Woody Allen i přes svůj věk stále natáčí filmy jako na běžícím páse. S tím souvisí i jejich proměnlivá kvalita, protože není možné psát a točit jeden vynikající film za druhým. Když se podíváte na Allenovu filmografii z posledních let, vůbec by nevadilo, kdyby režisér každý druhý film vynechal. Ale očividně má pořád co říct. Nebo ne?
Jasmíniny slzy je drama, jen občas oživené humorem. Zhýčkaná Jasmine (Cate Blanchett) prožila hodně drsné období, když ztratila všechno bohatství, které její manžel Hal (Alec Baldwin) získal podvodnými obchody. Hala zavřeli a Jasmine se musela vzdát veškerého luxusu, na kterém si tak zakládala. Těžko říct, zda o nezákonné činnosti svého muže věděla, nebo byla opravdu jen naivní paničkou, které ke spokojenosti stačí šperk. Ale na tom už nesejde, protože Jasmine se snaží začít nový život u své sestry Ginger (Sally Hawkins) v San Francisku a je rozhodnutá znovu získat život, jaký dosud vedla. Nemusela pracovat, jenom hospodařila s penězi a starala se sama o sebe. Teď žádné peníze nemá, musí sdílet byt s Ginger a jejími dvěma syny, a dokonce musí i vzít potupnou práci recepční u zubaře. S Ginger ještě celkem vychází, ale problém má s jejím snoubencem, který je stejný hulvát, jako sestry bývalý manžel.
Jasmine je rozporuplná postava, se kterou je těžké cítit sympatie. Po prodělaném šoku ze ztráty manžela, nevlastního syna i majetku je Jasmine závislá na lécích a alkoholu, ale i tak mívá často záchvaty samomluvy a paniky. Pusu nezavře téměř po celý film, ale místo jakékoliv sebereflexe ze sebe chrlí jen kritiku na život, jaký vede Ginger, a obhajuje život, který sama vedla předtím. Pohledy do minulosti prozrazují, jak obrovská marnivost a prázdnota skrytá za luxusem Jasmine obklopovaly, což jí na sympatiích také nepřidá. Nelituje ničeho, co se stalo, ale pouze toho, že musí žít jako obyčejný člověk. A to není spojené s žádnou hlubší myšlenkou, ale pouze s penězi.
Pro Jasmine je každá obyčejná práce (jako automechanik, prodavačka nebo recepční) znakem nízkosti člověka, i když sama ani nedostudovala vysokou, protože ji vábil lesk peněz. Posuzuje lidi podle oblečení, bytu a výdělku a snaží se ulovit dalšího milionáře. S takovou postavou opravdu nemá smysl cítit sympatie a fandit jí. Za celý film nikomu nepomůže, je naprosto sobecká, šílená a uzavřená ve svém světě.
Mnohem snáze se divák ztotožní s Ginger, která má se sestrou svatou trpělivost, i když si kvůli ní taky vytrpěla své. Nechá se od Jasmine bombardovat kritikou i ve chvílích, kdy by jiným už došla trpělivost. Oproti éterické Jasmine je Ginger přízemní, ale zároveň veselá žena, která se snaží i v obyčejném a ubíjejícím životě najít něco pozitivního.
Ostatní postavy se stejně tak rozdělují na dvě skupiny – obyčejní „loseři“, kteří dřou, aby vůbec měli kde bydlet, a zbohatlíci, kteří mají velké řeči a dělají velká gesta, ale všechno to je jen přetvářka. Jasmine si na život v přetvářce už tak zvykla, že lže i ve chvílích, kdy to vůbec není nutné. Jedna taková lež ji pak strhne do problémů, ze kterých už se skoro vyhrabala. Ale místo, aby se Jasmine poučila, zůstává jen bláznivou ženou, která je i v největší nouzi příliš hrdá na to, aby někomu poděkovala nebo poprosila o pomoc.
Allen si nevybral příliš vděčný námět. Zkušeně herce režíruje a předkládá nám uvěřitelné scény, které jsou nabité emocemi, ale výsledek je toporný. A to kvůli nevhodnému rozdělení rolí. Hlavní postavou by měla být kladná hrdinka, upřímná a dobrácká. Ne mrcha, které na nikom nezáleží. Ve výsledku je jen jedna postava opravdu sympatická, ostatní vzbuzují jen občasnou lítost. A to je pro film, který se snaží vyvolat silné emoce, opravdu málo. 
Velký obdiv samozřejmě patří Cate Blanchett, která ze sebe vydává úplně všechno a ukazuje i svou odpudivější stránku. I ostatní herci jsou výborní, což opět nahrává Allenovi, ale nešťastný námět zabíjí všechen potenciál. Allen se na stará kolena začal víc zabývat otázkou luxusu a životem v přepychu, který zakrývá prázdnotu mezilidských vztahů. Skvěle to funguje například v Půlnoci v Paříži, protože hlavní hrdina je pravým opakem načančaných pseudointelektuálů, kteří mají všechna zavazadla Louis Vuitton. Jasmíniny slzy poukazují na stejný problém, ale když je hlavní hrdinka součástí té „vyšší“ třídy, těžko si získá sympatie diváků, kteří do téhle třídy nepatří. Allen je navíc zobrazuje v tak nelichotivém světle, že je opravdu nepochopitelné, proč se zaměřil na zbohatlickou Jasmine a ne na obyčejné, upřímné a veselé lidi.
Poslední film Woodyho Allena mě opravdu nezaujal a nepotěšil, přestože jeho tvorbu mám opravdu ráda. Snad to nebyl jeho poslední film. Nicméně do programu kina Světozor se tento film skvěle hodí. Obzvlášť tento měsíc v doprovodu ostatních snímků. Podobně laděný film Futurologický kongres také rozebírá minulost, přítomnost a budoucnost stárnoucí ženy, která stojí na životní křižovatce. Cate Blanchett a Robin Wright v těchto filmech strhávají veškerou pozornost na sebe, a jistě zaslouženě. Je dobře, že kinematografie stále ctí skutečné herečky a ne jen hezké mladé tvářičky. Dalšími zajímavými filmy, které vyvolávají hodně kontroverze, jsou životopisné Liberace! a Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna. Pravé filmové hody pro milovníky filmů o neobyčejných životech.
Recenzi k Liberace! si přečtěte zde.
Jasmíniny slzy
Blue Jasmine
USA, 2013, 98 minut
Režie: Woody Allen
Hrají: Cate Blanchett, Alec Baldwin, Sally Hawkins, Bobby Cannavale, Louis C.K., Andrew Dice Clay, Tammy Blanchard, Alden Ehrenreich, Peter Sarsgaard, Max Casella
Klára Scholzová
