Michel Gondry dospěl. Natočil dětskou road movie způsobem, jakým by ji ztvárnila většina režisérů a tím zmátne nejednoho diváka. Vždyť není moc tvůrců, kteří by dokázali točit dospělé filmy s imaginací malého dítěte. Snad jen Tim Burton, ale Gondry dokáže jít ještě dál. S vizuální stránkou filmu si umí hrát se stejnou vynalézavostí a naivitou, jak to dokáží jen děti. Až doposud.
„Kuchyně se stane lesem a štokrdle medvědem. Já i vy to těžce nesem, že to taky nesvedem,“ zpívá Jiří Suchý v písni Dítě školou povinné. Jakoby ten text seděl na všechny kromě Gondryho. Navzdory věku a zkušenostem se dokáže na věci dívat pohledem dítěte, neplatí pro něj zákony přírody, neexistuje slovo nemožné. Právě v tomhle ohledu je film Mikrob a Gasoil jiný. Na příběh dvou chlapců, kteří se o prázdninách rozhodnou tajně podniknout cestu po Francii vlastnoručně postaveným autem, se dívá z odstupem dospělého, který těží ze 
vzpomínek, rozsáhlých znalostí a letitých zkušeností. Díky tomu vznikla roztomile vtipná road movie, která je současně studií duše dospívajícího chlapce.
Čtrnáctiletý Mikrob se potká se stejně starým, ale mnohem vyspělejším Gasoilem. Navzdory rozdílnosti rodin, ve kterých vyrůstají, mají k sobě vzájemně blíž, než s kýmkoliv jiným. Nastává léto, prázdniny a oba chlapci se v touze po dospělosti a samostatnosti rozhodnou utéci před rodiči, spolužáky, ale i od Mikrobovi první osudové lásky. Z dvoutaktního motoru a starého harampádí nasbíraného na skládce si postaví automobil. Ten obijí prkny a po té, co přidají okna a muškáty, vzniká pojízdný domek, který dokonale slouží jako krytí nehomologovaného vozidla před policisty. Na své cestě pak ve stylu klasických road movie prožívají všelijaká dobrodružství. Potkávají rozzuřený ragbyový tým, kadeřnice v nevěstinci či vyšinutého zubaře. Zážitky, které upevňují jejich přátelství a zároveň lemují konec jedné z jejich životních cest.
Nebýt pojízdného domku a kratičké snové scény v letadle, nic by nenaznačovalo, že se jedná o další Gondryho počin. Věčný svět neposkvrněné mysli, Pěna dní, to jsou jeho typické filmy. Mají rukopis, který je nezaměnitelný s jakýmkoliv jiným režisérem. Jsou to dětsky natočené dospělé filmy. Ale Mikrob a Gasoil je opakem. Je to dospěle dětský film. Nenese takřka žádného Gondryho stopy. Zásadoví fanoušci ho budou nejspíš přijímat se stejným despektem, s jaým mnozí fanoušci Lynche přijímají Příbeh Alvina Straighta. Ani za mák by si člověk netipnul, že ho natočil tvůrce šíleností jako
Mazací hlava nebo Twin Peaks. Ať už jde o staříka Straighta Davida Lynche, nebo Gondryho Mikroba a Gasoila, jedná se filmy, které patří k vrcholům jejich tvorby.
Mikrob a Gasoil je film, který dokáže diváka vrátit do věku, kdy nevinnost může být pošramocena jen rozbitým oknem a sprostými obrázky schovanými pod matrací, ale také věku, kdy už se neodvratně blíží konec dětských let, přichází dospívání a cítíme, že ztrácíme něco, co už nikdy mít nebudeme. 
Mikrob a Gasoil si jsou vědomi, že ne vše v životě se podaří, ne vše mohou mít a že vše jednou skončí. I jejich přátelství. Nechtějí se ale utěšit tím, že přijdou věci nové a nechtějí jednou litovat věcí, které nikdy nezkusili.
Gondry nám připomíná, jakými jsme nejen byli, ale jakými můžeme být i v dospělosti. Nikdy není pozdě. Jen se nesmíme dopředu vzdávat. Pak je vždy možné podniknout i takovou cestu v pojízdném zahradním domku. Michel Gondry na chvíli vyrostl. Určitě se zase dokáže stát dítětem, ale jeho dospělost nám alespoň na chvíli dokáže dodat odvahy. A pokud ne, tak alespoň dobře pobaví.
Premiéra v českých kinech je 26.5.2016.
Pavel Urík
Microbe et Gasoil
Komedie / Road movie
Francie, 2015, 103 min
Režie: Michel Gondry
Hrají: Ange Dargent, Théophile Baquet, Diane Besnier, Audrey Tautou, Vincent Lamoureux, Agathe Peigney, Douglas Brosset, Laurent Poitrenaux, Jana Bittnerová, Fabio Zenoni, Étienne Charry, Emeline Bayart, Eriko Takeda, Sacha Bourdo, Marie Berto
