Finální sezóna Hry o Trůny se nám dostala do své poloviny se svým třetím dílem, ve kterém se udála jedna z největších bitev celého seriálu- Bitva o Zimohrad. Jak dopadla jedna z nejočekávanějších epizod letošního roku?
Nejdražší a nejdelší bitva
Před vydáním epizody vyšlo plno článků, které o třetím dílu mluvily jako o „největší a nejdelší bitvě v historii filmu“. S tím se nedá nesouhlasit. Celá epizoda trvala 77 minut, a spolykala rozpočet 15 miliónů dolarů. Díky tomu je audiovizuální stránka opět na výborné úrovni. Epické scény s doprovodem mistrného soundtracku od Ramina Djawadiho poskytují divákovi opět hollywoodský zážitek. Stejně jako postavy na obrazovce cítíme hrůzu, strach, napětí a přicházející smrt. Jakmile to vypukne, jde o všechno. Nebo ne?
Více než proti mrtvým se zde bojuje s logikou
Největšími problémy této epizody jsou logické chyby, které se seriálem táhnou již řádku let. Ovšem v této důležité epizodě to bije do očí nejvíce. Ať už jde o taktiku boje, teleportaci postav, či nevyrovnaný čas na obrazovce, kdy 10 minut sledujeme postavu plížící se chodbami Zimohradu, zatímco venku na nádvoří neuplynula ani vteřina navíc. Nikdo netvrdí, že nějaká scénáristická berlička musí být ihned rozdupána, ale všeho moc škodí. Nejvíce na tom trpí naše oblíbené postavy.
Smrt jim sluší?
Úmrtí se v bitvě dají určitě čekat. Minulý díl naznačil smrt rovnou několika důležitých postav. Nebudu zabíhat do detailů, ale neřeknu moc, když povím, že se skutečně umíralo. Problémem těchto smrtí není ale to, že by byly nevýrazné, nepřesvědčivé, nebo odbyté. Když ale postava A čelí několikanásobné přesile, a konfrontaci nepřežije, tak se očekává, když ve stejné situaci ocitne postava B, musí také zemřít, nebo ne? Opak je pravdou. Některé postavy přežijí prostě několikrát horší zranění, některé zemřou „normálně“. Kvůli tomuto problému hrozí dva extrémy. Buďto se nebudu o postavu vůbec bát, nehledě na to, v jak nebezpečné a smrtící situaci může být (Jon), nebo mě smrt postavy nebude vůbec zajímat, protože umírají „trapně“ v porovnání s jinými postavami, které jsou schopné přežit všechno. Smrt poté nefunguje a tento dvojí metr ničí zážitek z veškerého dění (nejen) v této epizodě. Tohle ve starších sériích zkrátka nehrozilo.
Deus ex kravina
Celé tohle by se dalo ještě nějak zvládnout a přimhouřit oči. Poslední kapkou ale byly (opět) „šokující“ záchrany na poslední chvíli. Hned v několika momentech, kdy si divák myslí, že se stane něco zásadního a šokujícího, připlete se do boje nebo jisté „popravy“ postava, drak či jiná „síla“, která všechno zvrátí. Korunku tomu dal finální moment epizody, který nadobro ovlivnil celý seriál. Tenhle moment je součtem všech těchto problémů a kvůli němu se teď řada diváků dívá na seriál skrze prsty.
Je to přitom obrovská škoda. Hra o Trůny se od ostatních seriálů odlišovala právě v nerozlišování mezi hlavní a vedlejší postavou a důsledkem za jejich každou, i když sebemenší chybu. Byl to seriál, kde žádné záchrany na poslední chvíli neexistovaly a kde všechno mělo svůj důvod a smysl. Kde sebemenší detail dával naprostý smysl a podtrhoval tím propracovanost, důslednost a pečlivost tvůrců, herců a celého štábu. Jak se hlavní postavy seriálu během let proměnily, se můžete podíva zde.
Dominik Anelt
