Zajímalo vás někdy, jak by vypadalo propojení dvou britských literárních světů – Sherlocka Holmese a Harryho Pottera?
Měsíc nad Soho je pokračováním předchozí knihy Řeky Londýna, obojí z dílny anglického spisovatele a scénáristy Bena Aaronoviche. Tato série je řazena do žánru „městské fantasy“, pod čímž si v praxi můžete představit čaroděje a magické kreatury prohánějící se současnými městskými uličkami. A aby toho nebylo málo, s kriminální zápletkou.
Peter Grant byl ještě před nedávnem obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské metropolitní policie. Jedné noci se ale při vyšetřování vraždy zapletl s duchem, čímž si získal pozornost vrchního inspektora Nightingalea – vedoucího speciální policejní jednotky a čirou náhodou posledního čaroděje Anglie. Nyní Peter, policejní příslušník a čarodějnický učeň v jednom, stojí před případem zavražděného jazzmana, jehož smrt nebyla ani tak přirozeného, jako spíš magického původu. A Peter tuší, že v Soho řádí vrah, který má nadpřirozené schopnosti a jenom on a inspektor Nightingale jsou schopni ho zastavit.
Anotace knihy mi zněla jako absolutní mišmaš, a k všeobecnému zmatku jsem nečetla první díl, takže strach ohledně pochopení příběhu byl úspěšně nastolen. Naštěstí, zápletka sice přímo navazuje na díl předchozí, ale je konstruována s ohledem na čtenáře neznalého správné pořadí knih.
Publikace potěší nejen milovníky fantasy a kouzel, ale i nadšence do všeho britského – prostředím hlavního města počínaje, suchým humorem konče. Peter Grand je neskutečně vtipným vypravěčem, který je v kouzelnickém podsvětí nováčkem, což mu ale nebrání v nevzrušeném sarkasmu a zábavných hláškách.
Dobré knihy„Tohoto muže vycvičil mistr,“ pronesl Nightingale. „Máte vůbec ponětí, kolik let je potřebí k praktickému zvládnutí takové úrovně? Jaké k tomu potřeboval odhodlání a sebekázeň? Právě jste se setkal s jedním z nejnebezpečnějších mužů na světě.“ Poplácal mě po rameni. „A jste stále naživu. To je něco úchvatného.“ Přepadla mě příšerná představa, že mě snad obejme, ale naštěstí jsme si oba vzpomněli, že jsme Angličané. Přesto chybělo málo.
Autor příběhu je sám dlouhodobým obyvatelem Londýna a tak nechybí dlouhé popisy ulic, architektury a mentality tohoto města. Tyto pasáže jsou hudba pro uši každého „londýfola“, nicméně, klidně by jich mohlo být méně. I přesto je kniha čtivá a děj má spád – vyšetřovací pasáže v příjemném poměru střídají scény akční a to jak honičky, tak i magické souboje. Co se týče kouzelnických a detektivních prvků, jsou do sebe zapleteny rovnoměrně a ne na úkor druhého. Osobně si myslím, že knihu si užije i čtenář, který obvykle holduje jen jednomu z těchto žánrů. Účinným pojítkem je zde již zmiňovaný humor a způsob vyprávění, který je blízký širokému publiku. A málem bych zapomněla na prvek jazzu a atmosféru barových hudebních vystoupení, který byl tím správným kořením detektivního motivu.
Co bych však knize vytkla, je předimenzování zápletky – příběh sleduje rovnou dva případy společně s osudy několika postav, v čemž se průměrný čtenář snadno ztratí. Myslím, že by stačilo soustředit se na jednu detektivní linku, zato jí rozpracovat do detailu. Zdálo se, že autor překypuje nápady, které bezmyšlenkovitě použil najednou – což ke konci vede k přehlcení a nedotaženosti.
Pro porovnání jsem po dočtení Měsíce nad Soho zalistovala i Řekami Londýna, a na druhou stranu musím říci, že Aaronovitch svůj spisovatelský um postupně rozvíjí. V Řekách jsou jeho popisy Londýna ještě květnatější a vzhledem k úvodu čtenáře do svého světa i příběh složitější. V Měsíci nad Soho tedy redukoval předchozí nedostatky a myslím, že do budoucna se můžeme těšit na ještě lepší styl tvorby. Vcelku jsem byla knihou nadšená a pobavená – navzdory menším stylistickým chybám byla příjemným překvapením. Proto vřele doporučuji a těším se na další pokračování – Šepot podzemí – které by mělo vyjít v nejbližší době.
Lucie Tůmová
Kniha: Ben Aaronovitch, Měsíc nad Soho,2016
K zakoupení ZDE
