Kniha Marie Doležalové Jeden kopeček šmoulový nemá příběh a je vlastně o ničem. Mohl by ji napsat kdokoliv z nás. Není výjimečná a nepřináší nic nového. Mohlo by to znít jako kritika, a přitom je to to nejkrásnější, co na této knize obdivuji, proč ji mám ráda.
Už svým vizuálem kniha říká, že je něčím víc. Něčím jiným, než klasickým vyprávěním. Je především zhmotněnou vzpomínkou, která má pro každého nějakou vůni, barvu, zvuk. Všechny rozměry, které v nás čas zplošťuje, se snaží kniha svým grafickým zpracováním oživit. Díky ilustracím Elišky Podzimkové a rodinným fotografiím samotné autorky je Jeden kopeček šmoulový především intimní pozvánkou do života Marie Doležalové. A nejen k ní. K její rodině, do jejich příběhů a životů.
Autorčiny vzpomínky nejsou nijak výjimečné, objevné nebo třeskutě humorné. Zkrátka nic, co by vás mělo nalákat. Neodhalují její skandální minulost, nenastolují žádné téma, kterým bychom se nyní měli zaobírat. Nenastavuje nám nijak zrcadlo. A přesto mluví o nás. Především o nás, co pamatujeme, když jsme s dětmi lítali venku dlouho do noci, tamagoči, mléko v sáčku, žvýkačky pedro, dovolenou v „jugošce“, partu na sídlišti, prázdniny u babičky a dědy…..
Marie Doležalová je ročník 87. Její dětství nepoznamenal komunismus jako spíš nová doba se všemi jejími změnami. Do knihy zapsala svoje vzpomínky na dětství, které bylo úplně obyčejně šťastné. Svým vyprávěním ve vás vzbudí záblesky vzpomínek, které byly možná podobné, možná úplně jiné. Jsou to vzpomínky oproštěné od politického kontextu. Nahlížené očima tehdejší malé Marušky. Tak jak jenom děti umí přijímat svět kolem sebe. S okamžitostí a bez nároků a přehnaných očekávání. Vypráví o svých kamarádkách, hrách, rodičích i prarodičích. O tehdejším světě, který byl pro ni vším a je i dnes. Jsou to právě vzpomínky, jediný ráj, ze kterého nemůžeme být vyhnáni. A Marie Doležalová nás prostřednictvím své knihy do něj zve.
Drobné epizodky a krátké příběhy jsou předkládány bez jakékoliv kritiky doby, poměrů nebo jednotlivých postav. Z autorky je cítit pokora a smíření. Představuje vše tak, jak to je, aniž by měla potřebu mentorovat, hodnotit nebo vylepšovat. Místy sebeshazující postoj je milý a shovívavý vůči pošetilosti malých i velkých.
Jeden kopeček šmoulový není curriculum excentrické herečky dokumentující cestu za jejím hereckým snem. Je to dětství obyčejné holky na obyčejném městě.
Kniha je velmi čtivá. Jednotlivé kapitoly jsou krátké a nezaplétají se zbytečně do složitostí, kterých není třeba. Je to poetické retro vyprávění. Při čtení máte pocit, jako byste seděli se svou kamarádkou z dětství. Vypráví vám příběh, který znáte, protože jste ho prožili spolu, ale stejně ji nepřerušíte, protože zatímco ona vypráví, vy jej znovu prožíváte.
Vyprávění s sebou nese i drobná životní moudra, která vám možná sama vyplynula z vašich vlastních životů, nebo byste si je uvědomili nad čtením knížky. Působí jako vzkaz v památníčku. Taková ta dobře míněná rada, která vždy doplnila infantilní obrázek nejlepší kamarádky ze základky nebo malůvku od třídní učitelky.
Jeden kopeček šmoulový je nostalgická retro záležitost. Je takovou malou oázou, do které se dá schovat, když se svět začne točit rychleji,než stačíme sledovat. Můžete otevřít na kterékoliv stránce a číst tak dlouho, jak chcete.
Kristina Doubravová
Knihu můžete zakoupit ZDE
