Autor světoznámých biografií Walter Isaacson rozpracoval poměrně netradiční životopisné vyprávění. Po úspěšných knihách o Stevu Jobsovi a Albertu Einsteinovi se k českému čtenáři dostala neméně obsáhlá publikace Inovátoři. Ústředním motivem zde není technologický vizionář nebo jeden z nejznámějších fyziků. Isaacson ve své knize popisuje přibližně sto padesát let dlouhý vývoj počítačů, na kterém se podílelo nespočet bystrých hlav, díky kterým může vznikat i tento text.
Podobně jako v knihách o Jobsovi a Einsteinovi, ale i v česku dosud nevydaných biografiích Henryho Kissingera a Benjamina Franklina, Isaacson čtenáři zprostředkovává velké množství informací, které jsou podány záživným, až beletristickým způsobem. Stvoření počítačového světa můžeme datovat do roku 1843. Na počátku nebyl notebook, ultrabook, ani MacBook. Na počátku byla smělá, ale velice prozíravá vize. V té době dcera básníka Lorda Byrona, která by 10. prosince oslavila dvousté narozeniny, vyslovila myšlenku podobnou básnickému romantismu jejího otce. V době, kdy se konstruovaly složité počítací stroje, které nebyly programovatelné, a zvládaly tak pouze určité typy početních úkonů, prorokovala Ada Lovelaceová počítačům budoucnost, ve které budou tyto stroje schopné mluvit, komponovat hudbu nebo malovat obrazy. Smělá myšlenka, která čekala ještě další století, než se stala realitou, odstartovala velkou digitální revoluci.
Isaacson detailně a zasvěceně popisuje vývoj počítačů, kterému výrazně pomohla druhá světová válka. Během tohoto konfliktu se počítače přestěhovaly do velkých sálů, kde se využívaly pro řešení složitých šifer nebo pro vypočítávání dělostřeleckých trajektorií. Dalším výrazným obdobím počítačové historie se stala americká éra hippies. Počítače se začaly zmenšovat a zpřístupňovat větším masám obyvatel. V této době měly počítače sloužit hlavně jako prostředek osvobození od velkých institucí. Zářným příkladem je reklama z roku 1984 na Macintosh od firmy Apple, díky tomuto produktu se lidé vymaní z uniformity a spárů orwellovského Velkého Bratra.
Ve svých předchozích knihách se Walter Isaacson soustřeďoval především na individuality a titulní postavy svých knih. V tomto ohledu jsou Inovátoři diametrálně odlišní. Ve vývoji počítačů sehrála důležitou roli týmová práce. V raných dobách se počítačoví inovátoři soustřeďovali kolem univerzitních pracovišť, jakým je například MIT (Massachusettský technologický institut), nebo Bellovy laboratoře. Zpětný pohled na dějiny digitální revoluce ukazuje, že solitéři, byť velmi nadaní, neměli příliš nadějí na úspěch. Příkladem může být John Atanasoff, který se pokoušel o zkonstruování digitálního počítače, jeho pokusy ale překonala týmová práce Johna Machulyho a Johna Prespera Eckerta, kteří pracovali v týmu pod záštitou pensylvánské univerzity. Výsledkem této spolupráce byl první elektronkový počítač ENIAC.
Proto je takřka nemožné říci, kdo jako první vytvořil počítač. Vývoj počítačů je jako sněhová koule valící se z dlouhého kopce. Na vrcholku tohoto kopce stojí Ada Lovelaceová, která ze svých odvážných myšlenek stvořila malou sněhovou kouli. Ta se rozjela nebývalou rychlostí a čím dál rychleji na sebe nabaluje další a další věci, poznatky a inovace. Důležité bude, abychom se touto valící se masou nenechali zavalit. S počítači je to totiž podobně jako s ohněm, jsou dobří sluhové, respektive pracovní partneři nebo kolegové, ale špatní páni.
Isaacson díky své knize napomáhá bořit zažité stereotypy, že v oblasti počítačů se pohybují výhradně muži. Tuto domněnku vyvrací fakt, že prvními programátorkami byly ženy. V dobách, kdy se počítače ovládaly pomocí děrných štítků, se muži domnívali, že stěžejním bodem výpočetní techniky bude i v následujících letech hardware. Samotné programování počítačů proto přenechali ženám, které se staraly o děrné štítky. Mezi nejvýznamnější ženy programátorky patřila Grace Hopperová, která pomocí děrných štítů dokázala vytvářet první programy.
Už na postavě Ady Lovelaceové Isaacson akcentuje její všestrannost. Poetismus, který zdědila po otci, zkombinovala se svým zájmem o matematiku. Autor knihy vidí v tomto sepětí velikou důležitost. Příkladem za všechny může být Steve Jobs, který od mala projevoval zájem o technické obory a zároveň se zabýval studiem umění a estetiky, tyto dva na první pohled odlišné vědní obory pak propojoval v Applu.
Walter Isaacson napsal působivou knihu. Dějiny rychle se rozvíjejícího digitálního věku, které se skládají především ze spolupráce, otevřenosti a odvahy snít o velkých věcech. Isaacson dostál svým požadavkům na sepětí přírodních a humanitních věd. Své technické znalosti a poznatky skloubil se čtivým vyprávěním, a dal tak vzniknout inspirativní knize.
Walter Isaacson: Inovátoři, Práh, 2015
Ondřej Pražák
