Dnešní premiéra dánského filmu Boj, popisující zápas důstojníka Clause s vlastní hrdostí, nenaplní sály kin, jak tomu bylo u nedávného hitu Americký Sniper. A to ani přes svoji nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Holt Dánové nejsou Američané a Tobias Lindholm není Clint Eastwood. Navzdory tomu, dánské drama Boj nabízí víc, než komerční hit o nejúspěšnějším odstřelovači v amerických dějinách.
Důstojník Clause vede vojenskou jednotku v Afghanistánu, která má navázat přátelské vztahy s místním obyvatelstvem. To se jim poměrně dobře daří až do okamžiku, kdy musí Clause udělat zásadní rozhodnutí, které ho postaví před vojenský soud a hrozí mu čtyři roky odnětí svobody. Skutečný boj se tak víc než v Afghanistánu odehrává v jeho rodné zemi během soudního procesu. Ovšem největší boj se neodehrává ani v soudní síni, ale uvnitř Clause. Boj za přijetí zodpovědnosti vůči svému rozhodnutí a zodpovědnosti vůči vlastní rodině.
Poměrně jednoduchý námět zpracoval dánský scénárista Tobias Lindholm, který si udělal jméno ve světě filmu především scénářem k filmu Hon, kde je hlavní hrdina obviněn z obtěžování dětí. Tentokrát se Lindholm pustil i do režie a zvládl ji odpovídajícím způsobem severské tvorbě. Film navzdory 
předvídatelnosti a pomalému tempu nenudí a nutí diváka vcítit se do pocitů, které jsou v normální situaci jinak těžko představitelné. Do pocitů vojáka bojujícího nejen o vlastní, ale i o život svých přátel.
Děj filmu se odehrává ve dvou rovinách. Tou první je dánská základna v Afghánistánu. Přes den Clause chodí s vojáky na patrolu a večer hrají kostky. Snaží se komunikovat s místními, ale navzdory tomu se i s nimi dostávají do konfliktů, když jim nemohou nabídnout pomoc, kterou by obyvatelé malé vesnice očekávali. Film nabízí minimum války a spíš pomalými záběry popisuje jednotlivé rutinní úkony, které vojáci v oblasti plní. To vše je důležité pro ten jediný moment během něho divák alespoň náznakem pocítil jistotu pro rozhodnutí, které Clausovi, a nejen jemu, změní celý život. Záběry z Afghánistánu jsou střídány s pohledem do Clausova domu, kde jeho žena Maria vede vlastní boj. Musí se postarat o celou domácnost a především o tři děti, které jí dávají značně zabrat. Oproti Clausovi žije v relativním bezpečí, přesto i ona bojuje o život svých blízkých, když nejmladší z dětí sní léky. I zde se vše odehrává v pomalém tempu, které spíš než nudu navozuje v divákovi potřebný neklid. Druhá rovina se odehrává v soudní síni a je snad ještě
pomalejší. Vysněný návrat manžela je pro Mariu paradoxně ještě větší přítěží. Kromě běžného zajištění domácnosti, doprovází manžela na každém slyšení a musí s ním i vést jeho vnitřní boj mezi dobrovolným přijetím trestu a lži za cenu svobody a možností starat se o rodinu, ale současně s tím nést i pocit viny.
Téma, které bylo zpracováno mnohokrát, patří právě v dánském pojetí k těm nejlepším. Přestože nenabídne jediný nečekaný zvrat a jako pomalu tekoucí řeka s jistotou plyne k předem jasnému konci, těží z prostého, ale dobře napsaného scénáře, z civilních hereckých výkonů, nerušivé kamery, minimalistické hudby, prostě ze všeho, co je typické pro severské filmy.
Americký Sniper oslavoval hrdinu. Zobrazil nám propracované boje a následně válečné trauma, to vše podtrhnuto podtitulem skutečného příběhu. Film Boj nám nabízí smyšlený příběh, který je paradoxně mnohem skutečnější. Hrdinství amerického Snipera je patetické, přehnané, hraničící s příběhem comicsového hrdiny. Ano, i takoví mezi námi jsou, ale jedná se o ojedinělost, na kterou se v běžném životě nedá spoléhat. Vymyšlený příběh Clause má mnohem blíže k obyčejnému člověku a tím k realitě. Jsou rozhodnutí, která musíme udělat navzdory faktu, že si nemůžeme být úplně jisti výsledkem. To z nás dělá obyčejné lidi. Lidi dělající chyby a současně jsou obdařeni darem odpouštět.
Pavel Urík
Krigen
Válečný
Dánsko, 2015, 115 min
Režie: Tobias Lindholm
Scénář: Tobias Lindholm
Hrají: Pilou Asbæk, Tuva Novotny, Dar Salim, Søren Malling, Charlotte Munck, Dulfi Al-Jabouri, Jakob Frølund
