První chlapský film o baseballu vhodný pro ženy a odpůrce baseballu
Film Moneyball by si nejspíš žádný pár nevybral pro své rande v kině. Je totiž o baseballovém týmu, který se těžce škrábe z posledního místa v americké baseballové první lize, a díky matematické teorii se mu podaří dosáhnout vrcholu.
Na začátku sezóny se manažer týmu, který v tuto chvíli nemá co ztratit (kromě své práce) rozhodne pro riskantní krok – sestaví nový tým podle matematického programu, který sází na hráče vzhledem k jejich statistickým výsledkům v jediné oblasti hry. Výběr je tak oproštěn od vlastností, které nejsou pro hru zásadní, ale kterými se všichni ostatní hledači talentů řídí – jak hráč při hře vypadá, na kolik si ho týmy cení, jakou má přítelkyni. Tak je sestaven tým víceméně z outsiderů, kteří jsou vděční za šanci, kterou dostali, ale v první půlce filmu jim to moc nejde. A potom se to najednou otočí a náš tým vyhrává jeden zápas za druhým. Zní to jako primitivní příběh, který uspokojí jednoduché sportovní pudy.
Jediné, co poutá k tomuto filmu pozornost, je Brad Pitt. Tvůrci to dobře věděli, protože nebýt jeho, na Moneyball by nejspíš v zemích, kde baseball není národním sportem, moc diváku nepřišlo.
Ale Pitt není jen lákadlem. Předvádí další ze svých skvělých rolí, která táhne celý film. Jeho postava sympatického vysloužilého baseballového hráče, který se rozhodl pro kariéru hledače talentů a manažera týmu, téměř nezmizí z plátna. A to má hned několik důvodů. Kromě toho, že je to divácky vděčný herec, který baví každým gestem, výrazem, vtípkem a pohybem, je jeho postava průvodcem po světě baseballu i pro diváky, kteří o této hře nic nevědí. A hlavně je film chytře vystavěn na jeho vnitřním pohledu jak na celou instituci baseballu, tak na životy hráčů.
Moneyball jde na věc nečekaným směrem. Začátek je ještě klasickým úvodem do sportovního světa. Skrz televizní obrazovku (tak zblízka, že jsou vidět obrazové body) prožíváme poslední zápas jedné sezóny, který „náš“ tým potupně prohrává. Hned nato chápeme, že naše hlavní postava Billy se nikdy na zápasy nedívá. Sedí sám na stadionu a střídavě zapíná a vypíná rádio tak, aby slyšel jen výsledek, ale ne mučivý průběh. Tento způsob sledování zápasu, který je dějově zásadní, a ve kterém se jiné filmy srdceryvně vyžívají, je nezvyklý, ale kupodivu funguje stejně dobře, jako když sledujeme celý zápas od začátku až do konce. Může to však fungovat jedině tehdy, když se ztotožníme s hlavní postavou. Tady nastupuje Pittovo charisma. Sympatie k němu ani nemůžeme necítit. Je stále pohledný a vypracovaný, ale je dostatečně zestárlý, unavený a lidský, abychom mu uvěřili každou emoci.
Jeho postava je v určitém směru klasická – je rozvedený, má dvanáctiletou hezkou, milou a hudebně nadanou dceru, nesnáší nového muže své ženy, a kromě občasné péče o dceru nedělá nic jiného než svou práci. Jednoduchá charakteristika hlavního hrdiny, přesně vyvážená, abychom mu fandili, směřuje divákovu pozornost k důležitým dějovým zvratům. A vzhledem k tomu, že příběh není zrovna studnicí nápadů, zvratů a originálních postav, je třeba, abychom byli všemi prostředky vtahováni do děje a nerozptylovali se hlubinami Billyho duše nebo jeho dalšími zálibami.
Skutečně to funguje. Jednoduchý děj je tak dobře natočen, že nás zajímá od první chvíle až po titulky, a ještě po nich dychtíme vidět víc. Děj totiž staví na lidských příbězích, ale zároveň zbytečně nerozpitvává lidské problémy a negativní pocity. Film řeší problémy stejně, jako mužské postavy – jednoduchým násilným projevem vzteku (Billy dost často hází nábytkem), který stačí k vyřešení všech rozporů.
Je to čistě chlapský film. Ženské postavy jsou, kromě Billovy dcery, která v písničce krásně shrne otcovu povahu, jen pozorovatelkami. Nekoná se žádná lovestory. Ale i tak mě to bavilo, protože mužská parta v čele s Pittem mezi sebou tak vtipně komunikuje, že sledováním dialogů lze pobaveně prožít celý film, aniž bychom si všimli, že příběh je vlastně o ničem. A to je na tom právě to sympatické. Moneyball si nehraje na žádný trhák. Přichází do kin v době, kdy diváci touží po zcela jiném žánru. Trailer na rovinu představí děj. A kdo i přesto na film jde, tomu není předkládáno žádné pseudodrama, ale skutečný lidský příběh.
Genialita filmu tkví v uchopení příběhu, a to už od scénáře, přes kameru až po střihovou stránku. Důležité zápasy (i všechny ostatní) téměř nevidíme. Všechno prožíváme Billyho očima. Pokud on zápas nevidí, my taky ne. Jsme postaveni do stejného dilematu jako on – přinese to týmu smůlu, pokud se na zápas přijde podívat? Ale díky nápaditosti kamery, různým úhlům pohledu, trikovým hrátkám s obrazem a skvělému Pittovu herectví vůbec nemáme pocit, že o něco přicházíme.
Můžeme se totiž procházet po zákulisí baseballu, což je mnohem zajímavější. Hráči získávají na lidskosti ne na hřišti, ale v šatně po zápase. Je to nečekaně příjemné, vidět jednou hráče ne jako sportovní ikony bez mozku, ale jako obyčejné kluky, kteří se kvůli baseballu vzdali stipendia na vysokou, a teď jen čekají, až jim nějaký tým dá šanci. Baseballisti jsou vesměs sympatičtí kluci, kteří nesrčí vtipem, ale ani nejsou hloupí. Baseball je zkrátka práce jako každá jiná. Pokud k tomu takto přistoupíme, a film to dělá, máme šanci sledovat jedinečný příběh z prostředí, které je jinak zanesené mnoha vrstvami mýtů, drbů, lží a pomluv.
Střihová stránka je pro celkové vyznění filmu zásadní, ale těžko říct, zda všechny ty hrátky s dějem byly vymyšleny už ve scénáři, nebo až postprodukčně. Jde o to, že scény jsou nenásilně prostřídávány tak, abychom se postupně dostávali do sportovního prostředí v kontrastu s naprosto obyčejným lidským životem, a zároveň abychom se ani na chvíli nenudili. A tak nás filmem provází postava mladého nadějného hráče, který je talentovaný ve všech oblastech baseballu a musí se rozhodnout, jestli půjde studovat, nebo se naplno oddá sportu. Jeho příběh vlastně není podstatný, ale rychle nás uvede do situace, kterou prožívají všichni hráči, a od té chvíle už není těžké se se sportovci ztotožnit.
Celkově je střih tak brilantní, že si ho ani nevšimneme (což je účel).
Kamera je nápaditá, zábavná, a schválně se vyhýbá všem sportovním klišé.
Herecký ansámbl je zcela zastíněn hlavní rolí Brada Pitta. Ostatní taky hrají skvěle, ale bez Pitta by film nebyl ani z poloviny tak zábavný.
Film působí kompaktně, i když je místy znát, že zpracovat tento příběh do celovečerního filmu bylo nesmírně těžké. Chvílemi je děj kostrbatý, jak se snaží na jednu stranu vtěsnat stále se opakující zápasy do sekvencí, a zároveň natáhnout vztahové scény a vyždímat z nich co nejvíc nesportovních emocí. I tak jich však není dost, aby divák pochopil, o co komu jde, a kdy už film skončil. Konec je trochu nečekaný, protože se vlastně pořádně nic nestane.
Ale i tak smekám klobouk před scénáristickou prací, která doslova stvořila z příběhu, který by nebyl zábavný ani z úst zkušeného komika, fungující filmový příběh.
Zkrátka Moneyball je svěžím vánkem do filmů se sportovní tématikou, a až se příště budu rozhodovat, na co půjdu do kina podle tématu, pokusím se neodsuzovat filmy jen proto, že jsou o sportu, kterému nerozumím. Věřte mi, že i když je vám upřímně jedno, jak se v americké baseballové lize vybírají hráči, tenhle film vás bude bavit.
Klára Scholzová
Moneyball
USA, 2011, 133 minut
Režie: Bennett Miller
Hrají: Brad Pitt, Jonah Hill, Robin Wright, Philip Seymour Hoffman, Chris Pratt, Tammy Blanchard, Jack McGee, Nick Searcy, Glenn Morshower, Arliss Howard, Kerris Dorsey, Javier Montoya
