Nezáviděníhodná je situace autora úspěšné prvotiny. Čtenáři (a samozřejmě i kritikové) netrpělivě očekávají další titul: co jim spisovatel nabídne tentokrát? Čím překvapí? A bude to překvapení příjemné? Vydávat druhou knihu je pro umělce možná ještě složitější než uvádět na trh svůj debut; je těžké nezklamat, dostát kvalitě, zůstat svůj a přitom přijít s něčím novým.
Právě v těchto dnech vychází Hotýlek, druhý román Aleny Mornštajnové, můžeme tak posoudit, jak se tohoto nelehkého úkolu zhostila autorka čtenářsky úspěšné Slepé mapy.
Hotýlek za městem, místo určené pro odpočinek i nezávazné milostné hrátky, splněný sen dědy Leopolda… Co na tom, že se po Únoru změnil z majitele na pouhého správce! Děda Leopold nadaný praktickým obchodním duchem, obdařený znalostmi lidských povah a nadto spoustou známostí hospodaří pořád jako na vlastním.
Průvodcem nám však je Leopoldův vnuk Václav, šťastný ve světě motorů a sportu, pouhý pozorovatel událostí, které k němu samy přicházejí, podvědomě odhodlaný nenechat se vytrhnout ze svého klidu. Lidé vstupují do jeho blízkosti, trpí, trápí se, ale jeho se smutky druhých nedotýkají. Spolu s ním otevíráme dveře do jejich osudů a nezúčastněně procházíme pokojíčky jejich osudů.
Václavův svět zabydluje maminka Štěpánka, která si jako mladičká, pohledná dvojnásobná vdova uměla zařídit své pohodlí – dopřává si potěšení s milenci, samozřejmě přijímá nemalá finanční přilepšení od dědy Leopolda, aby se nakonec vdala do početné rodiny nečekaně ovdovělého milence.
A pak jsou tu další ženy, protože mladý Mánes je přitažlivý muž. První láska Renata, která se cítí předurčena ke slávě a štěstí, a proto bere, co se jí zachce. Když ji Václav bez jakýchkoliv výčitek vymění za Lucii, zahořklá Renata se sice dostane mezi ty, kdo mají peníze, ale osamělost ji dožene k alkoholu a ona nakonec přijde o všechno. Ano, na řadě je pokoj, v němž se skrývá příběh zmíněné Lucie, manželka, nestálá, svéhlavá cirkusačka; po porodu se propadne do depresí a dožije za zdmi léčebny, aniž se dozví, že zůstala jakýmsi štítem, za kterým se Václav ukrývá před láskou Jindry. A to je další místnost osudu, Jindra, pokorná a svědomitá Jindra, Jindra bez tváře, cele se obětující, jež nikdy nedokáže přimět Václava, aby jejich vztah zlegalizoval a aby si ji vzal.
On je totiž z těch, kdo se zmocňuje druhých, aby je (nevědomky) využil ve svůj prospěch. Všechno přijímá samozřejmě, nepotřebné lidi odhazuje, a zároveň se tím stává spouštěčem jejich tragédií. Ocitá se tak dalším v řadě hrdinů, kteří selhávají, ale jeho pohnutky před námi zůstávají skryty, ponechává si svá tajemství. Bereme za kliku a před námi stojí Oldřich, nevlastní bratr, divoká, nezkrotná povaha, pokukuje po holkách, vysedává po hospodách, je to rváč, a to ho dostane do kriminálu. I jeho Václav obětuje, označí ho jako vraha a Oldřich mizí ve vězení, odkud se vrátí jako zlomený muž.
Hotýlek v sobě skrývá mnohé pokoje i pokojíčky, mohli bychom navštívit nenápadnou tetu Marii, která překvapila okolí a samu sebe a dala se k cirkusu, životaschopnou Marcelku podnikající po svém a nabízející milostné služby za peníze, nahlédnout na Václavu babičku Majku…
Alena Mornštajnová vytvořila knihu bohatou na děj. Příběh rychle plyne, má spád. Současně pročistila svůj styl, vyjadřování je úsečnější, úspornější, méně komplikované. Po románu o ženách se věnuje mužskému hrdinovi, a to ovlivnilo také způsob vyprávění: ve Slepé mapě jsme podlehli iluzi souznění, spisovatelka jako by promlouvala ústy svých postav, nyní si od nich zachovává odstup, vystupuje spíše v roli nestranné komentátorky dění.
Post scriptum: Hledáte téměř detektivní příběh nenásilně zasazený do naší nedávné historie? Fandíte dobré české současné beletrii? Pak neváhejte …a čtěte!
P. S. S: A přece: každá doba si vytváří svůj politicky korektní jazyk, my projektujeme, predikujeme, provádíme inkluzi, dříve se plnil plán. Jen škoda, že fráze typu „vládu lidu … by Václav téměř nezaznamenal“ nebo „na třídního nepřítele se potíže daly svést jen stěží, protože toho soudruzi zlikvidovali už v uplynulém desetiletí“ užívá v textu i autorka Hotýlku. V jinak kvalitní knize působí zbytečně lacině.
Alena Mornštajnová: Hotýlek, Host 2015, 319 stran.
MARIE DUFKOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
