Don Drake je zpět a bude to pěkná jízda.
Varování pro všechny, kteří nečetli první díl: nepokoušejte se pochopit díl druhý: Dominion. Ti, kteří jste měli tu čest poznat Spáleného muže, začněte klidně u prvního dílu na osvěžení paměti. Pochybuji, že byste si jinak vzpomněli, koho všeho stihl lempl Drakeova formátu naštvat, urazit, zabít a komu dluží menší laskavost. Drakeův fanklub je početný a od minula se solidně rozrostl. Panoptikum podivných bytostí londýnské galerky jiného světa je přepestré a bude jen dobře, když si zároveň osvěžíte škálu jejich schopností, možností a podivnou hierarchii.
Fakt, že všechny bytosti dost pijí, kouří, smilní, podvádějí jeden druhého a čas od času si uzurpují vládu nad světem je faktem, pro který knížky Petera McLanea milujeme. Takže vítejte zpět.
Spálený muž je na svém místě. Don Drake od minula mírně zmoudřel, i když pořád bere podivné levné kšefty, dost pije a je zoufale, zamilovaný do Trixie. Té ale pozemské sexuální hrátky nic neříkají. Co byste taky chtěli od padlého naděla. Don ví, co by chtěl, ale neví, jak toho dosáhnut, takže jeho monology mnohdy připomínají poradnu typu: Milá Sally… Zatím mu musí stačit, že nad Trixie může jen chlípně slintat, zatímco zcela neandělsky kouří ruské cigarety a pije vodku. A taky je tu Adam, Pelyněk, papa Andreas a fakt podezřelý zrzavý kocour.
Jeden prapodivný kšeft namočí Drakea do něčeho mnohem většího, s čím fakt nechce mít nic společného. Stalo se. Jednou má v sošce uvězněného arcidémona, za zadkem padlého anděla a za kámoše samotného Lucifera. Vypadá to, že bez ohledu na svůj názor bude muset zase jednou zachránit svět.
Jak už jsme v úvodu poznamenala, na tuhle jízdu potřebujete skutečně osvěžit paměť. Ne, že by vás v tom autor nechal, ale za ručičku vás vodit nebude. Dominion je pocta stylu, na který jsou jeho čtenáři zvyklí. Neměnné jsou i kulisy příběhu. Tahle dekadentní podívaná do londýnského podsvětí, skrz brány do jiných světů ponížených do mantinelů lidské hříšnosti a člověčích slabostí má zkrátka šťávu a jen tak se neomrzí.
Nadcházející události vyplývají zčásti z těch předchozích. Don Drake si zkrátka nikdy nedokázal udělat moc přátel a svůj život nikdy za koule nedržel. Spíš naopak. Krom života ho za ně drží i Spálený muž a svou polívčičku si hřeje i andělská Trixie. Bez ohledu na úmysly bude muset tahle mystická galerka alespoň chvíli táhnout za jeden provaz. Ale nečekejte nějaké polepšení a happy end. Víte co? Vlastně čekejte cokoliv.
HostHned od začátku je tempo vyprávění pěkně zběsilé. Stejně jako příběh sám. Netřeba hledat jakékoliv paralely nebo hlubší smysl. Právě přitažlivosti zemské se tenhle příběh brání ze všeho nejvíc. Správným klíčem pro vychutnání si ho je zkrátka nemyslet na nic, naskočit a nechat se vézt. Řidič je ožrala, blázen a lůzr bez papírů a vám nezbude, než se pohodlně uvelebit a prostě mu věřit.
Přes mírně rozpačitý začátek, ve kterém se horkokrevný natěšený fanoušek bude muset trochu zklidnit, závěr překvapí. Vlastně to je taková soda, že budete rádi za mírnější tempo v prvních kapitolách, které vám dají šanci se trochu rozkoukat. Finále je hodně ambiciózní a troufám si říct, že slušně zadělává na další pokračování. Proč ne.
Don Drake působí jako zjevení. Jako bájný převozník …nebo čerstvě vyčištěný sifon, který vcucne všechno, co ve vaně plave, když vytáhnete špunt. A vcucne i vás, pokud si zrovna nelibujete v urban fantasy, akčních střílečkách, démonech, andělech a smilstvu. Don Drake má svoje kouzlo. Je mezi fantasy literaturou jako dr House vedle Nemocnice na kraji města a „Růžovky“ dohromady.
Kristina Doubravová
Dominion, Peter McLean, Host 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
