V jedné své básni Kainar říká: Milovali se jenom, když se měli rádi. Hledat lásku v knize Heslo: Jazz Dock Moniky Petrákové a Filipa Čenžáka je po přečtení prvních stránek poněkud obtížné. Příběh sám totiž evokuje značně klikatý hollywoodský styl, v němž všichni zoufale něco hledají, ale pořád nevědí co.
Hrdinové jsou tu však jen dva – Erik a Julie. On představuje vnitřně vyhořelou rockovou hvězdu, která všechno viděla a zažila. Měl x fanynek v posteli a ženské tváře mu splývají v jednu. Poflakuje se v hotelovém pokoji a zoufale se mu nechce objevit místo, které by mohl nazvat prostým slovem domov. Ona pilně pracuje v nakladatelství a otravuje se ve vztahu, který stojí za starou bačkoru. Slušně vychovaná a trochu neurotická slečna z kanceláře, jakých v Praze potkáte tisíce. Někde mezi hloubáním nad stým rukopisem a kávičkou bůh ví s kým si uvědomuje prázdnotu své existence.
A právě tito dva úspěšní mladí lidé, přesto trpící pocitem ztroskotanců, se náhodně potkají na obyčejné internetové seznamce. Každý tam rozehrává svou partii a představu o budoucnosti. Jsou k sobě kousaví a ironičtí, chodí kolem horké kaše a hlavně si nechtějí připustit, jak se v tom moderním velkoměstě ztrácejí. Erik připravuje nové cédéčko, tentokrát opravdu podle sebe a ne podle názoru producentů, a ona občas přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta.
Přitom by stačilo vyjít ven, rozběhnout se někam do přírody a navázat ten drát, který se v mezilidských vztazích podivně přetrhl.
Ne, od těch dvou neustále laškujících jedinců, kteří zlehčují vše, aby se jim to zdálo o trochu méně nesnesitelné, nemůžete očekávat prudké zvraty, nebo sladký závěr. Příliš mnoho dveří je otevřeno a rovněž se nabízí i přespříliš možností, v jejichž spletitosti se jeden snaží lapit toho druhého. Občas se zdá, že se v těch předlouhých a převtipných internetových konverzacích přímo zamotávají.
Každému však svítí na konci tunelu světélko naděje a přeci jen Erik není ještě natolik zkažený a Julie tak uzoufaná, aby jeden druhému nemohli dát šanci zkusit překročit bludný kořen vlastní samoty.
V moderní době se opravdu neseznamuje lehce, na ulicích nás míjejí stovky opuštěných jedinců, kteří možná jednou budou vzpomínat pouze na pracovní úspěchy.
Heslo: Jazz Dock z produkce nakladatelství Pan Nakladatel je proto svým námětem současný, až to trochu bolí na duši. Může nás jen utěšovat, že jeho aktéři Erik s Julií alespoň zkusili se k sobě přiblížit. Záleží jen na ostatních, zda se pokusí je následovat…
MARTINA BITTNEROVÁ
