Jednoho dne, v jednom kibucu se stalo všechno a vlastně nic.
Amos Oz se vrací prostřednictvím fiktivního místa do časů, které formovaly jeho osobnost, jeho literární tvorbu i nahlížení světa povídkovou knihou Mezi svými.
Jednotlivé příběhy stojí samy o sobě a ani by snad jeden nepotřeboval druhý, přesto jsou pevně spjaty. Jednotlivé hrdiny nacházíme tam, kde jsme je v předchozí povídce opustili. Jednou jsou hlavními postavami svého vyprávění, podruhé jsou jen přihlížejícími, nezúčastněnými figurami. A tak se s každou další kapitolou čí dál tím víc stáváme součástí kibucu, stejně jako jeho obyvatelé. Poznáváme jejich návyky, motivaci a touhy. Postupně se sžíváme i s prostředím.
Ačkoliv nejde o žádný konkrétní kibuc, je nad slunce jasná silná autobiografická stopa. Vrací se „mezi své„. Jakoby sobě i jim v zenitu života chtěl dát rozhřešení.
Bez ohledu na to, zda je kibuc tím jeho, nebo úplně jiným, funguje stejně jako všechny další. Shromáždili se v něm lidé, kteří hledali útočiště po válce. Jiní hledali rodinu, když jim hnědý teror tu jejich vzal. Mladí přišli z poslušnosti vůči starší generaci, nebo hledali nový svět pro své ambice. Pestrá směsice charakterů a příběhů vře pod pokličkou tradicemi a pravidly sešněrovaného kibucu.
Temný stín kolektivistické společnosti padne i na čtenáře a mnohým se vybaví výjevy z dob minulých naší země. I tady se rodí nový stát na troskách starých pořádků. A bez ohledu na význam toku dějin, lidé žijí, umírají, milují a nenávidí dál.
V jednotlivých postavách se probouzí vlastní touhy, které více či méně naráží na společenskou normu. Lidé ohýbají své sny a životy ve jménu společnosti. Aby je nakonec zadusili pro blaho a klid většiny.
Kdo očekává hrdinu, který plive proti proudu, aby nakonec zvítězil nad všemi a vším i sám nad sebou, bude zklamán.
Jako se tiše vzedme vůle jít za svým snem, tak stejně odplyne, aby se přetavila v chronickou bolest a čekala na prach času, který ji pohřbí.
Amos Oz je shovívavý vůči svým hrdinům. Nenechá je projít torturou vlastní silné vůle a následků odvážných rozhodnutí. Jen zjitří jejich bolest, aby ji nechal hned vzápětí zhojit niternou jizvou. Nic víc.
Mezi svými není dílko nikterak zásadní. Pravděpodobně se do vaší duše nezapíše víc, než příjemné odpoledne s rodinou. Piknik pod polojasným nebem s dusnem slibující bouřku, která nakonec nepřijde a jen z dáli vás pozdraví úlevným vánkem.
Možná se nad knihou Mezi svými nakrátko zamyslíte nad těmi svými. Jací jsou, po čem touží a zda by nechtěli být jinde a s někým jiným. O síle rozhodnout se a jít za svými sny.
Amos Oz vyjadřuje naléhavou touhu po vůli jít za hlasem svého srdce v pravý čas, než bude pozdě. Nezaujatě a bez důrazu nechává své hrdiny, kteří si nechali ten okamžik protéct mezi prsty jako písek z pouště, na pospas konstantě jejich životů.
Kristina Doubravová
Mezi svými, Amos Oz, nakladatelství Paseka 2019
Knihu můžete zakoupit ZDE
