Riggan Thompson je Birdman. Představitel filmové legendy má ale nejlepší léta za sebou. Úspěch hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi patří minulosti, na kterou by nejraději zapomněl. Touží být skutečným umělcem, ne ikonou, která upadá v zapomnění stejně rychle, jako odchází puberta. Uvědomuje si svůj věk i zpackaný život. Slávě akčního hrdiny obětoval vše, včetně rodiny. Moc sebeúcty a hrdosti v něm nezůstalo. Poslední záchranou před sebou samým je chystaná hra na Broadwayi. Jenže nic nevypadá růžově – premiéra je za pár dní, Rigganovi schází herec hlavní mužské role a zdá se, že úspěch závisí pouze na kladné kritice renomované kritičky. Ta ovšem Riggana nesnáší. Nesnáší vše, co představuje a jeho hru pohřbívá dřív, než se rozhrne opona při premiéře. Navíc když Riggan konečně objeví Mikea (Edward Norton), herce, kterého hledal, zjistí, že je to neřízená střela.
Prvotní nadšení se utápí na dně whisky, kterou si Mike přinese při generálce na scénu místo láhve s čajem. Před diváky se pak pohádají o hlavní myšlenku hry. Aby toho nebylo málo, více než přátelské sympatie k Mikeovi začíná cítit Rigganova dcera, která se právě vrátila z léčebny pro drogově závislé. A v neposlední řadě je tu herečka, která s Rigganem neplánovaně čeká dítě. Přesto skutečná pointa filmu je jinde. Ta se odehrává v Rigganově hlavě. Hlas, který ho neustále nutí být tím, kým skutečně je. Hrdinou s nadpřirozenými schopnostmi. Boháčem. Hvězdou. Čím dál víc je jasné, že je jenom jeden způsob, jakým hlas ve své hlavě umlčet.
Režisérovi Iñárritovi se podařilo zkrotit všechny složky filmu do jedinečného celku. Zaprvé obsadil skvělé herce, jimž vévodí Michael Keaton v hlavní roli. Stejně dobře mu sekunduje Edward Norton. Ale není herce, který by svoji roli v Birdmanovi nezvládl na jedničku. Zadruhé je to scénář. Některé dialogy jsou sice na hranici klišé, jenže postavy to přiznávají a sami se jim trochu vysmívají. Ale to hlavní, co celý film drží pevně pohromadě, je kamera. Je jakýmsi špiclem postav. Neustále za nimi dolézá a málokdy se někde zastaví. Navozuje tak divadelní atmosféru, protože se zdá, že film je natočen bez jediného střihu a herci jedou vše naostro. Navíc 
filmu dodává jistou magičnost, když jedním záběrem posouvá příběh v čase o hodiny i dny.
Divadelní atmosféru doplňuje zvuková stránka, ve které dominují bicí. Od použití virblu přes rytmický doprovod pohybů až k tupé ráně, která ukončí jednu pasáž stejně, jako když v talkshow udělá moderátor vtip.
Iñárrita je režisérem silných dramat. Jeho vizitkou je pro mě 21 gramů. Skvělé herce vybral pro vyprávění silného příběhu. To ostatně platí i pro další jeho filmy – Amores Peros nebo Beautiful, stejně tak pro Birdmana. Jenže tentokrát dal do filmu ještě něco navíc. Nadhled. Humor. Ano, Birdman je z velké části komedie. Ne taková, u které vás při odchodu z kina bude tížit bolest bránice, přesto nejedna scéna budí úsměv a film oproti jeho předchozí tvorbě působí více optimisticky. Birdman se tak tváří jako film úplně jiného režiséra. V člověku budí odlišné emoce, ale se stejnou intenzitou. Málokterému režisérovi se tohoto podaří dosáhnout.
Birdman je jedním z filmů, kde je forma důležitější než obsah. Nezáleží tolik na tom, co nám režisér chtěl říci, ale jakým způsobem nám to podává. Záleží jen na divákovi, jestli to chce přijmout. Ti, kteří touží po hlubokých myšlenkách, budou nejspíše zklamáni a nejnovější Inarritův film pravděpodobně označí za intelektuálský blábol. Pokud ale dokážete a chcete ve filmu najít více než jeden způsob vyprávění, zvládnete s Birdmanem létat a dívat se na svět z ptačí perspektivy, s nadhledem a uvědomíte si, že nic se nemusí brát tak vážně.
Pavel Urík
Birdman
Komedie / Drama
USA / Francie, 2014, 119 min
Režie: Alejandro González Iñárritu
Hrají: Michael Keaton, Edward Norton, Naomi Watts, Emma Stone, Zach Galifianakis, Andrea Riseborough, Amy Ryan, Lindsay Duncan, Merritt Wever, Natalie Gold
