Že by pohádka o hloupém Honzovi, kterak se do světa vydal, aby štěstí nalezl? Tak trochu, jen místo Honzy tu máme dvoumetrového kulturistu a spíš než hloupý, je Dennis (Kim Kold) příliš hodný a nedospělý. A oproti klasické pohádce nedostal na cestu ranec buchet a pusu na čelo. Dennisova maminka Ingrid (Elsbeth Steentoft) se naopak snaží za každou cenu udržet svého synka doma. Zničená vztahem s alkoholikem se brání přijmout fakt, že její syn už vyrostl a mohl by si jít svojí cestou. Snad ze strachu před samotou v něm vyvolává pocit zodpovědnosti a viny. A tak má Dennis problémy navázat normální vztah nejen proto, že mu je už osmatřicet let a stále žije se svojí matkou, ale díky své postavě a hlavně povaze je spíše terčem posměchu než porozumění.
Po vzoru svého strýce, čerstvě ženatého s thajskou dívkou, se Dennis rozhodne najít štěstí v exotické zemi, kde by seznámení se ženou mělo být přeci jenom snazší. Navzdory své matce, pod záminkou kulturistické soutěže v Německu, odlétá na dovolenou do Thajska, kde skutečně po pár ne zrovna příjemných zkušenostech, nalézá svojí vyvolenou. Už to skoro vypadá na šťastný konec a chtělo by se jen dodat, že to byla svatba, jakou svět ještě neviděl, měli kopu dětí a jestli nezemřeli, tak tam žijí dodnes. Jenže právě návratem z Thajska s otázkou, jak oznámit své matce tu „šťastnou“ novinku, skutečný Dennisův příběh teprve začíná.
Dánský film Mazel je první celovečerní snímek režiséra Madse Matthiesena a volně navazuje na krátký film Dennis (též Matthiesen). V něm se seznamujeme s hlavním hrdinou coby profesionálním kulturistou, který se po neúspěšném pokusu o navázání vztahu vrací ke své matce, kde nachází útočiště. Ale za tím vším je cítit, že to není úplně jeho svobodná vůle. Citově vydíraný dospělý muž bez sebedůvěry a s duší malého chlapce by chtěl, ale nemá odvahu své mámě vzdorovat. A právě to, co je v původním snímku načrtnuto, se Mazel pokouší dovyprávět celé a téměř se mu to povedlo.
První polovina filmu jede ve svižném tempu, plně zaměřená na hlavní postavu, jak se snaží navázat vztah, ale bez úspěchu, až do doby, kdy v Thajsku poznává svojí vyvolenou Toi. Ani zde se film příliš nezaobírá rozehráváním silnějšího příběhu. Od první chvíle, kdy se Dennis a Toi setkají je divákovi jasné, že našel tu pravou a následný proces vzájemného poznávání, sbližování, od prvního polibku k milostnému splynutí je odvyprávěn během pár minut. Teprve po návratu z Thajska máme možnost hlouběji poznat povahy hlavních postav, Denisse a jeho matky. Odkrývá se skutečná podstata jejich vztahu, divák je plně vtažen do děje, který neustále graduje, vytváří napětí a právě v momentě, kdy dojde k maximálnímu vyhrocení jejich soužití, film skončí. Mám rád, když má film otevřený konec a nechá na divákově fantazii, co by se ještě mohlo stát, ale konec bez konce? Respektive bez jakékoliv pointy? Možná jen nejsem dostatečně všímavý, nebo důvtipný, ale nevidím žádné rozuzlení Denissova příběhu. Chybí mi vyřešení jeho vztahu s matkou, postrádám jakýkoliv odkaz do budoucnosti a to je podle mě velká škoda.
První, co mě při závěrečných titulcích napadlo je, že to bylo mnoho povyků pro nic, ale přeci jenom něco v člověku zůstalo. A nakonec toho nebylo málo. Užíval jsem si hudební stránku (Sune Martin), která trefně podkreslovala jednotlivé pasáže, navíc přesně tak dlouho, aby se nestala vlezlou. Přestože většina herců působila dost prkenně, filmu to nijak neuškodilo. Zaprvé většinu rolí obstarávali neherci a to podali minimálně srovnatelné výkony s „profesionály“ většiny současných českých seriálů. Zadruhé Kim Kold a Elsbeth Steentoft byli ve svých rolích přesní. Když pominu Terminátora, poprvé jsem viděl skutečně dobře hrát profesionálního kulturistu. Navíc díky nápadu, obsadit kulturistu do hlavní role, je příběh obohacen o další rozměr, tedy o předpoklad, že v takovém těle bychom přeci jenom čekali poněkud větší rozhodnost, dospělost, větší dávku sebedůvěry. Je to takový Malý velký muž naruby.
Film Mazel dokáže vyvolat soucit s hlavní postavu a chvílemi až nenávist k jeho matce, ale i pro ni jsem měl jistou dávku pochopení. Koneckonců nikdo nechce zůstat sám. Film otevírá otázku zodpovědnosti k sobě samotnému a k druhým, odpovědi nechává vysloveně na divákovi. To nakonec taky není tak špatné. A kdo ví, třeba Matthiesen ještě chystá třetí film s tímhle svalnatým medvídkem. Já bych na něj určitě šel.
Pavel Urík
10 timer til Paradis
Drama
Dánsko, 2012, 92 min
Režie: Mads Matthiesen
Hrají: Kim Kold, David Winters, Elsebeth Steentoft
Hodnocení: 7/10
