Recenze: Tajné společenství, nacistická zvěrstva, podivné vraždy a… Jepice

Jepice je detektivním thrillerem debutujícího autora Jamese Hazela. Vzbuzuje velká očekávání a již nyní autor avizuje pokračování. Ale nepředbíhejme.

Jepice
Zdá se, že odzvonilo detektivům typu Philla Marlowa, jejichž věrným souputníkem je stín jejich strniště, úporná kocovina a prázdné bankovní konto. Temní hrdinové na samé hranici dobrých mravů a zákona patří severu.

James Hazel stvořil britského gentlemana.O brilantním úsudku tohoto bývalého policisty a nyní elitního právníka není nutno více hovořit. Je samozřejmostí. Stejně jako bezstarostné ekonomické zázemí, šarm a anglický humor.

Jedinou skvrnkou na slunci Charlieho Priesta je disociativní porucha, která se hlásí nekontrolovatelně a protivně jako exmanželka. A stejně jako zhrzená žena vás bude držet celou dobu v bdělosti, kdy se ozve příště.

Slibný potenciál, který má jeho duševní handicap, nedojde v Jepici své čtvrthodinky slávy a ve finále vyjde naprosto vniveč. Stejně jako existence Charlesova bratra, který je, krom jiného, masovým vrahem toho času v detenci….
Snad se v některé z příštích knih autor k těmto momentům vrátí a dá čtenáři to, co po zásluze očekává.
Stejně slibným momentem je Priestova kolegyně Georgie. V průběhu vyprávění se mění její postava z chladnokrevné analyticky uvažující advokátní potvory v až dětsky naivní zastydlou studentku. A nemohu se zbavit pocitu, že pokud se ještě v nějaké knize s Charliem Priestem sejdou, bude střídat polohy lecjaké, nejen ty osobnostní.
No ale k samotnému příběhu.
Nevinný hmyz, přislíbený v titulu knihy, je pojítkem mezi jednoltivými poměrně sadisticy provedenými vraždami. Dělí je od sebe jen místo a čas. Z nějakého důvodu zavede vrah policejní vyšetřování právě k Charliemu Priestovi. Zakrátko je vtažen do poměrně zvráceného soukolí dozvuků nacistických zvěrstev, tajného společenství a podivných okolností.Thriller má slušně našlápnuto a zdá se, že nechybí žádná ingredience, aby se zrodil světový bestseller.

KOUKNI SE  Sheri Winston: Anatomie vzrušení ženy

Jen se neměl jmenovat Jepice, ale spíš vodoměrka. Stejně jako tento drobný hmyz klouže po vodě i celý příběh. Chybí mu pádné důkazy a solidní detektivní práce. I intuice jde o žebrácké holi, protože po většinu příběhu je Charlie Priest spíš vláčen okolnostmi a nově se vynořujícími postavami, než že by aktivně šlapal identitě pachatele na paty. Přesto všechno se mu daří zachovat tvář. Právě jeho postava je silnou stránkou knihy. Charismatický detektiv s vtipem a lehkostí sobě vlastní však má na víc, než se odvážil autor předvést.

Satisfakci nenabídne ani závěr. Rozuzlení případu je sice logické,ale nezbavuje mne pachuti z umělé vyšroubovanosti a zbytečné nakašírovanosti, která v určitém okamžiku přestala dávat smysl. Motivem hledí autor do nebeských výšin a klidně mohl koukat s hlavou vzhůru do korun stromů, dal by se poeticky vyjádřit přesah ambicí.

V celém příběhu jsem postrádala nezvratné důkazy a logické vazby. Jejich zapojení v příběhu skutečně připomíná pohyb vodoměrky po vodní hladině víc, než jakékoliv jiné zvířátko, které by hladinu rozčeřilo hlouběji. Záblesky poctivé detektivky žijí, ke své škodě, jepičím životem. Tak přeci jen Jepice.
Momenty, které skutečně připoutají ke knize a nedovolí ji ani na okamžik zavřít, jsou dvojí. Ty, kdy máte neodbytný pocit, že jste museli buď něco přehlédnout, nebo chvíle, kdy víte, že se něco divného musí stát…a ono se fakt stane a pak skončí kapitola.
Přesně takhle rozporuplné pocity z knihy mám. Na jednu stranu je to nevyužitý potenciál, přetažený motiv a příliš chatrné důkazy, které by nedovedly  k vrahovi ani Kojaka.

KOUKNI SE  Recenze: Prokletý kraj – Temné šumavské hvozdy odhalují staré křivdy

Uprostřed stojí silný motiv, tajné společenství a odkaz na podivné nacistické dědictví. Na druhé straně je tu více než zajímavá postava charismatického Charlieho. Humor „štrejchnutý“ drsnou elegancí a disociativní poruchou je dost silným lékem na cokoliv.Slibným ošklivým káčátkem je Charlieho kolegyně Georgie, ze které se může ještě vylíhnout cokoliv od nevinného děvčátka ve velkém světě až po chytrou dračici v právnické sukni.

I kdyby kniha nedokázala nakrmit mé dobrými detektivkami zmlsané já, dokáže ho Jepice minimálně solidně rozmlsat tak, abych Jamesi Hazelovi a jeho některé další knize dala ještě jednu šanci.

Kristina Doubravová

Jepice, James Hazel, Domino, 2018

Knihu můžete zakoupit ZDE

ZÁVĚR
Hodnocení
6
Předchozí článek10 nejoblíbenějších filmů Quentina Tarantina
Následující článekRecenze: Pod zámkem je děsivou zpovědí
recenze-jepiceDetektivní thriller se zajímavým motivem a charismatickým detektivem sice nevyužívá naplno svůj potenciál, ale je svěžím vánkem v žánru a slibným debutem.

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

twenty − 7 =