Jake je fake. Falešný je přitom jen způsob, jakým se dostal na střední uměleckou školu. Nyní začal školní rok a on má pořádný problém, jak předstírat nadání a nebýt odhalen.
Kniha Jake je fake je psána oblíbenou deníkovou formou, na kterou si zvykly děti na celém světě již od dob úspěšného tažení malého poseroutky. Styl psaní v první osobě jí dodává na čtivosti, i když autenticita projevu, i přes urputnou snahu dvojky autorů Craig Robinson a Adam Mansbach přiblížit se stylu vyjadřování dvanáctiletého kluka, pokulhává. Nicméně se jim podařilo do textu zakomponovat některé skutečně vtipné hlášky, což omilostňuje dospělý prvek vyprávění a činí ho tak přitažlivějším a sofistikovanějším. 
Rozporuplně vnímám prostředí, které autoři zvolili. Zvlášť Craig Robinson byl ve svém živlu, protože promítl do příběhu mnoho autobiografických prvků. Prostředí americké umělecké střední školy je však natolik odtrženo od naší tuzemské reality, že v něm mladý čtenář jen těžko najde ztotožňující prvek. Vyprávění okořeněné více než značnou dávkou nadsázky pak působí celkově jako absurdní cirkusový výjev.
Mějme ale nohy na zemi. Kniha Jake je fake asi nebude předkládána češtinářkami dětem coby žádoucí náplň čtenářského deníku na úvod do moderní americké literatury jedenadvacátého století, díky níž by mělo pochopit sociální interakci v populární próze. Knížka má za jediný cíl pobavit, což se jí díky smršti celkem vtipných hlášek a komických situací daří. Notnou měrou k tomu přispívají vtipné ilustrace Keitha Knighta. Ty za to skutečně stojí a troufám si říct, že jejich přínos pro knihu je srovnatelný s prací obou autorů textu.
Rukou všech, společnou a nerozdílnou, vznikla kniha, která u dětí v prvním momentě rozhodně uspěje. Nejsem si však jistá, zda bude tou knihou, kterou budou sdílet se svými kamarády, ke které se budu vracet a která jim hlouběji uvízne v paměti.
Cílová skupina čtenářů je někde mezi desátým a třináctým rokem. Mladší děti absurdita prostředí americké střední umělecké školy neosloví, těm starším by už to nemuselo stačit.
JotaPro neslané nemastné dojmy při čtení Jakeova deníku jsem ani v závěrečnou pointu nevkládala žádné naděje. O to milejší bylo překvapení. Závěr snad vyčerpal všechny psychedelické absurdity a kolotoč bláznivých skečů, aby vyústil v celkem zajímavou a milou pointu.
Jako celek je kniha svižná, vtipná a poněkud bláznivá. Jako rodič nad ní budete jen nevěřícně kroutit hlavou. Být dítětem, zajásáte. Stejně tak pochopíte, že pro jednou to stačilo a napjaté očekávání pokračování v podobě neodbytných motýlků kolem žaludku se pravděpodobně nedostaví.
Kristina Doubravová
Jake je fake, Craig Robinson a Adam Mansbach, Jota, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
