Při četbě a listování touto malou, útlou knížečkou nevycházím z údivu, jak moc zapomínáme na to, jak je lidská moudrost jednoduchá. Logická a naprosto ze srdce. Něžná, pokorná a tak uklidňující. Vzpomínka na Vladimíra Kafku z rukou jeho ženy Ireny, je něžnou sbírkou takové moudrosti. Nalistovat si můžete téma, které vás zajímá (Osud a karma, Ženy, muži, děti, Změny, Rozhodnutí a mnoho dalších), nebo si jen tak náhodně zalistovat. Proč se to Mapy duše zamilovat?
Protože v ní je všechno…
Ve dvaceti šesti tématech najdete citáty, moudrosti, úryvky z jeho minulých knih, které zasáhnou celou škálu těch témat. Vlastně se dá říci, že by stačil často i jen jeden jediný citát, aby vystihl pravdu. Zkušenosti s lidskými osudy daly Vladimíru Kafkovi možnost nahlédnout pod pokličku lidství ve všech jeho podobách.
Protože ví….
„Lidský duch může a má tvořit ráj na Zemi. Má k tomu vše k dispozici – síla úmyslu mu pro to stačí.“
A tím je řečeno nejspíše vše. Duše ví… a Mapa duše nám díky laskavé důraznosti všech slov dává možnost se lépe a pevněji spojit se svými úmysly, s laskavostí své vlastní duše. A musím říci, že to je velice meditativní stav. A osvěžující.
Protože to prostě jinak nejde…
Čím víc se snažíme životu vzdorovat, čím víc si namlouváme, že musí fungovat podle nás, čím víc nám chybí láska, pokora a schopnost přijmout to, co se děje, tím více se vzpouzí i naše duše. Tvrdne, ztrácí sama se sebou kontakt. Nebo naopak křehne a stává se obětí svého vlastního strachu a děsu. Možná to známe každý, kdy jsme se v životě setkali s tím, že nám někdo nebo něco udělalo čáru přes rozpočet. Co by člověk dal za to, kdyby něco fungovalo podle něj!
Ale zdá se, že jen to, co v této knize najdete, je univerzálním návodem na přežití v dnešním světě. Pardon… na užití si dnešního světa. Protože radost a láska, kterou dokážeme generovat především sami v sobě ovlivní nejen nás, ale i druhé.
U nás všechno začíná.
Kvalita života je závislá na tom, kolik lásky v sobě objevíme, kolik si jí věnujeme, vyživíme jí především sebe a pak své blízké.
A také na prozíravých a často bolestivých rozhodnutích, kde láskou a sebeobětováním neplýtvat. Ne, nedokážu proti jedinému citátu Vladimíra Kafky říct jediné slovo. I když často bych chtěla, ale vím, že nemůžu. Protože jinak to nejde.
Protože:
„Rozum se často nachází v přímém odporu vůči změnám, protože vyžaduje jistotu, která bývá pevně spjata s minulostí. Jenže srdce a duši jistoty vůbec nezajímají. Duše miluje prožívání, sama o sobě je přece věčnou proměnnou, kdy přistupuje k životu z různých úhlů pohledu a časovostí. Nutí tím hmotnost do pohybu, což je pro nás většinou velmi nepříjemné a stresující.“
O autorech: Vladimír Kafka, Irena Nováková Kafková: Vladimír vystudoval výtvarné umění a více než 25 let se věnoval lidmi se závažnými zdravotními problémy. Pořádal velmi oblíbené Hostiny, často společně s Jaroslavem Duškem, besedy zaměřené na vnitřní podstatu člověka. Napsal několik knih a ty dvě poslední za něj poskládala jeho žena Irena, protože on sám to již nestihl.
renata petříčková
Vydalo nakladatelství Eminent, 2019, www.eminent.cz
