Ke svému konci dospěla další filmová série. Co na to říct? Snad jen „konečně“. Ve všech svých aspektech (herectví Jennifer Lawrence, akční sci-fi série, knižní adaptace pro mládež, postapokalyptický svět, mladí hrdinové, milostný trojúhelník) asi jen těžko může čtvrtý díl přinést něco nového. Mezi prvním a čtvrtým filmem totiž vznikla řada filmů, které Hunger Games ve jmenovaných ohledech překonávají. Čekání na poslední díl určitě sérii nedodalo a v kině bylo cítit, že diváci jdou na tenhle snímek spíš z povinnosti, než s nadšeným očekáváním (které ve stejné době vyvolává třeba nový film ze série Star Wars).
Nejde říct, že by Síla vzdoru 2. část byl vyloženě špatný film. Kdyby ve střižně odstranili určité scény, byl by to vlastně docela nabušený akční snímek. Ale těch scén, které by měly být vystřiženy, je pohříchu hodně – a mají ten samý problém, jakým trpěl celý předchozí díl. Přiznejme si, že milostný trojúhelník mezi Katniss, Peetou a Hurikánem pokulhává na obě nohy už od začátku. Takže je dost špatná volba stavět na něm znovu většinu příběhu. Každý, kdo má trochu soudnosti, musí vidět, že rozpolcená, brečící a litující se Katniss nikoho nedojímá. Všichni chtějí vidět tu drsnou, schopnou a rozhodnou Katniss. Té je v tomhle filmu naštěstí o dost víc, než v tom předchozím. Dojde ale i na tu hysterickou. Ne, že by neměla důvody brečet, ale vždy to přichází v nejméně vhodnou chvíli, emotivní scény jsou příliš dlouhé a narušují tempo vyprávění.
Čtyři filmy jsou víc než dostatečná doba na to, aby si hrdinka ujasnila, koho miluje. A pokud to Katniss za celou dobu nedokáže, tak je asi někde chyba. Směšný konec je potom dost nepochopitelnou tečkou za příběhem dívky, která si ani nedokáže najít cestu k vlastní matce. 
Podívejte se ale na silné stránky filmu. Začátek je svižný a bez průtahů. Katniss už má dost tlachání a chce bojovat. Letí proto do druhého kraje a dostává se do střetu s příznivci Kapitolu. Když pochopí, že její tvář je příliš zprofanovaná propagandou, rozhodne se podniknout atentát na Snowa na vlastní pěst. Kamkoliv se však dostane, tam ji berou za hlavní hvězdu revoluce. Nezbývá jí tedy, než se vypravit do Kapitolu opět v doprovodu kamer. Snow ale na povstalce přichystal řadu pastí, které rozmetají všechny plány.
Po většinu filmu je film napínavý a atmosféra hutná, nikdo neví, komu věřit a všichni se prostě snaží přežít. Příběh nás zavádí do zajímavých lokací Kapitolu a přináší nečekané akční momenty. Scéna s mutanty je přímo hororová a je to určitě nejnapínavější moment série. Od té chvíle však film ztráci tempo i náboj. Ačkoliv následuje ještě řada nečekaných a překvapivých momentů, obejdou se bez pozastavení a vysvětlení, takže ztrácejí na působivosti. Je velká škoda, že ze scény před branami paláce nebo ze scény popravy není vytěženo víc. Stejně jako Katniss jsme násilně vytrženi z centra dění a můžeme si leda tak domýšlet, co se vlastně stalo. Absolutně nechápu, jaký to má smysl. Namísto dějových a vizuální es v rukávu vytahují tvůrci zas a znovu trápení Katniss a Peeta. Přitom mají potenciálu na rozdávání. 
Film zůstává někde na půl cesty mezi strhující podívanou a trapnou podívanou. Konec však celý film jednoznačně háže do druhé kategorie. Pracně budovaný příběh a dvojsečná zbraň v podobě hlavní hrdinky, postavy, které nás provázely celou dobu…to vše je zapomenuto, jen aby Katniss konečně mohla říct „Miluju tě“. Ale upřímně – koho to po tom všem ještě zajímá?
Klára Scholzová
