Knižní svět má mnohá nej. Největší kniha, nejdelší kniha, nejprodávanější nebo nejčtenější.A pak jsou tu nejšílenější díla světa.
První místo si bez pochyby zaslouží Codex Seraphinianus.
Tato bohatě ilustrovaná encyklopedie poprvé spatřila světlo světa roku 1981 a ihned vzbudila velkou pozornost. Její autorem byl Luigi Serafiny, uznávaný Italský architekt a umělec.
Obecná definice encyklopedie říká, že se obvykle jedná o dílo detailně popisující určité odvětví lidského zájmu. Máme encyklopedie zaměřené na vědní obory, i poněkud méně vážné encyklopedie, věnující se kupříkladu známým fantasy světům. Všechna tato díla však Luigi Serafiny hravě předčil šíleným výtvorem popisujícím svět, vymyšlený pro potřeby této knihy.
Už samotný doprovodný text je sám o sobě záhadou. Serafiny ho totiž důkladně zašifroval a žádný lingvista doposud nedokázal tento kód rozlousknout. Našli se i tací, kteří tvrdili, že nemá žádný skutečný význam, ale sám autor se k tomu nikdy nevyjádřil. Ovšem jazykové patálie se zdaleka nedaly srovnat s obrazovou částí.
Veškeré ilustrace vytvořil autor sám a buďme upřímní, jeho fantazie se nebezpečně blíží slovutnému Hansi Gigerovi. Krvácející ovoce, rostliny přirozeně rostoucí do podoby nábytku, nebo postupná transformace souložícího páru v aligátora. To jsou jen drobné ochutnávky toho, čím nás Luigi Serafini poctil. Pokud tedy hledáte královnu mezi knižními kuriozitami, neváhejte se poklonit.
Druhé místo si vysloužil Příběh dívek Vivian.
Už samotná postava autora je poněkud bizarní. Henry Darger strávil značnou část svého dětství v katolickém dětském domově a byl označován za slabomyslného. Poté, co jej přemístili do ústavu pro duševně choré, diagnózu změnili na nemoc z masturbace a Tourettův syndrom. Henry odsud později utekl a dalších padesát let se živil jako vrátný. Velkou část svého volného času věnoval tvorbě tohoto podivného díla.
O čem že to je? Na patnácti tisíci stranách se rozvíjí příběh, odehrávající se na neznámé planetě, okolo které obíhá naše země. Velkou část obyvatel tvoří křesťanští katolíci, jejichž děti se vzbouří proti zlému ateistickému vládci, který nařídí dětské otroctví. Pokud si Susann Collinsová ve vztahu k Hunger Games posteskla, že psaní o smrti dětí je hrozné, co potom asi zažíval Henry? Drtivá většina jeho dětských hrdinů je brutálně umučena nebo zabita v podivných situacích s výrazně náboženským podtextem. Vlastně celá kniha je zvláštní slepenec křesťanských ideálů, jejichž podání by k smrti vyděsilo nejednoho kněze. Aby toho nebylo málo, autor knihu ilustroval. Použil k tomu nejen kresby, ale také vystřižené obrázky z novin nebo fotky, které se podle jeho přesvědčení dané situaci podobaly.
Pokud hádáte, které vydavatelství něco takového pustilo do světa, přestaňte. Ze spisů šíleného vrátného udělali literární dílo vlastním nákladem jeho domácí, Nathan a Kiyoko Lernerovi. Jestli jim za to náleží naše vděčnost, toť otázka.
Třetí místo náleží obsahově knize, která je pravděpodobně obsahově méně kontroverzní. Pravděpodobně proto, že Plačky nad Finneganem, od Jamese Joyce, jsou zcela nečitelné.
James Joyce se narodil 2. 2. 1881 v Dublinu a dlouhou dobu se jevil obyčejným básníkem. Tedy do té míry, do jaké básnící mohou být obyčejní. Teprve roku 1924 se v něm pohnuly ledy příčetnosti a začalo vznikat jeho životní dílo. Název románu sice odkazuje na starou Irskou baladu o zedníkovi, ale to, jestli skutečně mají něco společného, je záhadou. Stejně, jako samotný obsah.
James Joyce se totiž rozhodl vytvořit vlastní jazyk, který později nazval Jazyk řek. Jednotlivá slova jsou komolena, někdy dávají smysl pouze foneticky a slohová stránka je místy zcela nepochopitelná. Děj se tak zdá absolutně nelogický a dodnes neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak ho přeložit. Sice existuje několik českých překladů, ale vždy se jedná pouze o dohady.
Oproti předchozím dvěma knihám však mají Plačky nad Finneganem nespornou výhodu. Ilustrace jsou stejně zmatené jako text, takže se čtenář nemusí obávat nočních můr.
Na závěr ještě jedno doporučení. Knihy, které vám nesedly, raději neoznačujte za šílené, či podivné. Může se totiž stát, že na vás po vzoru krvavé Mary o půlnoci vyskočí z nočního stolku třeba takový Henry Darger. A pak vám Tolkien pomáhej.
Jaroslav Kmoníček
