Fantastická čtyřka nebo fantastická kravina? Rozhodně to druhé. Aneb když dostane starý komiksový příběh nový kabát, k průšvihu už je to jen krůček.
K popisu děje si vypůjčím z csfd.cz: „Ben, Sue, Johnny a Reed jsou obyčejní mladí outsideři“. I když Johnny (Michael B. Jordan) je syn vědeckého mecenáše Storma, Sue (Kate Mara) je jeho adoptovaná geniální dcera, Reed (Miles Teller) je geniální teenager se stipendiem, který si může za miliony postavit svoji hračku, a Ben je jen do počtu, aby byli čtyři. A tak Reed postaví za pomoci o něco méně geniálního a zapšklého Victora stroj pro interdimenzionální cestování a rozhodnou se, že ho bez dovolení prubnou. To bude pecka, až to dají na Instagram! Jen pro vysvětlení, interdimenzionální cestování je naprosto nutné, abychom zachránili náš svět. Tak to prostě je. No a překvapivě se něco zvrtne, když si nezkušení mladí kluci hrají na kosmonauty. Potom to všechno vybuchne a na světě je Fantastická čtyřka! Američané je zavřou pod zem, aby z nich udělali živé zbraně pro vojenské účely a nakonec se objeví taky superpadouch.
Kupodivu tahle slátanina se velkou část stopáže snaží o emocionální ukotvení hlavních hrdinů, místo aby sázela na efekty a akci. Jenže ono to vůbec nefunguje, postavy si mezi sebou schválně nechtějí vytvořit vztah, což romantice moc nenahrává. Hrají si na vědce a průkopníky, což je pro ně důležitější než nějaké ty vztahy a přirozené emoce. Je jasné, že krásná Sue se líbí všem, Victora zase nemá nikdo rád a Reed je puberťák s akné na bradě. A tak když se začne dít to, na co se těšíte, film je skoro u konce. Boj proti padouchovi trvá asi pět minut, ale i po fatální nehodě a proměně čtyřky jsou vztahy mezi hlavními postavami jen nahodilé. Na Reeda se ten zlobí, onen zase ne, nakonec si všichni odpustí…je to zkrátka scenáristický blábol, který se podřizuje předvídatelné akci a naprosto nezajímavému finále.
Film rezignoval na technickou stránku věci, jako by cílová skupina byli žáci prvního stupně. V první části filmu Reed sice překotně vysvětluje mechanismus svého přístroje, ale další vývoj v technologickém centru už je opravdu velmi povrchně nastíněný. Místo pohledu na obrazovky, pod mikroskop nebo na svářečskou linku sledujeme stále stejné detaily obličejů Sue, Reeda a Victora. Dívají se po sobě, dívají se do svých zápisků, dívají se do mikroskopu – a proč to jenom nefunguje? Protože to nemá žádnou vypravěčskou hodnotu! Vývoj stroje není svižný ani napínavý, stejně jako následný vývoj obleků. To, co by mohlo být zajímavé – tedy přerod zmutovaných lidí v akční hrdiny a jejich trénink – je přeskočeno o celý jeden rok!! Nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale původní Fantastická čtyřka je lepší. Po všech stránkách. A to je opravdu na pováženou.
Logo Marvel na začátku a jméno Stan Lee na konci tady působí velmi nepatřičně, ale když už se studio nestydělo tenhle film zaštítit, tak se nabízí srovnání s aktuálním Ant-Manem. Ten toho dostal do kolébky mnohem méně, je přece sám, nemá nadpřirozené schopnosti ani velkého silného padoucha. A přesto je jeho film mnohonásobně lepší, zábavnější, akčnější, svižnější a napínavější! Ale Fantastická čtyřka s něčím takovým ani srovnávat nejde, protože je to po všech stránkách tupý, nezajímavý, okleštěný film, který vás zasáhne asi jako náraz komára.
Celkový dojem kazí i drobné vady na kráse, jako například to, že Sue střídá špatnou paruku se svými vlastními vlasy, že Reed má na tváří pět a půl fousu, že otravný ředitel výzkumného centra trapně žvýká (naprosto zbytečný náznak povahového rysu) nebo že občas jsou vizuální efekty zbytečné a špatné (digitální opice, proměna Reedovy tváře v autě). Jediné, co si zaslouží pozornost, je planeta Zero a proměněný Victor v něco, co lze těžko popsat. Když dokázali tvůrci vyrobit v dnešní době originálního padoucha, tak proč nad vším ostatním zlomili hůl a nedotáhli do konce ani desetinu nápadů?
Na Fantastickou čtyřka opravdu nemá cenu plýtvat časem, takže už to zakončím. Nejde ani tak o tom, že dneska už je superhrdina s natahovacími končetinami pasé. Tenhle film je prostě špatný. Chybí v něm to základní – nadšení. Jako by to všechny uprostřed natáčení (někoho už na začátku) přestalo bavit. Ani se jim nedivím. Mě by to taky nebavilo. Je fajn, že mladí herci dostali velkou příležitost, ale někdy by bylo lepší vykašlat se na restart a vrátit se k tomu, co funguje.
Klára Scholzová
