Vypadá to na inteligentní drama z právnického prostředí. Matthew McConaughey v hlavní roli advokáta se dokáže tvářit elegantně a šibalsky skoro jako Paul Newman, už se nehonosí jen prázdnou tvářičkou se svalnatým tělem pobíhajícím na pláži. Až na několik okamžiků, kdy scéna vyžaduje hloubku dramatického výrazu a Matthew jí obehrává urputností, mu vychytralého a lehce cynického právníka věříme. Dialogy mají vtip a spád, příjemně ležérní atmosféru bezstarostného blahobytu dokresluje dokresluje právníkova limuzína (původní název Lincoln Lawyer) a oddechový hudební doprovod. Napětí vzniká, jakmile zjistíme, koho že to tentokrát má advokát za klienta.
A začínají se objevovat nelogické trhliny v zápletce. Pozor, teď několik spoilerů: Jakou logiku má rozhodnutí klienta najmout si našeho obhájce, pokud ví o tom, že obhajoval neprávem zabásnutého? Je to takový psychopat, že si zbytečně komplikuje situaci? Je výpověď křivého svědka před porotou sice totálně irelevantní k odsouzení ze znásilnění,ale natolik silná, aby vyšetřovatelé v místnosti hned začali prověřovat jeho výpovědi o údajném předchozím zločinu obžalovaného? A muselo by to ze strany obhájce probíhat takto neskonale složitě, když by stačilo anonymně nebo zprostředkovaně poskytnout informace rovnou policii? A nepřipomíná scéna s matkou v závěru spíše banální frašku z šestákových detektivek než pointu hodnou (míněné) detektivky na úrovni?
Máme tu na jedné straně nemravně bohaté a mocné klienty, kterým chybí jakýkoliv pud sebezáchovy a špetka opatrnosti a nadhledu (chovají se jako psychopatická zvířata), a na druhé straně advokáta, u nějž se probudí svědomí a ukazuje nám, jak jde právnicky komplikovaně ochcat svého klienta. Charakter postav, zápletka a konstrukce příběhu slouží záměru vyzdvihnout až skautskou čistotu advokátního umění v rukou osvíceného člověka. Spočívá-li film na rafinovanosti hlavního hrdiny,měl by být i svět, do něhož jej režisér Brad Furman zasazuje, přijatelně inteligentní a protivníci by neměli být zbytečně pitomí.
Kubin
