Recenze: Perfect days- i ženy mají své dny

Poslední film Alice Nellis Tajnosti byl vřele přijat veřejností i kritikou a nasadil tudíž pro režisérku laťku dost vysoko.
Nový film Perfect days je svým příběhem i obsazením komerčnější snímek určený pro širší publikum. Příběh i žánr jsou jednodušší a zábavnější, než v Tajnostech.

Úspěšná majitelka kadeřnického salónu Erika má po čtyřicítce depresi z toho, že stále není matkou.
Její problém je skutečně takto prostý. Jiné problémy vlastně neřeší. Práce ji baví (nebo jí spíš nevadí), je úspěšná, finančně zaopatřená, má normální uspokojivý vztah s matkou, nejlepší kamarádkou i nejlepším kamarádem – homosexuálem, a se svým manželem, od kterého před časem odešla, má přátelský vztah. Problém nevidí ani v tom, že by nemohla najít příhodného partnera pro založení rodiny. Zdá se, že se o to ani moc nepokoušela. Prostě jen chce mít dítě.
Jednoduchá stavba a přítomnost několika vycizelovaných postav, které přesně zapadají do vzoru pro rozehrání ženské story, mě nutí srovnávat Perpect days s jiným, veleúspěšným českým filmem, zaměřeným na široké, typicky české publikum – Líbáš jako bůh. Hlavní hrdinky těchto filmů mají jednu nepříjemnou věc společnou – nic jim v životě nechybí, ale ony stále nejsou spokojené.
Možná je tato vlastnost postav tolik oblíbená, protože divačky, sledující v kině úspěšnou, ale věčně nespokojenou hrdinku, se s filmem rády ztotožní. Mají přece právo být nespokojené a chtít víc. Mají právo chtít dítě. Můžou si i začít románek s o generaci mladším synem své nejlepší kamarádky, protože jsou to přeci moderní emancipované úspěšné ženy, které klidně vychovají dítě samy.
Ale kde je ta hranice, za kterou už by neměla filmová postava zacházet? Film jako je Perfect days by nemusel být tak okatě „emancipovaný“. Na to berou diváci takovéto filmy příliš doslova.
Perfect days se nekrotí v ničem, co se týče hlavní hrdinky. Za nic se neomlouvá, s ničím se nesvěřuje, nemusí se dovolovat, jestli se smí někomu plést do života. Ano, může si to dovolit. Protože je to film.
Jako úsměvné filmové zamyšlení nad stavem mysli dnešních českých bezdětných žen nad 40 funguje Perfect days velmi dobře. Ale jako skutečný příběh, kterému někdo uvěří, už tak optimisticky nepůsobí.
Erika (Ivana Chýlková) je přes všechny své životní úspěchy sama, a ještě k tomu stále neví, čím by chtěla v životě být. Stejný dětinský přístup má i ve vztahu s matkou, která jí možná až příliš drsně „vychovává“. V jiném filmu, kde Chýlková sehrála hlavní zoufalou hrdinku, Díky za každé nové ráno, bylo snadné s ní soucítit, protože začínala od nuly, připadala si úplně trapná a odehrávalo se to za komunismu. Ale proč bych měla soucítit s bohatou Erikou, která prostě jenom neví, co chce?

KOUKNI SE  Recenze: Rozhodnutí nebo život aneb Vařte 84 minut

Od Alice Nellis jsem čekala aspoň trochu nápaditější obrazové zpracování. Kamera je pěkná, ale naprosto jednoznačná. Kam se poděly symboly jako tanec tanga uprostřed křižovatky?
Ale i přes to všechno jsem se při Perfect days docela bavila.
Všechno totiž zachraňují skvělé dialogy a přirozené herectví všech protagonistů. Dvojice Chýlková-Kotek spolu tvoří nesourodý, ale příjemný a vtipný pár. Nemluvě o skvělém Ondřeji Sokolovi v roli homosexuálního nejlepšího kamaráda. Bydžovská je energická a sympatická jako vždy.
Škoda jen, že hezká pointa i příjemné zakončení příběhu jsou tak rychle odbyty. Pohoda, kterou jsem na konci filmu pociťovala, mě uspokojovala stejně, jako hlavní hrdinku, která po šílených událostech posledního roku konečně „dostala rozum“ i to, po čem tak toužila.
Je vidět, že i slabší scénář může pod dobrým režijním vedením být proměněn ve svižný film, který nenudí ani náročnější diváky.

Ve srovnání s jinými českými filmy tohoto roku se Perfect days řadí mezi ty lepší, to nepochybně. Ale jak dlouho budeme muset ještě tuto otřepanou frázi říkat? Česká kinematografie přece už dokázala, že umí vyjadřovat emoce a pocity i rafinovaněji, než je jen doslovně a co nejvtipněji vypálit do publika. Otázkou je, zda by publikum vůbec o sofistikovanější filmové vyjádření stálo. Ale to už je problém, který přesahuje rámec této recenze.

Klára Scholzová

Perfect days – i ženy mají své dny
Česká Republika, 2011, 108 min
Režie: Alice Nellis
Hrají: Ivana Chýlková, Vojtěch Kotek, Zuzana Bydžovská, Zuzana Kronerová, Ondřej Sokol, Bohumil Klepl, Marta Issová, Jan Vondráček

Předchozí článekRecenze: Vyměřený čas
Následující článekRecenze: Ocelová pěst

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

one × five =