Pamatujete si Kafkovy hrůzu nahánějící příběhy? Miniaturní povídka Podivná knihovna je takový „Proces“ do kapsy pro studenty. Haruki Murakami si svou Cenu Franze Kafky z dřívějška opravdu zasloužil. Velmi jednoduchým stylem navozuje atmosféru „podivna“. Děsivé výjevy této malé knížečky podtrhují velmi zdařilé temné ilustrace německé výtvarnice Kat Menschik.
Dospívající kluk beze jména (Murakamiho alterego či „student obecný“?) se rozhodne jeden podvečer navštívit knihovnu, aby zde vrátil dvě přečtené knihy a jiné si půjčil. Knihovnicí je pro nové výpůjčky navigován do záhadné místnosti 107. Knihovna se s postupujícím soumrakem mění v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, dveřmi a celou, do které chlapce zavře zlomyslný dědek. Zvláštní roli dozorce hraje podivný ovčí mužík, který dědka poslouchá na slovo. Dědek klukovi přikáže naučit se zpaměti tlusté svazky vybraných knížek, aby jeho mozek nakonec skončil jako dědova svačinka. Ledaže by se mu s pomocí nových přátel– ovčího mužíka a neznámé němé slečny – podařilo z knihovny uprchnout.
„Ovčí mužík byl celý navlečený do pravých ovčích kožešin. Jen vepředu měl otvor pro obličej, a z něj hleděla dvě přátelská očka. Velice mu to slušelo. Ovčí mužík se mi chvilku díval do očí, potom sjel pohledem na tři svazky v mých rukou.
-Snad sis sem nepřišel číst?-
-Ano,- špitnul jsem.
-Opravdu sis sem přišel dobrovolně číst?-
Ten ovčí mužík mluvil trochu zvláštně. Mlčel jsem jako zařezaný.
-No tak, neslyšel jsi?-ozval se netrpělivě děda.
-Chtěl sis tady přece číst knížky? Co? Koukej mu hezky rychle odpovědět!-
-Ano. Přišel jsem si číst, protože jsem chtěl.-
-Tak vidíš!-pravil vítězoslavně děda.
-Ale mistře,-namítl ovčí mužík. -Vždyť je to přece ještě dítě.-“ (úryvek ze str. 18)
Na první pohled to může vypadat jako dokonalá fantasmagorie, ale když se nad příběhem hlouběji zamyslíte, zjistíte, že nejniternější strachy, ze kterých se tu Murakami vypisuje, není radno brát na lehkou váhu. Každý moderní člověk může mít svým způsobem zkušenost se stvůrami ze vzdělávacích institucí a samozřejmě z knihoven, jejichž katalogy se zdají být bezedné, z knihoven měnících se v nekonečná bludiště, ze kterých není úniku…a i kdyby se vám náhodou podařilo utéct pachu rozkládajících se knih, a uniknout šíleným pojídačům mozků, strašlivá vzpomínka ve vás zůstane.
Haruki Murakami – Podivná knihovna. 2014/11. Nakladatelství Odeon. 64 stran.
PAVLA KAMEŠOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
