Nejlepší dětské knihy roku 2018 bylo radost vybírat. U mnoha dospělého čtenáře napadne, jaká je škoda, že není dítětem. Ovšem mnohé tituly v tomto žebříčku čtenáře do dětských let spolehlivě vrátí.
Kratičké příběhy o velkých ženách z různých oborů jsou návykové pro malé i velké holky. Vědkyně, modelky, umělkyně i vynálezkyně inspirují hledání vlastních silných stránek a ukazují, že žádný sen není předem odsouzen k neúspěchu. Šedesát ilustrátorek vdechlo barvy portrétům velkých žen a udělalo tak z knížky krásnou a různorodou podívanou, kterou si s chutí prolistují i dospělí, byť vzhledem k cílové skupině jsou některé krutější části příběhů buď vynechány nebo zahlazeny. Jestli má nějaká kniha šanci skončit krásně ohmataná (což sama považuji za nejvyšší kompliment autorům i knize), pak jsou to oboje příběhy pro malé rebelky. Seznamte se s Isabel Allende, Charlotte Brontë, Mariou Callas, J. K. Rowlingovou a mnoha dalšími.
Detektivky pro děti, to je těžký žánr i pro zkušené spisovatele. Petra Soukupová si to navíc ještě ztížila provázaností knihy pro děti s románem pro dospělé: jedno dějiště, společné postavy, akorát jiná cílová skupina a jí přizpůsobený styl vyprávění. Hlavní hrdinka Martina si přeje psa, ale nevypadá to, že by nějakého dostala. Nakonec se to přece jen vyplní. Protože je bílý, dostane jméno Snížek. Jenže je to průšvihář a záhy si na vesnici nadělá řadu nepřátel. Když je pak nalezen mrtvý, dá se předpokládat, že jeho smrt nebyla náhoda. Velmi povedený román pro mládež, který chytne a nepustí.
Filozofie a děti? Na první pohled to vypadá zvláštně, ale jen si vzpomeňme, jaké otázky děti kladou. Ptají se po smyslu, zajímá je, co je úplně největší nebo nejmenší na světě a baví je to tím více, když my dospělí nevíme, jak odpovědět. Zuzana Demlová se těmto otázkám nejen nevyhýbá, ale zcela seriózně se jimi zabývá a tříbí tak fantazii malých čtenářů, místo aby ji udusávala chlácholivými odpověďmi. Kdo jsi ty a kdo jsem já? Kde končím a kde začínám? Existuje příběh, ve kterém se vůbec nic neděje? Když si něco představíš, může to být? Můžeš být zároveň malý a velký? Můžeš být zároveň součást něčeho a zároveň sám o sobě? Kniha podporuje nejen dialog mezi rodiči a dětmi, ale rozvíjí komplexní myšlení o světě a existenci, a to i u dospěláků.
Útlou knížku s několika pohádkovými příběhy, které tradičně vyprávěli kouzelničtí rodiče malým čarodějům ve světě Harryho Pottera, si zamilovala řada milovníků brýlatého sirotka, ovšem v ilustrovaném vydání dostává zcela nový rozměr. Nevím, jestli jsou z něj více nadšení malí nebo velcí čtenáři, ale ilustrace Chrise Riddella jsou úžasné, místy trochu děsivé, ale tím správným způsobem jako třeba Willy Wonka z Karlíka a továrny na čokoládu. Když začaly vycházet harrypotterovky znovu s ilustracemi, nechtěla jsem si je pořizovat, ale po prvním prohlédnutí knihy bylo jasno. U Bajek je to stejný případ.
Slovanské pověsti a legendy, Kosmova kronika – to teenagerům nezní moc lákavě. Zuzana Kopečková a ilustrátorka Barbora Kyšková na to šly jinak. Vypráví příběh třináctiletého Martina, který je přinucen strávit prázdniny na venkově. Je zděšený, když zjistí, že si ve městě zapomněl notebook. Příroda ho nezajímá a je přesvědčen o tom, že ho čekají ty nejnudnější prázdniny. Vše se obrátí ve strhující dobrodružství, když se mu u hradní zříceniny zjeví pták Perun a Martin nalezne meč, který ho přenese do minulosti. Tam se setkává s mytickými postavami a tvory – s nelítostnou Moranou, jejím dračím sluhou Zmejem. Potkává také osobnosti, které do té doby znal jen z učebnic: Lecha, praotce Čecha a jeho dcery. Kniha je výtečným pokusem seznámit mladé čtenáře s naší nejstarší mytickou historií způsobem, který je jim blízký: prostřednictvím fantasy příběhu.
Sandra Procházková
Úvodní foto: Pixabay
