Viktor, Oskar a Max tvořili v mládí klaunskou skupinu Busters, jejíž komická představení sklízela jeden úspěch za druhým. Od té doby už ale uplynulo hodně vody, přesněji celé tři dekády. Po takové době se Oskar vrací z emigrace zpět do Prahy. Je zde vůbec šance na opětovné shledání, když už se bývalí kamarádi nemůžou vzájemně vystát?
Trojice klaunů se nerozešla zrovna v dobrém, navíc se za třicet let pochopitelně proměnila. Nicméně i nyní má vedle své minulosti ještě jednu věc společnou – problémy v rodině. Oskar má komplikovaný vztah s dcerou, kterou navíc její partner bije, Viktorova žena trpí Alzheimerovou chorobou a Maxovi diagnostikují rakovinu konečníku, s čímž se snaží jeho rodina vyrovnat.
Tyto příběhy mají samy o sobě potenciál film utáhnout. Pro všechny tři ale není v dvouhodinové stopáži dostatek prostoru, takže vyznívají do ztracena a celý děj působí roztříštěně. Mnohem lepší by bylo, kdyby se scenárista Petr Jarchovský zaměřil jen na jeden z příběhů a ten by tak získal dostatek prostoru. Potom by sice nešlo o snímek o klaunském triu, ale výsledek by byl rozhodně povedenější. Takhle je jen nesourodým slepencem, který drží pohromadě právě jen trojice klaunů.
Mezi nimi dominuje Oldřich Kaiser jako Max, který se navzdory boji s rakovinou snaží zachovat svou klaunskou tvář a usnadnit rodině život se svou nemocí. Jeho scény patří k těm vůbec nejsilnějším, ať už v divákovi vyvolají smích, nebo dojetí. Velice povedený je nemocniční záběr s hřebínkem, jenž patří k těm, které se vryjí do paměti. Bohužel takových je v celém filmu jen hrstka.
V hereckém výkonu nezaostává ani Jiří Lábus. Ten jako Viktor přirovnává jednoho ze svých bývalých kolegů k bourci morušovému, který si vytváří kokon z keců. Je to ale právě on sám, jehož repliky mohly být zkráceny a bylo by to jen ku prospěchu. S tím výborně kontrastuje finská herečka Kati Outinen, která ztvárnila Viktorovu ženu. Té stačí naopak na film jen pár slov, aby byl její výkon tím jednoznačně nejlepším z celého obsazení.
„Herci musí hrát, to je náš smysl, rozumíš?“ zaznívá v jedné ze scén. Nebylo by od věci, kdyby si totéž opakovali herci už během natáčení. Řada jejich výkonů je totiž průměrná, někdy až podprůměrná. Největší škoda je to u třetího klauna Didiera Flamanda, který je nevýrazný, jeho příběh je nejméně zajímavý a divák má jednoduše pocit, že by se bez této dějové linky obešel.
A má vlastně pravdu. Je to přitom jen jedna z mnoha děr potrhaného scénáře, který celému filmu nejvíce ubližuje. Příběh nemá pevný začátek ani konec, působí spíš jen jako jeden díl seriálu, než jako snímek, který stojí a funguje sám o sobě. To nemůže zachránit ani závěrečná patetická třešnička na už tak hořkosladkém dortu.
Kristýna Motlová
Recenze vznikla ve spolupráci s Kina.cz a Kino Lucerna Brno.
Klauni
Komedie / Drama
Česko / Finsko / Lucembursko / Slovensko, 2013, 120 min
Režie: Viktor Tauš
Scénář: Petr Jarchovský
Hrají: Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Didier Flamand, Julie Ferrier, Kati Outinen, Eva Jeníčková, Zuzana Kronerová, Taťjana Medvecká, Juraj Nvota, Robert Nebřenský, Jan Slovák, Ivana Uhlířová, Lubor Šplíchal
