Přečetli jste desítky knih o pozitivním myšlení, o tom, jak zbohatnout nebo jak udělat kariéru, a úspěch stále nikde, o oslňujícím postupu, natož o nějakém tom dalším miliónku na účtě ani nemluvě?
Možná je to proto, že jste dosud nesáhli po tom správném titulu a prostě ještě nevíte, co mají společného Mucha a Zátopek.
Alfons Mucha měl na gymnáziu značné potíže s kreslením, a zřejmě proto si také druhý a třetí rok dokonce zopakoval, Emil Zátopek neměl podle odborníků žádný styl. A jak to dopadlo? První se stal světově proslulým malířem, který své dílo završil monumentální Slovanskou epopejí, na níž pracoval jako šedesátiletý, již uznávaný umělec. Zátopek byl prvním člověkem, který zaběhl deset kilometrů pod 29 minut a dvacet kilometrů pod jednu hodinu. Byla to výjimečně silná vnitřní motivace, co přetvořilo jejich talent v génia.
Čím to tedy je, že někteří lidé vynikají, a jiní ne? A jak to, že vynikají přes špatné dětství, zdravotní problémy nebo jiný hendikep? Jak to, že někdo je aktivní až do svých osmdesáti let, a jiný si na vše stěžuje už od dětství? Jak to, že někteří lidé, kteří nějak zbohatli, ihned přestali pracovat? A jak to, že jiní lidé poté, co začali vydělávat spoustu peněz, stejně nezměnili své návyky a stále pracují se stejnou intenzitou? Kam se to stále ženou? Proč lidé k někomu vzhlížejí a následují ho, ale na jiné zvysoka kašlou?
Kniha Motivace zvenčí je jako smrad možná nepříjemně šokuje otevřeností, s jakou se její autor snaží na tyto otázky odpovídat. V literatuře nalezneme spoustu návodů, jak motivovat sebe i druhé, řada podobných technik se učí i na školách, ale většina je v praxi nepoužitelná, protože místo výsledků hraje na líbivost. Výše uvedené knihy se to s určitostí netýká. Nijak netají, že úspěšní lidé nepotřebují ke zvýšení své výkonnosti žádné plané řeči. Největším problémem většiny lidí je totiž fakt, že neradi dělají to, čím se živí, práci berou „za trest“. Platí to i pro podnikatele – podnikají, aby měli více času, svobodu a aby měli peníze. Úspěšní se od neúspěšných liší hlavně tím, že mají silnější vnitřní motivaci, tedy puzení ke změně, kterému nemohou odolat.
Autor nezakrývá, že my lidé jsme každý jiný a rozhodně si nejsme rovni, máme rozdílné schopnosti, ale i různé potřeby. Každý má také jinou sílu vnitřní motivace.
O úspěchu tedy rozhoduje schopnost motivovat SE.
Jak funguje vnitřní motivace, co pohání lidi, kteří chtějí získat moc, jak přimět ke změně sám sebe nebo také jak využít získaných informací ve vlastní firmě či v zaměstnání, to jsou náměty, jimž se ve své knize věnuje vyhledávaný motivátor, autor řady knih z oblasti marketingu a psychologie (namátkou třeba Úspěšná sebemanipulace, tajemství vnitřní mluvy či Debordelizace hlavy, zprimitivněte se k úspěchu) Ivo Toman. Ač se sám narodil s Tourettovým syndromem, získal si pověst výborného řečníka a vybudoval fungující firmu. Jedná se tedy o člověka, který o motivaci ví své.
MARIE DUFKOVÁ
TOMAN, Ivo. Motivace zvenčí je jako smrad… za pár hodin vyvětrá. Praha: TAXUS International, c2010. 192 s.
