„Nepraktická křehká svobodná matka Houžvička jde do světa. Do loktovačky o životní pohodlí, o práci, o úspěch, o peníze, o virtuální komunikaci, o kariéru. Stop! FUCK SEX! Ani náhodou! Hrdinové existenciálního románu IMAGO jdou jednoznačně proti tomuto žebříčku hodnot. Přinášejí tak surreálně pitoreskní obraz současné české společnosti: dystopicky hluché, nesvobodné, dokonale obchodovatelné a plně závislé na zdrojích, které jsou mimo její kontrolu. Budeme ještě lidmi, až ztratíme schopnost naslouchat? Budeme ještě lidmi, až ztratíme schopnost řeči, smíchu a intuice? Budeme?“
Nejdříve ta „špatná“ zpráva: toto je kniha, u které se musí myslet. A ta dobrá: nejen, že se při čtení nadřete, také se i zasmějete – románovým hrdinům, svým bližním a především sami sobě. Autorka Hana Lundiaková s „něhou“ svlékne do naha nás všechny a pak už jí stačí jen počkat si a dívat se, jak své šaškovské role v tragédii jménem život hrajeme. Jako by se kniha psala sama inkoustem vypozorovaných zákonitostí a vyposlechnutých rozhovorů, místy absurdních, ale o to víc uvěřitelných.
Projdete se ložnicí a hospodou od kolébky až po „produktivně-neproduktivní“ věk protagonistů, kteří se setkávají a míjejí, padají na hubu, zvedají a přivádějí na svět dítka, aby tato opakovala „chyby“ svých rodičů nebo ještě lépe, aby se jim poštěstilo nadělat chyby vylepšené či novátorské v souladu s proměňujícím se duchem doby.
Nakonec si je stejně oblíbíte všechny. Ubohou Houžvinu s facebookovými absťáky, podivína Jaktala, který se vzorně postará o umírajícího tatínka, i přistěhovalkyni Jane, matku na střídavku, monotónně hudrující „Fuck sex!“, kdykoliv a kdekoliv připravenou si zanadávat a zapít smůlu hektolitry kávy v mizerném openspacu. 
Hana Lundiaková vsadila především na sobě známé prostředí Sudet – konkrétně rodného Broumova, do kterého zasadila svá semínka jednotlivých příběhů-fragmentů knihy. Co postava, to jedno semínko. Každé zvlášť Lundiaková nechala vyklíčit do neočekávaných směrů a velikostí. Jak řekla v jednom rozhovoru o knize, každá z „hlavních postav“ je svéhlavá a až na výjimky nedělá to, co se od ní očekává (tak jako sama autorka). Zároveň samotný způsob vyprávění je neobyčejný, na první přečtení chaotický a záhadný, při druhém čtení pochopíte, že autorčin záměr nebyl napsat klasický román, jde spíše o suspensi různorodých osobností vnořených do drsného prostředí, ve kterém se každá postava po svém adaptuje a přežívá.
Až na odlehčené groteskní prvky to opravdu není „lehké“ čtení. Někdo by určité pasáže mohl označit dokonce za básnické „výblitky“, ale z hlediska jazyka je to pro labužníky krásy nezapomenutelná kniha. Místy těžko srozumitelné části vynahrazují pasáže úderně a prostě zaznamenávající děj. IMAGO se honosí košatostí a jazykovou hravostí. Autorčin talent vidět a umět vyslovit je pozoruhodný, už abychom se připravili na další knihu. Tato si jistě zaslouží pozornost stejně jako umělkyně samotná. Nabízí mnoho podnětů k přemýšlení o našem každodenním, mnohdy nereflektovaném „utíkání před svobodou“.
„Stála tam jako trubka. Povzdechla si, že na to teď zůstala sama, a najednou uviděla kousek nad splavem něco živě oranžového, co se drželo mezi větvemi, chaluhami a bordelem zachyceným do pokrouceného drátu čouhajícího odněkud ze dna.
„Gumová kachnička, tatiiii, gumová kachnička!“ zařvala, leč odpovědi se jí nedostalo. Natáhla se, přidržujíc kalhoty co nejvýše, aby se dostala blíž k hračce. Natáhla se ještě jednou. A už ji měla. Fikla sebou a vítězoslavně třímala kachničku nad hladinou, aby se ten poklad nedejbože neztratil. Promáčené na kost se jí dál nešlo zrovna komfortně, ale při přelézání zdi se mokré oblečení ukázalo jako výhoda. Na betonu a cihlách dobře drhlo, měla vynikající přilnavost.
Rozhlédla se po dvoře, jenže otce nikde neviděla. Zmáčkla kachničku a ta několikrát zakejhala.
„Tadýýý!“ ozvalo se odněkud shora.
„Já tě nevidím.“
„Tadýýý,“ volal a kynul utrženou skývou chleba, aby jej následovala.“
Kniha vyšla v edici NEEWIT mapující mladou evropskou literaturu.
O autorce: Hana Lundiaková (nar. 1978 v Broumově) debutovala sbírkou experimentálních povídek Vrhnout (2010). V r. 2012 vydala eroticko-sentimentální novelu Černý Klarus. Román IMAGO s podtitulem Ty trubko! je její v pořadí třetí kniha. Skládá také písně a pod pseudonymem Stinka hraje na akordeon a zpívá. Úryvky z jejích písní se objevují na začátku některých kapitol knížky IMAGO.
Hana Lundiaková – IMAGO Ty trubko! 2014. Kniha Zlín. 296 stran
PAVLA KAMEŠOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
