Noční čtení na malém městě
Noc kostelů, muzejní noc, noc s Andersenem, noc čtení. Posouváme své vnitřní hodiny a se soumrakem nevyrážíme za kulturou jen do kin a divadel, ale i do knihoven a za knihami. Noc literatury se letos uskutečnila ve dvaceti pěti českých městech. Smyslem projektu, do kterého je zapojeno dvacet zemí, je představit v zahraničí jednoho svého současného autora. České čtenáře či spíše posluchače tak čekaly povídky ze současného Izraele, tísnivé vyprávění o politických procesech v Rumunsku nebo příběh milostného trojúhelníku od portugalské autorky.
V Táboře se ve středu 18. června konala Noc literatury podruhé. Všichni byli nadšení a spokojení. Večer byl vlahý, čtenáři odcházeli před půlnocí s hlavou plnou zážitků a prvními letními kilometry v nohách. Knihovníci odpovědně spočítali čárky návštěvnosti a předčítající si „svou“ kapitolu brumlali ještě ze spaní. Jen jeden háček to mělo. Novinářům se po celodenním honu na čerstvé informace do ulic nechtělo. Bylo mi to líto, protože táborští organizátoři se předvedli v nejlepším světle (myšleno ve světle svíček, lampiček, reflektorů i petrolejových lamp), a proto píšu tento článek. Noc literatury v Táboře jsem absolvovala v roli přespolního interpreta, takže mi nezbylo než se víc ptát ostatních.
Nebezpečný facebook
Eva Měřínská není ředitelkou táborské knihovny dlouho, ale ředitelování knihovny v ní evidentně dřímalo již od narození. Vrhla se do mnoha nových projektů, zve do Tábora zajímavé autory, dostává knihovnu na náměstí i plovárnu. Vím to, i když v Táboře už druhým rokem nebydlím. Sleduji totiž vše na facebookové stránce knihovny. Když jsem se jí zeptala na impulz, který ji k pořádání první, tedy loňské Noci literatury přivedl, odpověděla se smíchem: „První ročník se v Táboře konal, protože jsem v roce 2012 utrousila na FB povzdech, že se mi po Noci stýská a že se vynasnažím, aby další rok byla i v Táboře. A další den paní Jolana Součková hlásila v Českém rozhlase v upoutávce na Noc literatury, že se jí přes FB ozvali z Tábora a další ročník bude i tam. A bylo vymalováno.“
Kde všude se může číst
Nejen díky facebooku přišlo letos v Táboře výrazně víc lidí. Zatímco loni se čtení konala na Starém městě, letos se hledala místa na Novém městě, kde je i knihovna. A knihovníci vymysleli neuvěřitelné: čtení v botanické zahradě, v opuštěné Křižíkově trafostanici, v čajovně, v sídle advokátní kanceláře, v Jóga studiu nebo v kostele Církve československé husitské.
Václav Mikula, jáhen z farnosti Chýnov, si pochvaloval zajímavý prostor bývalé Křižíkovy trafostanice, osvětlený jenom světlem petrolejových lamp. Četl zde student DAMU Jiří Šimek (foto v záhlaví článku). „Kniha Limonov francouzského autora Emanella Carrére měla ponurý příběh, který se hodil do setmělé trafostanice. Vyprávění o životě ruského spisovatele a politika Eduarda Limonova z prostředí ruského podsvětí bylo zajímavým naťuknutím tématu. Rozhodně vzbudilo mou zvědavost, jaká je vlastně ruská mentalita a jak se liší od naší.“ Jeho žena Ludmila, která pracuje v Husitském muzeu, hodnotí večerní putování za knihami jako zajímavou a silnou zkušenost. „Prostory, ve kterých se čtení odehrávala, byly unikátní a také skladba interpretů byla podnětná. Nejvíce mě zasáhlo čtení z knihy rumunské autorky L. Konstante Tichý útěk, která líčí své zážitky z komunistického kriminálu. Popisovaná hrůza ostře kontrastovala s jemným hlasem Kristiny Vrkočové a tichým prostředím botanické zahrady.“
Petra Škodová, táborská knihkupkyně, se přiznala, že knihy vybrané Českými centry pro letošní ročník pro ni byly neznámé. Proto si s kamarádkami vybírala podle míst, kde se četlo, a podle předčítajících. „Pro mě byla jednoznačně překvapením večera kniha Kapesní atlas žen v podání advokátky Evy Zenklové, která četla vážně hodně dobře, dokonce nám i v sídle advokátní kanceláře zazpívala. Určitě mám v plánu si dvě knihy z během večera představených přečíst.“
Být hlasem
Z druhé strany vypadal večer poněkud jinak. Devět statečných si možná plně neuvědomilo, že je čeká osm půlhodinových čtení. Dva studenti DAMU a herec Jaromír Nosek možná věděli, rozhlasový redaktor Jan Kopřiva a televizní redaktorka Kristina Vrkočová určitě alespoň tušili.
„Já jsem byla nadšená!“ napsala mi Kristina, která kromě čtení stihla za večer i o akci natočit reportáž. „Četla jsem v nádherném prostředí voňavé botanické zahrady za švitoření ptáků. Potěšilo mě, že přišlo tolik lidí a že to byly hlavně ženy. Kdybych nečetla, určitě bych obešla všechna ostatní stanoviště. Ač už v Táboře žiju dlouho, na několika místech, kde se četlo, jsem ještě nebyla. Takže by mne to zajímalo i z pohledu posluchače.“
Jiří Walker Procházka přijal pozvání táborské knihovny nejen jako spisovatel, ale také jako vydavatel audioknih, který velmi dobře ví, že kvalitní přednes může být pořádně tvrdý oříšek. „Pobavilo mě, že jsem dostal přiděleno čtení v hudebním oddělení knihovny, kde jsou zároveň umístěny audioknihy a fantasy a sci-fi knihy. Takže jsem byl mezi svými. Navíc studentka táborské knihovnické školy, která pomáhala s organizací na mém stanovišti, byla fanynkou fantastiky. Co víc jsem si mohl přát?“
Poslouchat se, otevřít se, setkávat se
Moje čtení se odehrávalo v kostele Československé církve husitské. Kapitola z knihy norské autorky Linn Ullman Než usneš byla situována také do kostela, ale tím podobnost asi končila. Návštěvníci, a vystřídalo se jich za večer ke stovce, přicházeli, usedali do kostelních lavic a čekali. Uvědomila jsem si, že vlastně nevím přesně na co. A tak jsem nejen četla, ale i vyprávěla. O herečce Liv Ullmanové, matce autorky, o zážitcích s táborskými studenty knihovnictví, které jsem deset let učila a se kterými jsme v Norsku byli, o práci pro muzea, o mém psaní o husitství pro děti. A na mé vyprávění navázala farářka Eva Červená nebo její manžel archivář Vladimír Červený a povídali o budově kostela.
Noc literatury nám všem připomněla, že před knihou a jejím tichým, soustředěným předčítáním, v němž je čtenář s příběhem pouze on sám, bylo společné „vyprávění“ příběhů. Lidé přišli do spoře osvětlených míst a najednou se vynořila vzpomínka na doby, kdy si přátelé a rodina navzájem četli. Ten, jehož projev byl nejznělejší, nejplynulejší, předčítal, ostatní poslouchali, a pak si o přečteném povídali. Pozorovala jsem, jak se neznámí lidé dávají do řeči, sdělují si zážitky, diskutují o knihách i o místech, kde se předčítalo.
Co bude v Táboře za rok?
Zeptala jsem se Evy Měřínské, ředitelky táborské knihovny, čím chce překvapit příští rok. „Přesně nevím. Několik recesistů nabízí Sídliště nad Lužnicí se čtením v pravých panelákových bytech.“
KLÁRA SMOLÍKOVÁ
Autorka je spisovatelka dětských knih, muzejní animátorka a spolupracovnice nově vzniklého audio vydavatelství Walker&Volf zaměřeného na české autory sci-fi a fantasy.
Foto Jirka Loudín, David Peltán, Ludmila Mikulová
