Na stockholmském předměstí Midsommarkransenu bylo nalezeno tělo mladé ženy rozřezané motorovou pilou. Mladá studentka Rebecka Trolleová zde ležela dva roky zahrabaná a zabalená do pytlu na odpadky. Začíná vyšetřování, v jehož průběhu se objevují další zavraždění, kteří v zemi přebývali desítky let. Má je pravděpodobně na svědomí stejný vrah.
Vyšetřovatelé, a mezi nimi hlavní hrdinka Fredrika Bergmanová, sledují stopu až k záhadné staré spisovatelce dětských knih, která už 30 let nepromluvila ani slovo, a byla dříve uvězněna za vraždu. Také byla členkou filmového klubu Andělé strážní. Zvláštní pozornost ve vyšetřování si získá pojem snuff, což je jistý druh filmu, ve kterém je natočena skutečná vražda. V tomto případě mladá žena rozsekaná na kusy. Který člen Andělů strážných má mladou studentku na svědomí? A co má s vraždou společného Fredričin přítel Spencer?
V nepřeberném množství severských spisovatelů detektivek můžete narazit i na takový klenot jako je Kristina Ohlssonová. Tato sympatická švédská politoložka pracovala jako analytička pro Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, u Ministerstva zahraničí a pro Policejní prezidium. Odtud také zřejmě čerpala své nápady pro kriminální příběhy.
Její knihy vydává v Česku výhradně nakladatelství Kniha Zlín. Právě letos v dubnu vyšla v češtině v pořadí už třetí kniha Andělé strážní, která navazuje na předchozí tituly. Ve všech se objevuje policejní vyšetřovatelka Fredrika Bergmanová a její poněkud pohnutý milostný osud, který ji však dělá pro čtenáře o to skutečnější.
Kniha ZlínJsou pětisetstránkové knížky, které začnou být zajímavé až od první přelouskané třetiny. Tato kniha se čte naopak jedním dechem od začátku do konce. Je to hlavně tím, že se Ohlssonová nezdržuje dlouhými popisy, děj odsýpá a čtenáře už zaujme jen to, jak myslí a reagují hlavní hrdinové s ohledem na svůj osobní život.
U Fredriky Bergmanové budete mít pocit, jako by byla vytržená z reálného světa. Není těžké si představit, jak kdesi na severu na nejmenovaném policejním oddělení pracuje žena, která udržuje dlouholetý milenecký vztah s o dost starším mužem, který se k ní nakonec nastěhuje a mají spolu dítě. Je to zkrátka pohádka ze života. A i valná část ostatních postav je jak vystřižená z dnešní sociální reality.
Kniha má své silné a slabé stránky. Mezi slabé patří průhlednost některých stop při hledání vraha. Takže už z vodítek na obálce poznáte, kdo vrah asi nebude, i když se Ohlssonová mermomocí snaží, aby to tak na chvíli vypadalo a odvedla pozornost jinam. Do toho jí uteče v jedné kapitolce jediné slůvko, jediná lidská vlastnost dosud neznámé postavy, kterou spolehlivě zachytíte a dáte si do spojitosti s jinou postavou, která je taky taková, a bum, máte jasno v tom, kdo ta rádobyneznámá postava je. A nemusíte proto ani nalistovat další kapitolu, kde dojde k „šokujícímu“ odhalení, a u které si akorát řeknete: „Hm, já to věděl.“ Závěr knihy a dopadení vraha také leckterého čtenáře úplně neuspokojí.
Ale na druhou stranu, o to v knize ani tak nejde. Je to spíš taková vztahová detektivka, ve které se řeší osobní morální dilemata v průběhu vyšetřování. A je velice zábavné, jak se na začátku tak sebevědomý tým vyšetřovatelů začne pod vlivem osobních katastrof rozpadat. Fredrika Bergmanová a její postarší přítel si projdou krizí v jejich dosud bezstarostném vztahu, kdy se scházeli potají. A to všechno kvůli vyšetřování jedné vraždy natočené na video.
Mezi silné stránky patří do detailu propracovaná psychologie postav, není možné si jednu postavu splést s druhou. Dalším kladem je očividná znalost policejních procedur a toho, jak lze snadno a rychle vyšetřování zbabrat.
Dále Ohlssonová úplně na začátku uvozuje knihu citátem Alfreda Hitchcocka.
„Filmové vraždy vypadají vždy velmi čistě. Já se snažím ukázat, jak obtížnou a špinavou práci ve skutečnosti zabití člověka představuje.“
Tak jako Hitchcock ona sama přistupuje ke svým detektivkám.
PAVLA KAMEŠOVÁ
