Na oceánu umění přichází jako na skutečném moři jedna vlna za druhou. Je otázkou, zda to autoři surfují na vlnách čtenářské poptávky, nebo je tomu naopak: je to čtenář, kdo zasekne udičku vhozenou do vody spisovatelem. A dnes je nutno vzít v úvahu i hypertrofovanou roli kritiků – porybných, kteří neúnavně nadhánějí úlovky do sítí nakladatelských domů. Tak se přehnala tsunami (i cunami) společenských kronik, road movies, thrillerů, upířích ság a s Padesáti odstíny šedi nás – zdá se – hrozí zahltit velká voda eroticky laděné literatury. A nevyhne se – jak se jeví – ani velkým jménům, stálicím, současné literatury.
John Irving si získal proslulost opusy Svět podle Garpa, Pravidla moštárny či Modlitba za Owena Meanyho. Nejnovější kniha, v ich-formě psaná zpověď spisovatele Williama Abbotta, nese titul V jedné osobě.
William vyrůstá v malém americkém městečku žijícím intenzivně ochotnickým divadlem. V amatérském souboru je stálicí jeho dědeček, drobný, dívčí postavy – ztvárňuje s oblibou ženské role. Umí být přesvědčivý jako intrikánka, hrdinka ubližovaná i tragicky veliká. Jeviště mu prostě pomáhá uspokojovat jeho zálibu převlékat se do ženských šatů. A pak je tady studentské divadlo při soukromé škole, které vede Williamův otčím a v němž je William obsazován do dvojznačných, téměř hermafroditicky vyznívajících rolí. Prostředí chlapecké školy žije uměním i sportem, Abbott však tráví čas nejraději v knihovně, kde mu citlivě otevírá dveře do světa literatury slečna Frostová, vnímavá a moudrá rádkyně, která ho neodolatelně přitahuje, stejně jako chlapecky působící matky spolužáků či – také tak trochu mužatka – vrstevnice Elaine sloužící jako obranný štít proti případným posměškům nebo šikaně. Je totiž stále patrnější, že William směřuje k homosexualitě.
Irving nechá svou postavu projít mnoha vztahy, v nichž hledá sama sebe: do sexuálního života vstupuje příznačně – sveden slečnou Frostovou, jež je ve skutečnosti Mr. Frost, na univerzitě se zaplétá s milenci, ve Vídni bydlí se sopranistkou Esmeraldou, několik let stráví společně s básníkem Uptonem, čas od času se setkává s Elaine, jež si také prošla svým soukromým peklem.
A přicházejí osmdesátá léta. Mezi gay komunitou propuká panika: jako povodeň se šíří AIDS, postupně zasahuje řadu Williamových přátel a v ohrožení života začínají lidé odkládat masky, které dlouho, třebas pod společenským tlakem, nosili. Williamovi známí se děsí příznaků předznamenávajících pomalé umírání, odcházejí jeden za druhým, zatímco on může jen bezmocně přihlížet a sdílet jejich obavy, strach a bolest návštěvami v nemocnicích.
„Nahlédli jste do pokoje a tam ležel někdo, o kom jste ani nevěděli, že onemocněl. Larry tvrdil, že v jednom případě zahlédl někoho, o kom ani nevěděl, že je gay. Ženy zjišťovaly, že jejich manželé se sexuálně stýkali s muži – teprve když jejich manželé umírali. Rodiče se dozvídali, že jejich mladí synové umírají, dřív než se dozvěděli (nebo se domysleli), že jejich dítě je gay.“
Čtenář vtažený do divokých vírů sexuálních jinakostí v závěru knihy může až propadat panice, že se už nikdy nedostane nad hladinu, aby zahlédl mainstreamový, banálně všední život, protože ten už dávno neexistuje, či snad může i začít pátrat po tom, zda se právě pro svou průměrnost už dávno nestal mizící či vymírající minoritou odsouzenou k zániku.
Vypjatost knihy, mnohdy dotaženou na samu hranici únosnosti, tlumí Irvingův vypravěčský styl, přesvědčivý v líčení atmosféry chlapecké školy či gay komunit poloviny dvacátého století a naléhavý tam, kde vykresluje poslední chvíle HIV pozitivních.
Post scriptum: Pokud máte rádi Irvingovy knihy nebo se cítíte ztracení a zraňováni, pokud i vy hledáte v sobě jinou osobu… pak neváhejte… a čtěte!
John Irving: V jedné osobě, Euromedia Group, k. s. – Odeon 2013
MARIE DUFKOVÁ
