Recenze: Na hraně zítřka vítězí na všech frontách

Tom Cruise je opravdu velký fanda mimozemšťanů. Obzvlášť těch, kteří provádějí na naší Zemi invazi. Po Válce světů a nedávném Nevědomí se opět vrací jako muž, který je nucen sledovat, jak jeho milovanou planetu ničí šmejdi z vesmíru. A ani tentokrát to nenechá jen tak. Zdatně mu přitom sekunduje Emily Blunt, která konečně dostala roli, kterou si při své kráse a talentu zaslouží.

Zemi napadli Mimikové – mimozemská rasa, která se při úspěšném napadání planet chová jako jeden velký organismus. Už dobyli skoro celou Evropu, ale vypadá to, že díky novým exoskeletům a vojákům, jako je Rita Vrataski (Emily Blunt), je šance na zvrácení války ve prospěch lidstva. Schyluje se k poslední velké bitvě, která má Mimiky rozdrtit. Do bitvy je nečekaně povolán i PR odborník Bill Cage (Cruise), který ale rozhodně bojovat nechce. V životě nedržel v ruce zbraň a armádní disciplína je mu cizí. Špatné rozhodnutí z něj ale udělá vojína, který je nucen v bitvě zaútočit v předních liniích. Velice rychle přitom zjišťuje, že tohle není překvapivý útok, ale jatka lidských vojáků. Umírá po zabití nezvykle velkého Mimika, ale opět se probouzí na začátku dne. Jeho den D se opakuje znovu a znovu. Může to lidem pomoci vyhrát válku?safe_image.php

Děj filmu je zdánlivě komplikovaný, či dokonce překombinovaný, ale ve skutečnosti je zápletka tak zjednodušená, jak to jen jde. Tvůrci se očividně nechtěli zamotat do vlastního příběhu, do časových paradoxů a podobných pastí. Proto se nezabývají skoro ničím jiným, než je stále se opakující den, který pro čím dál zkušenějšího vojáka Cage většinou končí hodně brzy a hodně bolestivě. Jediným úkolem je najít mozek mimozemšťanů a zabít ho. A hlavně po cestě neumřít. O nic jiného vlastně nejde a je to dobře, protože je díky tomu dost času na vizuální lákadla, bitevní scény, akční kousky, hodně výbuchů i humor. Většině diváků to rozhodně bude stačit. Ti ostatní si taky přijdou na své, protože pod akčním povrchem je velmi skromná, ale silná emocionální linie, velmi neobyčejná lovestory, která se zdařile vyhýbá klišé. A ještě pod tím vším je možná něco víc…ale to je jedno, protože tenhle film je prostě pecka! Nepochybuju, že na druhé i další zhlédnutí bude ještě lepší, než na to první. Proč?

KOUKNI SE  Recenze: Betonový kovboj - drama syna a otce na asfaltové prérii

Scénář je velmi propracovaný, prozrazuje vždy jen tolik, kolik je nutně potřeba, nikdy ne víc.  Divák si musí vystačit s náznaky, kterých je mnohem víc, než velkých gest a vtipných hlášek. Ale i ty tady jsou a nepůsobí vykonstruovaně. Skvělou volbou bylo, že sice vidíme příběh očima Cage, ale víme jen tolik, co Cage prozradí Ritě. Proto nikdy není jasné, kolikrát už tenhle den prožil, kolikrát už byl v té které situaci, kolikrát už musel zemřít pro dobro všech. To otevírá prostor pro velké emoce, ale film to schválně využívá jen napůl. Nechce se totiž nechat ničím zpomalit. Tempo musí být zběsilé od začátku do konce. Jinak by to začala být nuda – Cage má velmi omezený prostor, ve kterém může již prožité události zvrátit.

Děj se odehrává z velké části na vojenské základně a na bitevním poli. To však neznamená, že by bylo nudné sledovat, jak se Cage znovu a znovu probouzí, musí projít vojenskou šikanou a drsným tréninkem od Rity. Tvůrci si dali velmi záležet, aby se nic neopakovalo úplně stejně a pokud ano, má to smysl. I desetkrát opakovaná akce je proto zábavná a nabitá energií, jakou ze sebe Cruise stále dokáže vyždímat. Kromě něj má hlavní zásluhu na skvělém výsledku Emily Blunt, která je jako vždy civilní a jen velmi opatrně dávkuje sexy pohyby, akční scény a emocemi nabité pohledy. Její postava moc prostoru pro herectví nedává – vždyť je to pro ni pořád ten stejný den, v němž nejprve Cage nezná a potom ho bez slitování drezíruje. Kamera s ní ale perfektně spolupracuje, takže se zdá, že se Emily snad pro tuhle roli narodila.

KOUKNI SE  Recenze: Žena v okně je případ pro psychiatra, nebo pro kriminálku?

I ostatní postavy jsou ale zajímavé a dobře zahrané, i když mají málo prostoru. Ten si pro sebe už klasicky krade Cruise, který ale zkušeně nechává hlavní roli celkovému vyznění a vizuální stránce filmu, stejně jako se mu to podařilo v Nevědomí.

Vizuální a zvuková stránka jsou samozřejmě bezchybné a je až zarážející, kolik práce muselo dát tak působivé zpracování “vylodění” na pláži, které se vším všudy parafrázuje vylodění v Normandii. Přitom je to jen pozadí pro hlavní příběh, nikdy není ani náznak toho, že by se divák musel vyžívat v krvavé bitvě a drahých počítačových efektech.   edge-of-tomorrow-emily-blunt

Kdybych měla přejít k negativní kritice, asi bych nenašla vůbec nic, co kritizovat. Ale třeba mě po dalším zhlédnutí něco napadne. Na hraně zítřka je nenápadný, nečekaný masterpiece, který sice hojně čerpá z jiných sci-fi, akčních i válečných filmů, ale jde si svou vlastní cestou, aniž by se snažil něco trumfnout. Všechny složky filmu jsou v rovnováze, nic nevybočuje ani nekazí celkový dojem. Příběh dává smysl a je o něm třeba přemýšlet, což je dobře. Film je zcela bez patosu, nezaobírá se strachem ze smrti ani hierarchií ve vojenské jednotce. Je to prostě svižně a zkušeně odvyprávěný originální příběh, který končí stejně rychle, jak začal.

Po Nevědomí je Na hraně zítřka další film, kde Tom Cruise dokazuje, že i přílišné nadšení může plodit ovoce. I když už je na tyhle role možná trochu starý, pořád dokáže okouzlit i rozesmát. Tenhle film se celkově nebere příliš vážně, což je vzhledem k jeho kvalitám ještě sympatičtější. Opravdu nemám, co bych vytkla. Běžte na to a užijte si to. Znovu a znovu.

KOUKNI SE  Recenze: Decentní exploatační thriller Zdravotník

 

Klára Scholzová

ZÁVĚR
Hodnocení
10
Předchozí článek4 kvality skutečného muže
Následující článek20 věcí, které jste o Game of Thrones nevěděli

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

19 + 14 =