Vyprávění těch, kteří přežili pobyt v koncentračním táboře, je vždy velmi emotivní a těžko uchopitelné pro nás, kteří žijeme od narození tak daleko od hrůz holocaustu. Takových knih bylo vydáno mnoho. Tím, co jedné dovolí vyčnívat nad druhou, je však vůle žít. Ta neuchopitelná síla, kterou v sobě nacházíme, když už nezbylo zhola nic.
Právě tato esence činí některé příběhy z koncentračních táborů výjimečnými a troufám si říct inspirativními. Taková je kniha Byl jsem číslo 30529 Felixe Weinberga.
Patřil k mnoha těm, kteří se v útlém věku ocitli ve zdech koncentračního tábora. Dokonce války prošel čtyřmi. Ztratil matku i mladšího bratra. Rozhodl se na vše zapomenout, vytěsnit trýznivé vzpomínky a odejít ze země, kde na něj již nikdo nečekal a neměl již ani domov.
Síla, kterou v sobě Felix Wienberg našel, pramenila v jeho dětství. To bylo šťastné a spokojené. A v mnohém mu dalo zdravý základ pro přežití útrap života v koncentračním táboře. Právě proto věnuje tomuto období podstatnou část knihy.
Období v táborech pak komentuje s patřičným odstupem a překvapivým humorem. Aniž by chtěl jakkoliv zlehčovat hrůzy druhé světové války. Odvolává se na své rozhodnutí nevzpomínat, vytěsnit veškeré zlo, které by mu nikdy nedovolilo jit dál a žít. Vše již bylo řečeno. Proč znovu opakovat nezpochybnitelné.
Na předválečné období vzpomíná s láskou a smířením. Stejně jako na místa, ve kterých našel na kratší či delší dobu svůj domov. Vrátil se do nich i na sklonku života. Nevadí, že byla již jiná, nová a nikdo nepamatoval jejich původní nájemníky a tragické příběhy. I on šel dál. Zapomenul na zlé a to dobré si v srdci i v duši zachoval, aby z toho mohl čerpat pro svůj nový život v Anglii.
Tam se shledal se svým otcem. Nedokázali navázat tam, kde skončili. Dokázali žít a najít si k sobě jiný, však uspokojivý a naplněný vztah.
Na knize mne překvapuje neskutečná lehkost a životní moudrost, se kterou vypráví o těch nejbolestivějších okamžicích jeho života. Zcela v souladu se svou povahou našel smysl života i způsob, jak se vyrovnat s minulostí ve fyzice. V prostých zákonech fungování přírody. Přímočarých a neměnných bez ohledu na lidskou zlovůli a vrtkavost Štěsteny.
Byl jsem číslo 30529 je knihou výjimečnou a inspirativní. I přes to, že vypráví o temném období našich dějin a přibližuje tragický osud jedné rodiny, je pozitivní a zanechá ve vás hluboký dojem.
Kristina Doubravová
