Do českých kin vstoupila filmová detektivka Marco, která redefinuje úspěšnou sérii podle románů Jussiho Adlera-Olsena. Nový režisér, noví herci a vybočení z tradice. Úspěch předchozích thrillerů Zabijáci, Složka 64 nebo Vzkaz v láhvi je postaven na chladně odtažitém vizuálu, oblíbené literární předloze a výborné herecké chemii hlavních představitelů. Pátý film ale přichází s radikálními změnami – přišel s novým tvůrčím týmem a rovnou přeobsadil ústřední představitele hlavních rolí. Článek je převzat z webu krajskélisty.cz.
Kriminalisté z dánské bestsellerové série se potýkají s dalším zapeklitým případem, který prosakuje do nejvyšších pater politiky. Klasicky dojde na korupci, sexuální obtěžování a nevinného hocha na útěku před policií, gangy i rodinou. Rozplétání dávné vraždy se prolne do současnosti a stopy vedou z Kodaně až do České republiky.
Vedle Godly si zahrálo i Žižkovské nádraží
Titulní dvojici nesourodých detektivů – zabýčeného morouse Carla Mørcka ztvárnil dánský herecký bard Ulrich Thomsen. Jeho asistenta Asada si zahrál Zaki Youssef. Romského chlapce Marca hraje talentovaný debutant, další český herec romského původu, Luboš Oláh, kterému věštíme velkou budoucnost. Jeho filmového otce si zahrál Julius Oračko (Cesta ven, Stockholmský syndrom) a krutého gangsterského zabijáka Zolu ztvárnila hvězda seriálu MOST! Zdeněk Godla. Hraje romského nemilosrdného gangstera, který dělá špinavou práci pro mocné dánské politiky. Je to tragická a schématická postava závislá na povelech svých chlebodárců, kteří stojí ve stínech a řídí svět z pozadí. Funguje jako vraždící pohůnek pro ty nejtemnější případy, ale peníze, slávu a moc sklízí jiní.
Část dánské detektivky přijely filmaři natočit i k nám do Česka. Poměrně snadno poznáte hned několik pražských lokací. Točilo se na žižkovském nákladovém nádraží nebo v Karlínských kasárnách. Česká stopa je pro tuzemského diváka atraktivní, ale v samotném příběhu není tak výrazná. Každopádně je škoda, že tento díl s tuzemským motivem je suverénně nejslabší z celé filmové série. Generační detektivka je zaobalena do slušivého vizuálu, z kterého číší dusivá atmosféra a ´artově´ působící řemeslné zpracování. Snaha o polidštění postav se poměrně povedla, ale překombinovaný kriminální případ a nelogické vyšetřování strhává kvalitu značně dolů.
Kontrast mezi tendenčním scénářem zachraňuje artový vizuál
Nepříliš funkční scénář se rozpadá na kousky především díky neustálému přeskakování v postavách a tématech. Chvíli se soustředíme na pofidérní obchody a netransparentní účty charitativních organizací, které se dušují věřitelům, že jejich peníze jdou na dobrou věc. Poté se ocitáme za stěnami nóbl politických a lobbistických kanceláří, kde se ve světlech reflektorů producírují uhlazení úřednící uzavírající neprůhledné smlouvy se stínovými kmotry. Vzápětí nás tvůrci berou mezi spodinu kadaňského podsvětí, kde se v kulisách zapadnutého nádraží skrývají romské gangy, plnící vůli státních úředníků za mrzký peníz uloupený z charitativních sbírek. Dealují drogy, kradou televize a rozprodávají zabavené předměty z celních zón. Je to komplot za komplotem – a nad těmito zlodějskými pracemi se vznáší opar mezinárodního podvodu v řádu miliard.
Film zkrátka nemá žádnou jednotnou linii – skáčeme ve vyšetřování ztrácejících se finančních toků na vraždu státního úředníka, následně do tématu dětské pornografie a propojení českých gangů s dánskou romskou komunitou. Do toho na nás všude vyskakuje všudypřítomná korupce v politice, sexuální obtěžování a krutý příběh mladého romského chlapce, který chce za tátou. Marco je ústředním bodem všeho – ví něco, co ale odmítá říct. Také má strach z něčeho z minulosti, co nechce říct. Chce utéct, ale nemá kam. Něčeho se bojí, ale nechce být hlídaný policií. Je to nevyzpytatelná a místy i nelogická postava, která je svým způsobem dost nesympatická, a hlavně složitě pochopitelná. Zároveň mu ale fandíte, aby se konečně setkal s tátou a žili jako normální rodina. Je to postava plná protismyslů, nelogičností, ale s velkou životností.
Snaha o festivalovou artovku a žánrovou detektivku ve stylu severských thrillerů
Film si zakládá na chladné atmosféře, odtažitém přístupu k divákovi a uhrančivém netypickém vizuálu. Hrdě se hlásí k specifickému subžánru severských detektivek, ale přichází s něčím vlastním, až ´artově´ osobitým. Snímek je koncipován jako drsné, chladné a temné dílo – mnoho se tu nemluví, hodně se kouká, mlčí a chodí. Marco je adaptace bestselleru, pomalá detektivka a snaha o možná až festivalový thriller. Zároveň ale musí vydělat peníze a měl by být divácky úspěšný – a tato kombinace zrovna moc nefunguje. Z každého záběru na nás jde chlad a jakási zhouba, která tráví celé Dánsko.
Země se mění v odtažité, kriminalitou a korupcí prolezlé místo. Temná atmosféra je pro skandinávské detektivky typická a Marco se jí drží mnohdy až moc tendenčně. Pomalé a dlouhotrvající záběry, nedoostřený obraz, nedokonalý filmový materiál, detaily a velké množství ručních záběrů se snaží film stylizovat do jakéhosi artového thrilleru. Což místy funguje, ale schématický scénář filmu to nezachrání.
Ale snahu natočit film nově, originálně a odlišně tvůrcům upřít nemůžeme. Režisér Martin Zandvliet natočil vizuálně uhrančivý neo-noirový thriller The Outsider nebo emocionálně vyhrocené válečné drama V písku – Příslib svobody. Jeho filmografie se vyznačuje odvážným přístupem k formě a vizuálu. Zároveň ale nemá problém s béčkovějšími scénáři. Jeho filmy se nebojí klišé, ale umí pracovat s originální filmovou řečí. Čemuž podstatně dopomáhá kamera Aske Alexandera Fosse. Úhly a rakurzy kamery, působivé nasnímání přírody a neustálá blízkost kamery u herce dělají z filmu osobité filmové dílko, které se vymyká v klasickém zástupu filmových thrillerů. Barevná škála a colorgrading (nabarvení filmového obrazu) se nese v temnějších tónech modré a zelené. Odměřená a dusná barevnost se výborně hodí k chladné atmosféře severské detektivky, která je plná zmizelých úředníků, zkorumpovaných politiků a nádražních gangů.
Polidštění filmového detektiva v nerudného morouse, který dostává zbytky zločinů
Podstatná je také proměna hlavní role, která se oproti předešlým dílům změnila jak herecky, tak dramaturgicky. Postava hlavního kriminalisty Carla se více přiblížila svému literárnímu předobrazu. Svůj díl na tom má také scénář od Anderse Frithiofa Augusta, který hrdinu polidšťuje a dělá z něho člověka z masa a kostí. Snaží se vyvarovat archetypů, ale stejně postava trpí jistou šablonovitostí. Není to ale žádný Sherlock Holmes nebo James Bond. Je to Carel ze sklepního Oddělení Q, jenž dostává na stůl ty nejotravnější případy – poslední zbytky, které nikdo nechce.
Dávno zapomenuté, nevyřešené zločiny, které jsou spíše byrokracií než vyšetřováním v tom pravém slova smyslu. Je to neustále naštvaný, podrážděný a zapšklý padesátník, který to nikdy neuměl s ženskými ani s dětmi nebo kolegy. Natož s podezřelými. Jeho techniky vyslýchání a neortodoxní metody jsou značně přes čáru. Otázky k výslechu si předříkává ve výtahu, nebojí se dítě chytnout pod krkem a o nasazení při přestřelce ani nemluvě. Korunu tomu dodává typická žvýkačka, která nesmí chybět.
Temnota severské krajiny a romské gangy
Některé scény se vám ale zaryjí do mysli – například nedokonalá, realisticky působivá a velmi špinavá scéna boje Marca s gangsterem Zolou v torzu rozestavěného věžáku. K boji se připojí i Carel s Assadem. Ale jejich možnosti jsou omezené – nemají vojenský výcvik, neznají prostor a nemají žádnou výhodu nad soupeřem. Zola je letitý zabiják, který nechodí spát beze zbraně. Tyto rádoby akční scény jsou podány velmi realisticky a lidsky – což pomáhá divákovi se naladit na filmový svět a pochopit postavy. To je hlavní spodní proud filmu Marco – uvědomit si, že i filmové postavy mohou mít rozměr obyčejného člověka. Což se ve finální scéně potvrdí emocionálně silným výjevem.
Déšť, lesní temnota a dva detektivové čelící krutému morálnímu rozhodnutí – samozřejmě bez odpovědi. Je tu mnoho prvků, které odkazují k nezávislým, festivalovým a artovým filmům. Na tomto snímku je snadno znát, že chtěl být rozkročen někde mezi nezávislým artovým dramatem a procedurální kriminálkou. To je také jeho hlavní úskalí – příběh dvou policejních parťáků, strastiplná cesta syna za otcem a do toho vklíněný složitý konspirační zločin sahající od Kodaně přes Prahu až po černý kontinent.
Na režijní křeslo usedl Martin Zandvliet, scénář napsal Anders Frithiof August podle bestselleru Jussiho Adlera-Olsena. V hlavních rolí se představí vyšetřovatelé Ulrich Thomsen a Zaki Youssef a titulního Marca ztvárnil Luboš Oláh. Vedle nich se objeví Sofie Torp, Anders Matthesen, již zmiňovaný Zdeněk Godla nebo Julius Oračko.
Marco (2021, r. Martin Zandvliet, 125 min.)
Film měl premiéru v českých kinech 5. srpna 2021. Odkaz na původní článek ZDE.
VIKTOR H.
