Retro hry jsou zpět a naše okénko zaměřující se na hry, které pravděpodobně hráli vaši otcové zakladatelé, by se dnes mohlo jmenovat strategické, neboť tu máme příděl real-time klasik, které stály na začátku vytváření pravidel ve světě, na který zříte z ptačí perspektivy. Pixelová smršť je zpět.
Předchozí díl retro her naleznete zdeAge of Empires II
Pilíř všech moderních strategií nese jméno Age of Empires II a je modlou (podle mnohých i nepřekonatelným skvostem), který k nám dorazil v roce 1999 a okamžitě si získal naše srdce. Hra neuvěřitelně obsáhlá, zábavná a hlavně krásná. Jedná se o počin, ve kterém děláte přesně to, co se od něj očekává. Budujete, žijete a dobýváte. Popisovat o čem AoE je, by bylo zbytečné. Snad jen tedy v rychlosti několik základních informací. Na rozdíl od Age of Empires I se doba posunula ze starověku do nelítostného středověku.
Budujte velký národ
Na začátku si zvolíte civilizaci, za kterou chcete hrát. Každá vypadá úplně jinak, v příběhovém módu má jiné hrdiny a jak je zvykem, tak i světlé i stinné stránky. Když máte vybráno, nebrání vám nic jiného než se pustit do stavení. Ovšem vaše obyvatelstvo musí něco jíst a mít z čeho stavět. Proto jsou ve hře čtyři základní suroviny: jídlo, zlato, kamení a dřevo. Tyto zdroje nejsou jen ale ke stavění a k nasycení obyvatel. Když máte všeho dostatek, je na čase investovat do upgrade vaší citadely, což vás ve hře posune do nové éry, která nabízí lepší vybavení, lepší domy a samozřejmě silnější jednotky. Ovšem k čemu je vám vaše vláda v harmonicky vyhlížejícím ráji, když máte možnost dobývat. Ovšem jak praví Muphyho zákon, nezapomeňte, že je-li nepřítel na dostřel, tak na dostřel jste i vy.
Za čest a slávu
I zde je široká škála jednotek a jejich správné vedení vám může získat nejednu výhodu v boji. Samozřejmě že každý národ má své specifické jednotky a můžete si být jistí, že jednotlivé typy jsou v něčem lepší nebo horší. Lukostřelci například jsou výborní na boj na dálku, takže je vhodné je stavět do zadních řad, protože, a to se může stát, když dojde na boj z blízka. Můžete se s nimi většinou rozloučit. Pokud se takový lučištník střetne na bitevním poli například s jízdnou, tak ho ani jeho toulec nezachrání. Za zmínku stojí i jednotka, která není jednotkou. Mnich. Mnich je silná osoba, která dokáže na vaši stranu konvertovat slaboduché nepřátele. Jednoduše přistoupí a mluví. Souboje a bitvy jsou opravdu velkolepé, dobře se ovládají a dobře se na ně kouká.
Tebe odněkud znám
Díky širokému záběru a různorodosti národů tu máme kampaň ve které si každá z „ras“ jde svou cestou, založenou na skutečných událostech. Ať už se jedna o Williama Wallace a jeho známou větu „Svobodaaaa!“ nebo o tažení Johanky z Arku, která doslova hoří touhou, aby dosadila francouzského vladaře na trůn. Po celou kampaň poznáváte víceméně vám dobře známe postavy z dějin celého světa, a tak je přínos této hry i edukativního rázu. Jak bylo řečeno, každá kampaň má svůj příběh a já si uvědomuji, že až dopíši tuto recenzi, tak si Age of Empires musím zase zahrát.
Tá táá tadada táá táá
Jako perličkou nakonec je to, že na hru vzniklo mnoho módů, a pokud jste z nadpisu kapitoly nepoznali, že se jedná o Star Wars mód tak hanba! Krásná verze, kterou využijete v editoru bitev, mění středověké jednotky na nám dobře známe Star Wars hrdiny. Katapulty trebuchety se mění na kráčející tanky, pěší jednotky na stormtroopery. A to je pak pořádná divočina.
Dune 2
Ovšem průkopníkem všech real-time strategií se mnoho let před Age of Empires 2 (přesněji řečeno sedm let) stala kultovní Dune 2. Projekt, který vznikl na motivy knižní předlohy Franka Herberta Dune. Správně, je na čase sklidit koření.
Volba je na vás
Na začátku si vyberete jednu ze znepřátelených ras – Atreidu, Ordosů a hrubijánů zvaných Harkonenů – za kterou bojujete na planetě Arrakis. Celá planeta je pokryta magickým červeným kořením, které když sklidíte, získáváte kredity na postavení vaší základny a hlavně jednotek. Jelikož se jedná o jednu z prvních strategií tohoto ražení vůbec, mise nejsou kdovíjak originální. Jednoduše jde o to, vyhladit soupeřovu jednotku z povrchu zemského. Jasně, zní to jako něco snadného, ale později není soupeř jen jeden.
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet
Dune přichází s mnoha originálními prvky, které později ovlivnily celou řadu budoucích strategií. Samozřejmě nejdůležitější je získání surovin, aby mohlo vzniknout něco velkého, něco jako vaše základna. Velký vliv měla hra i na samotný vzhled a pojetí celku, například zpropagovala „fog of war“ aneb, mlha která zakrývá území, na kterém se ještě neobjevila vaše jednotka. Ano, poprvé byl tento typ objevování mapy použit v roce 1977 ve hře Empire, ale až samotná Dune ho proslavila. Další velký vliv měla hra na samostatnost budov, jenž můžete vylepšovat jednotlivě podle potřeby. Díky Duno, za ty dary.
Koření je koření hry
Jak už bylo zmíněno, na magickém Koření je celá hra postavena. Kdo má více této suroviny vítězí (v multiplayeru je to občas docela problém, protože někdy máte kolem sebe hodně a někdy málo). Tato do ruda zbarvená rostlina je rozeseta po celé mapě a čeká jen na to, až ji váš (nebo soupeřův) Harvestor (něco jako kombajn) sklidí. Když se mu to podaří a naplní svou korbu až po okraj, vrací se na základnu, kde je koření zpracováno, a vám naskakují kredity za které si vylepšujete základnu a hlavně stavíte silné jednotky. To, co znáte ze zlaté éry strategií vděčí právě Dune 2. Různorodost jednotek různé síly a každá má svoje klady i zápory. No a s těmito znalostmi se pouštíte do bojů. Na dnešní dobu by se mohlo zdát, že je to dosti kostrbaté, ale před více jak 25 lety to byl vrchol všeho.
Duna se stala pionýrem strategií díky své hratelnosti, pojetí, těžení surovin a hlavně systémem, ze kterého později vycházela každá druhá real-time hra. Nabízela obsah, který byl do té doby nevídaný a obrátila celý herní svět na ruby. A to nedokáže žádný současný titul. A to je škoda. Někdy by možná bylo lepší, kdyby těch her nevycházelo tolik. Protože pak bychom si těch dobrých cenili o to víc.
Original War
Posuňme se teď na naší časové lince o pár let dopředu. Do roku 2001 (ano, i rok 2001 je už starý šestnáct let). V tomto roce vznikla na svoje poměry nevídaná hra. Ještě větší překvapení bylo, že tento počin byl lokálního charakteru. Vznikl totiž v samotném srdci Evropy.
Studená válka mezi mamuty
Jedná se o jednu z mála strategií, která na první místo staví děj. A ten je vskutku tak originální, jak samotný název vypovídá. Díky stroji času se americké (nebo ruské) jednotky vydávají do minulosti. Do doby, kdy se člověk ještě tak nějak nevyvinul z opice. Do této doby jdou za jediným účelem – těžba nového nerostu zvaný siberit. Ten je potřeba k tomu, aby mohli využívat onen zmíněný stroj času. Ale co čert nechtěl, největší naleziště siberitu je na území Sibiře. Americké jednotky mají tedy za úkol materiál natěžit a uložit ho na Aljašce. Co čert ale nechtěl. V okamžiku, kdy se přemístí v čase do doby minulé, si uvědomí, že budoucnost je již pozměněna, a zjištují, že se do minulosti nevrátili sami. Rusové mají totiž taky na siberit, jak už to tak bývá, zálusk.
Hvězdy a pruhy nebo srp a kladivo?
Original var je velkolepá hra. Má více alternativních konců, nic není černé ani bílé. Na začátku si vyberete, zda hrát za Američany či Rusy. Každý z národů přistupuje ke svému úkolu po svém a každý má i svůj výklad o tom, co se děje. Zatímco z americké strany srší patriotismus a svoboda, tak na straně ruské je znát propaganda a nemilosrdnost. Později se ve hře objeví i další národy nebo aliance.
Je to ještě strategie?
Nejvíce originálním prvkem je to, že ovládáte poměrně málo postav. Ano, postupem času si získáváte na vaši stranu nové a nové postavy. Slovo získáváte je opravdu výstižné, protože ve hře nestavíte jednotky. Za americkou kampaň začíná vaše postava osamocená. Musí se proplížit kolem ruských jednotek a poschovávat se ve vysoké trávě po vzoru akční „strategie“ Commandos. Až později naleznete svou jednotku, která je tvořena z mála vojáků nebo vědců. Pokud jste dobrý stratég a vyjednavač, tak se k vám další jednotky přidají a spolupracují s vámi. V opačném případě desertují, nebo vás zradí. Každá z postav má speciální dovednosti, které jsou pro vás klíčové. Jedna dobře řídí, jedna je dobrým vědcem, a další je zase obstojným střelcem. Vyvážený poměr těchto atributů je k nezaplacení.
Jak už bylo řečeno, hra klade velký důraz na příběh, a tak si spíše než samotného válčení užijete různé rozhovory (brilantně česky nadabované), budování vlastní základny a objevovaní herního světa. Pokud ale v příběhu ztratíte postavu, která je ve hře důležitá, tak kampaň nekončí, ale začíná se odvíjet jiným směrem. A to je nejlepší vlastnost hry, není jednotvárná nebo koridorová, nabízí mnoho možností, jak ji hrát a tím se stává opravdu nedostižnou. Pomineme-li výborné grafické zpracování a audiovizuální stránku, je Original War něco, co tu od svého vzniku nenašlo svého následovníka. Škoda že na Original War 2 nikdy nedošlo. Nebo je to možná dobře, protože legendy nemají své nástupce.
Adam Dvořák
