Recenze: Milk

milk1Tak jako Afroameričané mají své hrdiny, kteří mezi prvními bojovali v politice za jejich práva proti útlaku a bezpráví bílé většiny, stejně tak je mají homosexuálové.

 

Tragickému životnímu osudu jednoho z nich,Harveyho Milka, bojovníka za práva gayů a lezeb, se díky režiséru Gustavu Van Santovi dostává neokázalého filmového zpracování, a tím také snížení deficitu zastoupení homosexuální problematiky na filmovém plátně.

Dvacáté století bylo mimo jiné obdobím boje za práva jednotlivých menšin či utiskovaných skupin obyvatelstva za jejich rovnoprávné postavení ve společnosti. Film je zadostiučiněním jak pro všechny zástupce odlišné sexuální orientace, tak pro angažovanou část americké populace, která připomíná a klade důraz na genezi a dodržování lidských práv ve společnosti. Gus Van Sant i Sean Penn, tedy režisér a představitel hlavní role, jsou považováni za angažované umělce, kterým není ukradená politická situace, a se zvýšenou citlivostí ve svých filmech zacházejí s otázkami osobní svobody a spravedlnosti.

„Jmenuji se Harvey Milk a jsem tu, abych si vás získal“. Tak začíná své projevy docela obyčejný člověk, který má slabost pro problematické muže. Jediné, co jej výrazně odlišuje od kvalit konformního člověka střední třídy, je právě jeho homosexualita. Ta je v filmu pojata excentricky, všichni gayové v čele s Milkem jsou prototypem zženštilého homosexuálního chování. Proč zvolil Sant takovou drobnou karikaturu homosexuality? Dívá se na ně záměrně, jako se na ně dívala (dívá) často heterosexuální většina. S úšklebkem a zjevnou ironií tím odzbrojuje diváka dříve, než stihne zaujmout přezíravou povýšeneckou pozici. I proto se dočkáme otevřených milostných scén a častých polibků Milka s jeho milenci. Autor nechce nic skrývat a nechce ani hrát s publikem hru na topornou korektnost, což je sympatické.

KOUKNI SE  Recenze: Ubal a zmiz – Žižkovská gangsterka plná vtipu a hlášek nás zavede do pražského podsvětí

Při interpretaci hrdinova příběhu se ale Sant odklání od provokace a opisuje skutečné události s dokumentární věrností za pomocí skutečných prostřihů na tehdejší (sedmdesátá léta) projevy především Milkových největších odpůrců. Tím odkrývá obrovskou propast mezi tehdejším a současným postojem politiků USA ke svobodnému projevu opovrhované menšiny. Více než současně tato prohlášení musí znít v uších homosexuálů s jejich postavením například v Rusku dnešních dnů.

Krátce po začátku filmu se dozvíme, že Milk byl zastřelen. Příběhem nás provází, jelikož z obavy z atentátu nahrává své myšlenky a životní postoje na diktafon. Sledujeme jeho osobnostní vývoj od pokryteckého obchodníka, který svou identitu skrýval, přes přerod od otevřeného aktivisty, který je schopen jít se svou kůží na trh, v schopného politika, který se dokáže prosadit a získat na svou stranu i heterosexuály.

Filmu obrušuje hrany nepříliš srozumitelné uchopení konfliktu mezi obětí a vrahem. Spíše než dramatického vyústění se na sklonku dočkáme rezignovaného pohledu do prázdna.
Přitom si zaslouží Sant pochvalu za vyváženost osobitého a zároveň nenápadně angažovaného a divácky přijatelného zpracování gay lidsko-právní revoluce.

Milk
Milk
USA 2008, v ČR v kinech od 12.2. 2009
128 minut
Režie: Gus Van Sant
Scénář: Dustin Lance Black
Hrají: Sean Penn, Emile Hirsch, James Franco, Josh Brolin, Diego Luna, Kelvin Yu
Kamera: Harris Savides
Hudba: Danny Elfman

Kubin

ZÁVĚR
Hodnocení
7
Předchozí článekRecenze: Po přečtení spalte baví ujetým situačním humorem
Následující článekRecenze: Nezvaný host

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

4 × four =