni Servillo) přišel o všechno. Rodinu, práci, přátele, o svobodný život. Deset let přebývá ve švýcarském hotelu, kde má zaplacený pokoj s plnou penzí. Nájem vždy k prvnímu dni v měsíci, místo u okna v hotelové kavárně, dvakrát týdně uložit záhadně velký obnos peněz do banky a každou středu dávka heroinu přesně v deset dopoledne. To je celý jeho život. Nikam nechodí, nemá02 NL přátele, vlastní děti o něj nestojí. Žije svůj vnitřní život, ve kterém největší a jedinou zábavou je pozorování ostatních. Jedním z jeho pozorovacích objektů je krásná servírka Sofia (Olivia Magnani). Za dobu tří let, přestože by o Titta měla zjevný zájem, ji ale ani nepozdravil. Ovšem není to jen ostýchavost, která mu brání se se Sofií sblížit. Člověk nikdy nesmí podceňovat následky lásky.

KOUKNI SE  Recenze: Mission: Impossible Odplata - První část opět překonává hranice diváckých očekávání

Druhý celovečerní film Paola Sorrentina není nijak originální, přesto ve mně zanechal nesmazatelnou stopu. Nemám rád označení „film náročného diváka“, protože v něm slyším jakousi intelektuální povýšenost, ale pro Následky lásky je to trefná charakteristika. Sorrentino se více než příběhem, ve svých filmech zajímá psychologií hlavní postavy. Divák dlouho neví, co si má o postavě myslet, proč dělá to a chová se tak či onak. Ale vývoj hlavního hrdiny je od začátku zjevný a hlavně precizně zpracovaný. To ovšem vyžaduje značnou dávku trpělivosti. Sorrentinovy filmy jsou natočeny ve velmi pomalém tempu. V případě Následků lásky, stejně jak ve Velké nádheře, je hlavní postava vypravěčem a ve filmu jako takovém toho moc nenamluví. Děj neprochází žádnými nečekanými zvraty a scénář nehýří vtipem. Přesto, pokud přistoupíte na Sorrentinův způsob práce, jsou jeho snímky velkým zážitkem. Především proto, že je z nich patrný režisérův cit pro jednotlivé složky filmu.

Sorrentino bravurně pracuje s hudbou. Počínaje výběrem a zapracováním do obrazu konče. Zvuk jako takový bývá nejsilnější stránkou. Kostelní chorály se střídají s komerčním popem a vše mezitím je vyplněno detaily běžně nás obklopujícími, jako jsou zapalovače, dusot koní, ale také ticho, které snad nikdy nebylo tak silnou stránkou jako v případě Sorrentinovy tvorby. Pozorný divák je nakonec odměněn i dávkou ironického humoru. Příkladem je setkání Toniho s bossem od Cosa Nostra v sále, ve kterém se koná 02 NLpřednáška o prostatě. Takových vtípků je ve všech jeho filmech mnohem víc. Ve spojení s kamerou a výběrem herců jsou jeho filmy právem uznávané klenoty současné kinematografie.

KOUKNI SE  Koukat či nekoukat: Seriál Sugar

Do českých kin se dostaly ještě dva Sorrentinovy filmy. Božský (Il Divo, 2008) a Tady to musí být (This Must Be the Place, 2011). Zatímco Božský je jeho typický film nezaměnitelný s jinými tvůrci, Tady to musí být je lehkým vybočením z režisérovy tvorby.

Jde o první, a podle režiséra nejspíš i poslední, anglicky mluvený film. Navíc do hlavní role obsadil hvězdu Sean Penna. To neznamená, že by se režisér snažil za každou cenu divákovi vnutit. Přestože se jedná o Sorrentinův divácky nejpřístupnější film, je i zde patrný jeho rukopis, nevyjímaje výtečnou kameru, ironický humor, podmanivou hudbu, ale hlavně nezapomenutelný výkon hlavní postavy. Sean Penn nahradil Toni Servilla, ale nijak za ním nezaostává. Ve své roli je víc než přesvědčivý. V momentě, kdy si zvyknete na jeho chůzi, mluvení a dětinské chichotání, nedokážete z herce spustit oči a prožíváte s ním každý okamžik, ba co víc, každý jeho pocit. Sorrentino má jednoduše čuch na herce, kteří ho ovlivňují, ale je zřejmé, že hlavně ovlivňuje on je a jeho režijní vedení, ať už je jakékoliv, vytáhne z herce maximum.

Přestože všech pět posledních filmů Sorrentina se dostalo do soutěže v Cannes, s jeho jménem jsem se poprvé setkal na 48. ročníku Mezinárodního filmového festival Karlovy Vary. Velká nádhera se stala jednou z největších událostí nejen tohoto festivalu a musím říci, že zcela oprávněně.

KOUKNI SE  Koukat či nekoukat: Seriál Gentlemani

Paolo Sorrentino ve svých filmech přináší něco, co mi ve světové kinematografii chybí. Jeho věčné srovnávání s Federicem Fellinim mi leze krkem, ale pravdou zůstává, že z jeho snímků je cítit skutečná láska k filmu, která je u většiny současných, byť kvalitních tvůrců, ubita snahou o originalitu a závislostí na financích. Nepochybuji, že Paolo Sorrentino se se svým pojetím filmu dostane do učebnic kinematografie právě vedle takových jmen, jakým je již zmiňovaný Fellini, Antonioni a další.

UP

Le Conseguenze dell’amore
Itálie, 2004, 100 min
Režie: Paolo Sorrentino
Hrají: Toni Servillo, Olivia Magnani, Adriano Giannini, Antonio Ballerio, Rolando Ravello

 

PŘEHLED RECENZE
Hodnocení
9
recenze-nepodcenovat-nasledky-laskyDruhý celovečerní film Paola Sorrentina není nijak originální, přesto ve mně zanechal nesmazatelnou stopu. Nemám rád označení "film náročného diváka", protože v něm slyším jakousi intelektuální povýšenost, ale pro Následky lásky je to trefná charakteristika.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

two × two =