Biblický Jákob, jeho ženy a potomci. Také černošský Jákob dvacátého století August je rozbolestněný ženami, na rozdíl od toho starozákonního však své „kmeny“ zplodí s právoplatnou manželkou Hattie. To ona je skutečnou hlavní postavou románu, krásná Ráchel i podvržená Lea, povýšena je současně otrokyní. Ona a její děti.
V knize Dvanáct kmenů Hattiiných zaznamenává Ayana Mathisová osudové okamžiky, z nichž vychází hrdinové proměněni, situace, v nichž podle Božího úradku podstupují rozhodující zkoušku. Každému z dvanácti Jákobových synů se dostalo požehnání, které mohl naplnit i promarnit, Hattiini potomci si v sobě nesou vlohy i prokletí – hranice mezi moudrostí a pošetilostí je nezřetelná, neboť kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru. Nadání jazzového hudebníka Floyda může být zavrženo spolu s jeho homosexulitou, náboženská vidění Sixe se stanou nástrojem jeho palčivé touhy po ženách, bohatství je pro Alice zdrojem osamělosti a prázdnoty…
Hattie sama možná nebyla laskavou matkou, na city neměla čas, všechnu lásku spotřebovala na shánění jídla a ošacení, na to, aby své děti naučila čelit světu. Přesto syny i dcery po svém miluje, cítí nejjemnější chvění jejich duší, uprostřed mlčenlivého plahočení za nuznou obživou a osamělostí vnitřním hlasem vnímá jejich pláč, tělíčka rozpálená horečkou. Hattie rozdává svou životní sílu, ale její srdce se zatvrdilo po smrti dvojčat, která přivedla na svět šestnáctiletá, ochromená a nepřipravená, a poté, co jí zklamání přivodil i sám poživačný August. Hattie sní o romantické lásce, v náruči šarmantního Lawrence se znovu pokouší objevit něhu, ale i to trvá jen bolestně krátkou dobu.
Titul knihy odkazuje k Bibli, a když dění opsalo symbolický kruh, biblicky se uzavírá. August se ve chvíli, kdy už nemá dost silné srdce, aby vběhl do náruče nějaké ženy, uchýlí do náruče Boha. Hattie nalezne klid a vyrovnanost s marnými hněvy, návštěvy kostela po boku Augusta jsou pro setkáváním s krásou. Bůh pro ni od vždy představoval jen nikdy nepoznatelnou moc kdesi bolestně, nedosažitelně daleko od každého jednoho z nás. A tak se kniha zcela příznačně končí čtením z knihy Jób: Člověk je zrozen pro trápení. Jób měl dost na tisíc životů, i my máme své zkoušky a svá soužení. Hattie zestárla k poznání, že přicházejí stále nové generace, přičemž rány a bolesti jsou stále stejné.
Autorka knihy Ayana Mathisová prošla řadou zaměstnání několik let žila v Evropě. Jako spisovatelka na sebe strhla pozornost okamžitě, hned svou prvotinou, živým a laskavým portrétem jedné černošské rodiny. Přesvědčila nás, že tak zvaná etnická literatura se stala silnou a neoddělitelnou součástí americké kultury, a to přes počáteční rozpaky vyvolané pachutí tzv. pozitivní diskriminace. Že se jedná o umělce skutečně kvalitní, i když vyrostlé z menšinových společenství, kteří se obejdou bez berliček oficiální podpory, dokázalo dílo Saroyanovo, Erdrichové a také Toni Morrisonové, oceněné Nobelovou cenou, k níž se Mathisová hlásí jako ke své duchovní učitelce.
Post scriptum: Další z řady tituly spíše pro osmdesátiprocentní menšinu čtenářů, tedy pro ženy. Rodinné vztahy, rození i umírání, vzpoury a odpuštění, úspěchy i prohry… Chcete si přečíst příběh, kterému můžete lehce a bez výhrad uvěřit? Chcete se nechat vtáhnout do osudů hrdinů a prožít s nimi jiný než svůj život? Vezměte Dvanáct kmenů Hattiiných, neváhejte … a čtěte!
MARIE DUFKOVÁ
Ayana Mathisová: Dvanáct kmenů Hattiiných, Host 2014
