Hned po vypuštění třetí série seriálu Narcos internetovou televizí Netflix se vyrojily pochybnosti, zda bude aktuální série dosahovat předchozí úrovně. Mrtvého Escobara v podání skvělého Wagnera Moury totiž nahradila čtveřice šéfů kartelu Cali, jejíž představitelé neoplývají tak démonickým charismatem. Navíc vypadl z příběhu ten výbušnější a viditelnější z dvojice agentů DEA, agent Murphy. Průvodcem a hlavním hrdinou celé série se tak stává na první pohled méně výrazný a nemluvný agent Peňa s tváří Pabla Pascala.
Tvůrcům se ale podařilo v nových deseti cca padesátiminutových dílech přesvědčit diváky, že to jde i bez oblíbených postav a jednoho gigantického záporáka. V prvních dvou sériích jsme sledovali v podstatě jednu linku příběhu, jehož hybatelem a cílem byl Escobar. Nyní je příběh vystavěn na několika úrovních, které se prolínají, doplňují, aby se v závěru setkaly ve velkém finále. Celkově se touto sérií pohybuje více vedlejších postav hodných zřetele, jejichž mikropříběhy tvoří ucelenou komplexitu konečného díla.
Agent Peňa tentokrát musí bojovat na vlastní pěst (s pomocí miniaturního týmu dalších svou agentů) a proti němu nestojí jen mafiáni z kartelu a skrz naskrz zkorumpovaný kolumbijský establisment, ale i americké politické zájmy. Divák se sice hned z počátku dozví o dohodě o kapitulaci kartelu výměnou za nestydatě nízké tresty a beztrestnost pro členy rodiny kartelu, a z reálií také může očekávat, jak by měl příběh skončit. Přesto se podařilo příběh tak vystavět a zamotat, že do poslední chvíle nepostrádá napětí.
Velmi dobrým tahem bylo vytvoření linky s bezpečnostním specialistou Jorgem Salcedou, jehož eskápady postupně čím dál více vstupují do popředí děje a ambivalence jeho počínání, na hraně vypočítavosti a morálních zásad, tvoří na konci jedno z nejdramatičtějších vyústění seriálu. Uprostřed všeprostupující paranoi, kdy nevíte, z jaké postavy na straně zákona se vyklube podplacený donašeč, stojí jako novodobý westernový hrdina, držák agent Peňa. Málomluvný charakter, který ale když už něco řekne, tak to má svou váhu. A hlavně za něj mluví jeho činy.
Čtyři drogoví bosové umožňují tvůrcům dějovou linku rozvětvit a rozehrát jejich odlišné charaktery. Na konci série zamrzí, že slibně načrtnuté osudy dvou osobitějších z nich, Pacha a Chepeho, nedostanou tolik prostoru, jaký by si zasloužily. Ovšem nejdémoničtější postavou této série je podle mě David Rodriguez, syn hlavního bosse Gilberta Rodrigueze. Nevyzpytatelná figura drzého fracka předčí ve své krutosti ostatní členy kartelu.
Chloubou seriálu je opět zručnost v budování napětí. V tahu na bránu nemá podle mě tento seriál v současné seriálové produkci konkurenci. Skvělé dialogy, autentické postavy, které vás nenechají chladnými, explicitní násilné scény. Efektní kombinace nafilmované akce a krátkých dokumentárních prostřihů reálných událostí, živých i mrtvých zločinců, přesvědčuje neodbytně diváka, že tady nejde o fikci, ale že veškeré hrůzné činy jsou více než skutečné a že tohle všechno je v našem světě možné. Schopnost udržet diváka v neustálém strachu by mohli tvůrcům seriálu závidět kdejací režiséři deklarovaných hororových filmů. Ve všech těchto prvcích drží seriál laťku vysoko i ve třetí sérii, v násilí pokročil ještě o krůček vpřed.
Drogová chobotnice je v podstatě nesmrtelná, jako nezmarovi jí po useknutí několika končetin dorostou nová chapadla, možná méně viditelná, hmatatelná, ale o to nebezpečnější. Dokud tu bude poptávka po drogách, nelze její organismus zabít. Rodí se a roste z lačnosti, závislosti a lakomství lidí. Můžeme se těšit, že se příště na jednu obří a pořádně prorostlou podíváme s agentem Peňou do Mexika. Tak zase za rok!
Kubin
