George Lucas. Určitě ho znáte všichni, všechny i všechna, protože právě vás chtěl královsky pobavit. A pokud vám jeho jméno nic neříká, stačí, abyste si vybavili (vybavily, vybavila) Hvězdné války neboli Star Wars. Právě Lucas celý devítidílný projekt vymyslel a některá části z něho sám režíroval. Na sklonku loňského roku o něm vyšla objemná kniha nazvaná jednoduše George Lucas, jen s dovětkem Život stvořitele Star Wars. Sepsal ji Brian Jay Jones, dovedl až k roku 2016 a ještě v témže roce stihl i vydat. Nakladatelství Paseka ji českým čtenářům nabídlo téměř obratem ruky (i zásluhou dvojice mimořádně rychlých překladatelů Michala Prokopa a Jana Kalandry, kteří si ji rozdělili) a ti si v ní mohli číst už vzápětí poté, co spatřili Star Wars – Poslední z Jediů, o kterém v knize padne závěrečná zmínka. Premiéru měl v polovině loňského prosince a doposud jej spatřilo na půl milionu lidí. Tedy výrazně méně, než by se od světově proslulého hitu očekávalo.
Kniha o Lucasovi se liší od jiných publikací věnovaných filmařům. Zatímco jiné monografie – třeba ty vydávané nakladatelstvím Casablanca – se soustředí především na jednotlivé filmy, Jones vypráví především o tvůrci samém. S trochu nadsázky řečeno, provází jej bezmála od dětských let, když ve snaze co nejlépe přiblížit Lucasovu osobnost i životní plány zmiňuje i zdánlivě podružné podrobnosti, jejichž důležitost se ozřejmí až v celkovém kontextu. Zveřejní i odsudečné názory předních recenzentů, třeba uznávaná Pauline Kaelová Lucasovi vytkla, že všechen svůj um vložil do dětinské zábavy. A podobně jako Zdeněk Troška v Kameňáku pojmenoval nejpřihlouplejší postavičky jmény svých „nepřátelských“ kritiků, ani Lucas neodolal pokušení aspoň symbolicky se pomstít: příjmení Kael získal jeden padoušský generál ve filmu Willow, který Lucas produkoval.
Nemysleme si, že vznikla senzacechtivá směska nějakých drbů (jak jsou některé publikace rovněž koncipovány), autor si udržuje strohý, byť chápající odstup, jakkoli svému hrdinovi drží všechny palce, dokonce jsem v pokušení doplnit, že jej bezmezně obdivuje jako člověka, jenž tvrdošíjně kráčel za svým a neuhnul z cesty. Jiná věc je, že vytrvalost se mu nakonec vyplatila, protože díky ní pohádkově zbohatl – zatímco jiné, méně šťastné jejich rané nezdary definitivně pohřbily.
Kniha o Lucasovi tedy nerozebírá jeho filmy, naopak popisuje často trnité okolnosti jejich prosazování, vysvětluje příčiny diváckého odmítnutí i oslnivého přitakání. Autor si rozhodně nedomýšlí potřebné informace ani volně nefabuluje, několik set citačních odkazů prozrazuje, že si podrobně prostudoval veškerou dostupnou literaturu, rozhovory s Lucasem, že vyzpovídal nejen jeho, ale i široký okruh blízkých. Dovíme se, že s ním nebyla snadná spolupráce, že se choval tvrdohlavě, že k nelibosti producentů překračoval rozpočet. Pochopíme, že režisér se často stává pouhou loutkou v rukou producentů, kteří rozhodují o konečné podobě filmu i jeho nasazení do kin (což ostatně sužovalo i jiné filmařské velikány) – a že jediným východiskem je režisérova plná rozhodovací pravomoc. I proto založil společnost Lucasfilm. Nikdy nepřestal želet, že ji prodal disneyovskému mediálnímu konglomerátu, a tím pádem nad ní i hvězdnými válkami ztratil kontrolu. Necítí se jako movitý důchodce, jenž právě vydělal čtyři miliardy dolarů a měl by si užívat svého jmění…
Dovíme se mnohé zajímavosti o tom, s kým vším se Lucas kamarádí, případně spolupracuje či jinak podporuje. Zpočátku to byl třeba Francis Ford Coppola, jenž zaštítil jeho tvůrčí rozjezd. Od studentských let se přátelil také se Stevenem Spielbergem, jemuž vnukl nápad ohledně dobrodružství udatného Indiany Jonese: série volně vázaných filmů s tímto hrdinou dosáhla podobné řemeslné dokonalosti i diváckého ohlasu jako Star Wars. Produkčně pomohl opomíjené japonské legendě Akiru Kurosawovi, aby stvořil jedno ze svých posledních mistrovských děl, Kagemušu. A svým renomé neváhal zaštítit i mladší kolegy, bud začínající nebo dosud nepříliš úspěšné.
Kniha je rozčleněna do tří časově rozlehlých oddílů, které – rozděleny do drobnějších kapitol – pokrývají celý Lucasův život. První se soustředí na jeho mládí (1944-1973), prostřední zachycuje léta triumfu (1973-1983) a závěrečný pokrývá pozdní období, dovedený až do současnosti. Lucas tehdy pochopil, že bez přijetí plně digitálního světa se ve Star Wars už neobejde. Oceníme obrazovou přílohu, která přibližuje Lucase v nejrůznějším věku i režisérovy spolupracovníky včetně jeho ženy, která se podílela na střihu jeho filmů. Obrazový doprovod je decentní, snad až strohý, vyznačuje se dokumentační hodnotou a hlavně není zahlcen bezpočtem rádoby senzačních záběrů. Lepší orientaci v textu napomůže i jmenný rejstřík. A jak se kniha vlastně čte? Oběma překladatelům se zdařil čtivý překlad, vyhýbají se zbytečně komplikovaným souvětím, hledají pokaždé jádro sdělení. Výrazová střídmost přitom nebrání, že výsledným textem prostupuje emoční vzrušení, připadáme si, jako bychom se Lucasovi dávali přímo do tváře při jeho osudových rozhodnutích.
Jan Jaroš
Brian Jay Jones: George Lucas. Život stvořitele Star Wars
Přeložili Michal Prokop a Jana Kalandra
Vydala Paseka, Praha 2017. 542 stran textu + 16 stran obrazových příloh
