V dnešní uspěchané době, kdy vše řešíme rychle a co nejjednodušeji, je přeci jen ještě jedna věc, která se uspěchat nedá. A to výběr partnera. V životě ženy je několik etap seznamování a randění. Každá je jiná, jinak složitá a zanechává různé stopy.
Pokud jste teenager, kterému je do 20 let, vůbec takové věci neřešíte. Prostě přicházejí samy. Pohybujeme se neustále mezi novými lidmi a v tomto období jsme tak otevření, že nám k sobě vyhovuje téměř kdokoliv. Jsou to známosti většinou na pár týdnů (měsíců), které končí nejčastěji z důvodu touhy po poznávání dalších příslušníků opačného pohlaví. Takto mladí sice už toužíme po „lásce až do konce života a ještě dál“ (nic takového samozřejmě neexistuje- pozn. redakce), ale většinou takové vztahy nevydrží. Někdy ano, ale to jen opravdu ve výjimečných případech, věřte mi.
Po dvacítce už to sice není takové jednoduché (už začínáme přicházet na to, co bychom asi chtěli u toho partnera nalézt), ale pořád ještě se pohybujeme mezi spoustou lidí a také poznáváme nové. Ze školy přecházíme do prvních zaměstnání, někteří se stěhují do jiných měst (nebo zemí), hledáme si stále nové přátelé a zájmy. Spousta z nás dává také přednost kariéře před rodinou. To se ale pomalu začíná měnit.
Proč je to tak těžké?
Okolo třicátého roku života už nám to přestane připadat snadné úplně. Jenže není se čemu divit. Život se stává jedním velkým kolotočem, ve kterém na seznamování s cizími lidmi prostě nezbývá čas. Ráno do práce, z práce pro děti, povinnosti s nimi, uklidit, uvařit, zabavit …. Kde má potom člověk brát energii a nápady na běhání po venku a seznamování se. V krámě se řvoucím potomkem, nebo snad na hřišti plném maminek, či v práci, kde jak se říká „co je v domě, není pro mě“. Máte pravdu, nemožné.
Pak je ještě další možnost, a to svěřit se do rukou seznamek na internetu. No, co si budeme povídat. Pravdivé profily v dnešní době tak nějak vymizely a z pár písmenek člověka opravdu nepoznáte. A nemáme čas ani chuť střídat partnery, kteří k nám nepatří. Vztahy začaly být vážnější (stejně jako my) a složitější. Také v nich samozřejmě jde o více, než jen o ztracený čas. Navíc pokud máte děti, nechcete je každých pár týdnů představovat novému partnerovi.
V tomto věku už naprosto přesně víme, co od partnera očekáváme. Máme spoustu nároků ohledně chování partnera (snažíme se poučit z minulých vztahů a máme jasno, co nechceme), ale i co se týče finančního zajištění, výchovy dětí, domácnosti atd… Takže najít „toho Pravého“ (ani nic takového samozřejmě neexistuje) nám připadá jako věc zhola nemožná. Potencionálních partnerů ubývá, jelikož spousta z nich je zadaných nebo v manželství. Také podle některých studií muži po třicítce preferují mladší ženy. Bývá to z různých důvodů. Nejčastěji kvůli menší pravděpodobnosti závazků, finanční svobody, vzhledu, pevnějšímu tělu nebo jen nenáročnosti. Tak to prostě je. Může být tedy stále těžší najít někoho ve svém věku.
Co s tím?
Co s tím? Možná zkuste nebýt tak nároční (hlavně ženy). Nemůžeme stále čekat, že vyjdeme na ulici a bude tam stát ON a bude mít vše, po čem toužíme. Možná jste ho už potkali, ale nechali jste ho jít, protože nebyl dokonalý. Povím Vám malé tajemství. Dokonalý muž neexistuje. Je to pouze mýtus vytvořený bůhví kým. Stejně jako ani dokonalá žena neexistuje. Je jen důležité najít někoho, s kým bude Váš život úplný.
Pokud Vám něčím opravdu neubližuje, vyzkoušejte občas přimhouřit oči. Pokuste na partnera podívat a vidět ho tak, jako kdysi. Kvůli něčemu jste se do něj zamilovali. Třeba se nezměnil, třeba už ho jenom tak nevnímáte. Snažte se přestat chtít víc a spokojte se s tím, co jste dostali. A pokud už jste čekali dlouho, nebo vyčerpali všechny možnosti a i tak víte, že takhle to nechcete, neztrácejte svůj ani partnerův čas a přeci jen ještě jednou se po tom „Pravém“ poohlédněte. Hodně štěstí….
Adelle
