Karou je studentka na pražské umělecké škole, jejíž skicák je pokreslený nejrůznějšími stvořeními, ale nikdo kromě Karou netuší, že je to její skutečná rodina. Sama neustále prochází portálem do Jinam a plní pochůzky pro svého adoptivního otce čaroděje. Jenže na jedné pochůzce se něco stane a Karouin život se rázem změní.
Už jen jediný den.
A potom…
Zavrčení, prudký dupot, a vtom ji zezadu kdosi drapl, čísi ruce ji tvrdě přirazily zády na širokou mužskou hruď, strhly jí šál do strany a vzápětí na šíji ucítila zuby – zuby.
Žižlající.
Útočník ji ožižlával.
Celý příběh Dcery kostí a dýmu je originálně vymyšlený. Přiznám se, že jsem o chimérách ještě nic nečetla, tudíž pro mě to byla vítaná novinka, a když k tomu ještě autorka přidala, jako třešničku na dortu, svoji skvělou fantazii a popsala jaké nestvůry vymyslela, nemohla jsem si knihu vynachválit. Ale to ještě nebylo všechno, protože později se ukázalo, že Laini má i skvěle promyšlený druhý svět, ve kterém nám dokonce představuje různé legendy. A když k tomu přidáte i příjemný styl, kterým je příběh napsaný, dostanete materiál na hodně dobré čtení.
Sice se v knize vyskytlo i několik částí, které byly spíš zdlouhavé, ale to bylo dáno tím, že celou dobu příběh uhání kupředu a najednou zabrzdí, protože autorka potřebovala něco dovysvětlit. Naštěstí, těchto částí bylo jenom pár, takže se to dalo překousnout bez větší újmy.
Dalším lákadlem, proč si tuhle knihu přečíst, může být i to, že je psána z pohledu obou hlavních postav, takže máte možnost nejenom porovnat, jak to vidí chiméry, či jejich druhá strana andělé, ale hlavně můžete nahlédnout do rozdílných světů, což poslouží k dokreslení příběhu.
Na druhou stranu mi ale na knize i pár věcí vadilo. Například to, jak se nadpřirozené bytosti odhalovaly před obyčejnými lidmi, což mimochodem nezpůsobilo téměř žádný poprask.
Další věcí, kterou autorka moc nezvládla, byla její česká jména, řekněme si upřímně, partu lidí se jmény: Kazimír, Světlana a Františka, už jen tak dneska nepotkáte.
Moc knize nepřidalo ani množství chyb a překlepů, které se v příběhu vyskytuje. Chápu, že někdy prostě něco uteče, ale hodně to při čtení ruší.
Ale teď už přejděme k postavám. Karou mě zrovna moc neokouzlila. V příběhu se buď chovala až moc dětinsky nebo naopak příliš dospěle a já nedokázala přijít na to, jaká vlastně je.
Na druhou stranu Akivu jsem si oblíbila už od první chvíle, kdy působil výhružně a byl téměř bez emocí. Bohužel se ale v průběhu příběhu pomalu měnil a opět se tak zařadil mezi klasické postavy, které jsou podobné těm ostatním.
Celkově bych knihu označila za podařenou. Dcera kostí a dýmu má hodně co nabídnout a dokáže upoutat vaši pozornost od začátku až do konce. A navíc vás ještě naláká na další díl, jelikož konec první knihy je useknutý v celkem dost zásadní chvíli.
Laini Taylor: Dcera kostí a dýmu, Knižní klub, 2012, 366 stran.
ELIŠKA RICHTEROVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
