Otylý teenager Julius, sedmnáctiletý student trápící se svou nadváhou a posměšky spolužáků. Matematik Clive, zoufale neúspěšný manžel, jemuž ztroskotaly už tři vážně zamýšlené vztahy. Edith, populární televizní hvězda, nevěrná manželka, která zjistila, že někteří lidé jsou prostě předurčeni k úspěchu, někteří k neúspěchu, a nedělá si hlavu s tím, že nějaká náhoda by ji mohla svrhnout z jejího postavení. Psychoterapeutka Maggie ubitá stále stejnými problémy, donekonečna se opakujícími frázemi, klienty, kteří ji vyhledávají jen proto, aby jim někdo oficiálně schválil, že mají problém – jinak by si totiž prostě museli přiznat, že podvádějí své manželky, lžou lidem a ubližují jim. Realitní makléř Roger, novinářka Jacquelin, číšník Alessandro… celkem JEDENÁCT je osob zasažených efektem motýlích křídel, jenž byl rozpoután v jedné londýnské čtvrti jednoho únorového dne, kdy oblohu tvořila jen beztvará masa a chodníky byly kluzké pod koberci rozšlapané sněhové břečky skrývající kusy ledovky.
Xavier, moderátor oblíbené noční rozhlasové show, se právě vydal nakoupit pár drobností. Ve svém pořadu radí nespavcům, jak si poradit s problémy, ačkoli sám před nimi zavírá oči, uzavřený ve svém nitru, odkud se stále vynořují staré chyby. Utíká před minulostí, rozhodl se nechat život plynout kolem co možná nejdále a neplést se do starostí ostatních. Je to jeho tichá dohoda se světem od chvíle, kdy se rozhodl odstřihnout od tíživého zážitku, který ho ochromil pocitem viny, spoutal ho břemenem odpovědnosti za každé rozhodnutí, za každý čin, byť vykonaný s nejlepším úmyslem. Vědomě se vyhýbá každému osobnímu kontaktu, protože se na vlastní kůži velmi bolestně přesvědčil, že co se má stát, stane se, ať děláš, co děláš. Něco se prostě stane – něco ne, ale my nemůžeme nic dělat. Myslíme si, že můžeme, ale nemůžeme – jsme prostě jen banda nevědoucích blbců.
A právě proto toho dne nezachránil Frankieho ve sněhu.
Věci se začaly měnit. Zatímco Londýn spí, svačí, přechází, potí se, pere se a prodýchává nocemi a dny, události nemilosrdně pokračují řetězovou reakcí. Tisíce drobných důsledků dál plodí tisíce dalších, které se nekontrolovaně prohánějí městem, protože Roger se naštval kvůli tomu, že doktorka Maggie šla na záchod, protože ho rozčílila textovka poslaná omylem kvůli neznámému mobilu použitému jen proto, že jiný mobil byl ukraden, protože jeden sedmnáctiletý kluk dostal padáka kvůli záchvatu vzteku vyvolanému recenzí, kterou vyvolala zlost z nářezu, jemuž Xavier nedokázal toho studeného dne zabránit. Každý člověk je propojen s každým jiným člověkem, každý okamžik má své důsledky. Nic se neděje bezdůvodně, můžeme změnit něčí život, aniž si to uvědomujeme. A cesty postav se kříží, obyvatelé Londýna se míjejí, někdy se letmo zahlédnou a zanechají po sobě zcela nevýznamnou stopu v něčí paměti, jindy se jejich pohledy zkříží, aniž by existenci druhého vůbec zaznamenali.
Xavier je vášnivý hráč scrabblu, v němž řetězí písmena a skládá z nich slova. Stejně každý jeden náš nepatrný skutek rozhoduje o tom, jak se uspořádá budoucnost. Nebo má pravdu Edith, úspěšná v každém směru, když říká, že člověk neodpovídá ani za city, natož za to, co se stane ostatním lidem, protože prostě musíme žít každý svůj život? Nikdy neprozrazuj svoje kameny, říká Xavier při partii scrabblu své přítelkyni Pippě, aniž si uvědomuje, že z něj mluví Osud. Nikdo doopravdy neví, jak svými činy formuje svět.
Tady by se mohl příběh uzavřít, ale nekončí… život není tak spořádaný.
Zlí jazykové by možná namítli, že kniha je banální. Že je povrchní. A plytká. A snad by mohli mít i pravdu: my všichni přece víme, co jsou ty nejzákladnější lidské hodnoty a že záleží jen na jednom-každém člověku, jak se nám tady bude žít. Ale rádi na to zapomínáme. A proto je dobře, že se čas od času najde někdo, kdo nám to připomene.
Post scriptum: Pokud máte rádi svižně napsané knihy určené nejen pro kultivované ukrácení volného času… Pak neváhejte… a čtěte!
Mark Watson: JEDENÁCT. Jeden okamžik – Jedenáct životů – Bezpočet důsledků, Knižní klub 2012
MARIE DUFKOVÁ
