Po osmi sezónách končí úspěšný seriál House.
Co si o svém veleúspěšném „dítku“ myslí tvůrce David Shore? Jaké pro něj bylo posadit se pro poslední epizodu do režisérského křesla?
Přečtete si rozhovor a nahlédněte pod pokličku dlouholetého natáčení.
Co chcete, aby si po letech lidé vybavili, když si na House vzpomenou?
DAVID SHORE: Hlavně postavu a to, jaká je. V tomto případě snahu hledat pravdu, ne jen slepě něco následovat. To hledání pro mě bylo nejzajímavější, po celou dobu seriálu.
Proč podle vás Wilson zůstává Housovo přítelem, po všech těch zlomyslných psychických hrách, které spolu za ty roky hráli?
SHORE: Myslím, že s Wilsonem taky není něco v pořádku. Když jsme Wilsona obsazovali, Robert Sean Leonard přišel a odvedl skvělou práci, ale fanoušci chtěli, aby byl milejší a laskavější. Aby byl opakem House. Bryan Singer, který to režíroval, si vzal Roberta stranou a řekl mu, jak by se měla jeho postava změnit. Ale já jsem si říkal, že nemůže být příliš měkký. Musí na něm být něco, co by z něj dělalo Housova přítele. Taky musí být trochu zvrácený. A řekl jsem to Robertovi i Bryanovi. Ale museli jsme ho nechat, ať to zahraje podle scénáře a potom jsme si to předělali podle sebe. Vždycky jsme se snažili, aby jeho postava byla trochu pokřivená, a to se nám snad povedlo.
Co vás vedlo k rozhodnutí nechat Wilsona onemocnět?
SHORE: To je jeden z momentů, kdy si během roku sedneme a ptáme se “Co jim uděláme? Do jakých situací je postavíme?” Jaké situace umožní postavy prozkoumat? Během roku nás napadne hodně nápadů, a jeden z nich byl, s vědomím, že se seriál blíží ke konci, tenhle. Je to situace, která otestuje přátelství House a Wilsona. Jedna z věcí, která se nám v seriálu povedla, je určitě jejich vztah. Televize je plná romantických vztahů. Některé jsou dobré, některé špatné. Ale je jen málo mužských přátelství, která nejsou jen příležitostí pro humorné situace. Nám se to povedlo a na to jsem hrdý. Přišlo nám to jako dobrá linie pro prozkoumání, a dovedli jsme to až do konce.
Název finále “Všichni zemřou” naznačuje, že ne všechny čeká šťastný konec. Jaké uzavření seriálu mohou diváci očekávat?
SHORE: Je to zkrátka konec. Víc říct nechci. Nikdy neděláme šťastné konce, ale taky se snažíme nedělat jednoznačně špatné konce. Nejlepší je hořkosladký závěr.
Když seriál zaznamenal úspěch, jak jste se rozhodovali o pokračováních?
SHORE: Byl to nečekaný úspěch. Vždycky jsme se hlavně řídili tím, co nás zajímá. A možná že to, že jsme uspěli víc, než jsme doufali, nás osvobodilo a mohli jsme přemýšlet, co dál. Točili jsme, co nás bavilo, přestože jsme nevěděli, jestli to nebude průšvih. Myslím, že je třeba dělat příběhy, která baví vás, a doufat, že divákům se budou líbit. Spíš než dělat něco, o čem si myslíte, že by se to divákům mohlo líbit, nehledě na to, jestli se to líbí vám. Nikdy jsem ale nezamýšlel 80 epizod. Jen tak 10 až 15. Vždycky jsem něco vymyslel a potom jsem se snažil najít k tomu nové situace a příběhy.
Teď, když se můžete podívat zpět a nechat House zavzpomínat, co vás překvapuje na vývoji té postavy a příběhu?
SHORE: Nejvíc mě překvapuje, že se rozrostla divácká základna. Od samého začátku, od té chvíle, kdy jsme obsadili Hugha [Laurieho], jsem věděl, že to bude seriál, který budu mít rád. Myslel jsem, že se to třeba bude líbit lidem, kteří mají podobný vkus jako já. Netušil jsem, že se z toho vyklube něco takového, s mezinárodním ohlasem.
Za ty roky House udělal spoustu nehezkých věcí. Stalo se někdy, že byste vy sám zaváhal, jestli už jste nezašli příliš daleko, zatímco kolegové si mysleli, že je to v pořádku?
SHORE: Ani ne. Moje scénáristické motto bylo “Trest nemusí odpovídat zločinu, ale musí tam ten zločin být.” Dokud jsme měli Housovskou motivaci, což není jen sebeobohacování a vlastní růst, ale i řešení skládačky a snaha být lepším, bylo možné vlastně cokoliv. Někdy to byl fakt poprask. Když House nabourá s autem do domu Cuddyové (Lisa Edelstein), nemá jí to způsobit zranění, ale hmotnou škodu. To je iracionální akt. Je to iracionální čin od racionálního muže, což byl náš záměr. Taky se nám to vymstilo. Ten čin si vysloužil víc reakcí, než cokoliv jiného, co House udělal.
Co jsou podle vás nejlepší a nejslabší místa seriálu?
SHORE: Na tu druhou část neodpovím. Žádné chyby jsme neudělali. Pokračovali jsme a nemohli jsme zaváhat. Děláte rozhodnutí a volby, aniž byste se dozvěděli, jestli to byly správné volby. Udělali jsme spoustu věcí, na které jsem hrdý. Neustále osvěžovat obsazení byl risk, ale povedlo se to a jsem na to hrdý. Kdyby se nic neměnilo, lidem by to připadalo nudné. Máme tam spoustu originálních situací, které jsou velmi neobvyklé. Jsem rád, že jsme měli možnost to dělat.
Máte v seriálu postavu, jejíž vývoj během 8 sezón pro vás bylo obzvlášť potěšující pozorovat?
SHORE: Jsem rád, že se ptáte, protože postavě Dr. House už se dostalo spoustu pozornosti. Samozřejmě oprávněně, protože je to skvělá postava a skvělý výkon. Ale sám o sobě by nefungoval, pokud by nebyl obklopen chytrými, komplikovanými postavami. Možná že se jejich význam vytrácel, ale taky si zaslouží uznání. Bylo zajímavé sledovat herce, obzvlášť ty mladší, jak se vyvíjejí, jak rostou, jako herci i jako lidé. Bylo pro mě potěšením je všechny sledovat už od začátku. Jesse [Spencer] a Jennifer [Morrison] byli obzvlášť mladí. Olivia [Wilde] taky. Bylo zajímavé sledovat, jak dospívají. Ne že by předtím byli nedospělí, ale stejně jsme v tomhle ohledu měli štěstí.
Litujete, že jste dali dohromady House a Cuddyovou?
SHORE: Ne, nejsem zvyklý něčeho litovat. Nebylo to perfektní. Spousta lidí si myslí, že jsme to mohli udělat líp, nebo že jsme to vůbec nemuseli dělat, nebo že jsme je měli nechat spolu. Ale ať už bychom to udělali jakkoliv, stejně by se to někomu nelíbilo. Je nemožné to dělat bez takovéhle odezvy. Ale nemůžete postavy, které mezi sebou mají sexuální pnutí, jen tak nechat být. Bavilo mě to od začátku, ale v určitém bodě jsme je museli dát dohromady.
Když jste dvakrát změnili obsazení, nebáli jste se reakce fanoušků?
SHORE: Ano, ale ne nijak zvlášť. Báli jsme se, že lidé budou zklamaní. Musíte udělat změny, než se jich lidi začnou dožadovat. To už je pozdě. Musíte diváky trochu naštvat. S tím se počítá. Ale řídit se reakcí diváků je smrt seriálu. Pokud se divákům něco nelíbí, musíte si říct “Co je špatně?” A když se jim něco líbí, taky musíte uvažovat, proč. Ale hlavní je to, co chcete říct vy. Nemůžete pořád jenom na něco reagovat.
Jaké bylo režírovat poslední epizodu po tak dlouhé práci na seriálu?
SHORE: Divné. Myslel jsem, že to bude víc uspokojující, ale režírování je moc náročná práce. Ve finále takového projektu bych si radši sedl a užíval si to. Ale při režírování pořád musíte kontrolovat, co chcete za záběry, kolik zbývá času, co už je natočené…Pořád se něčeho bojíte. Takže většinu času to byla jenom práce, a asi 2% času byla oslava toho, co jsme dokázali, a potom zase zpátky k práci.
Změnil se v průběhu přístup k režírování House?
SHORE: Ani ne. Na Hughovi Lauriem je podle mě skvělé, že sdílíme stejnou vizi postavy od prvního dne. Bavil jsem se o tom se spoustou lidí, ale nikdo to neviděl jako já. A potom přišel Laurie a byl to House. Když se podíváte na video, které nám poslal v rámci castingu (najdete ho v bonusech na dvd k Sezóně 1), už tehdy dělal úplně stejné věci, jako potom v seriálu, a to bez režírování nebo něčích rad. Byla to skvělá spolupráce.
Jaké tři elementy byly podle vás nejefektivnější při přibližování House divákům?
SHORE: No, to je alchymie a nemyslím si, že by se z toho daly vytáhnout jednotlivé elementy. Je, kým je, a lidé na to reagují. Nevím, čím přesně to je. Možná oči Hugha Laurieho, smysl pro humor a fakt, že je to tak trochu puberťák. A sto dalších věcí.
Po takové době, co vás práce na seriálu naučila?
SHORE: Mohl jsem se toho asi naučit hodně, že? Ale nikdo se nic nenaučil. Emocionální vrchol prožívá člověk v 18. Vím, že některé věci mi jdou líp, a na ty jsem se zaměřoval. Nechci, aby to znělo negativně, ale naučil jsem se hlavně nepěkné věci.
Co budete dělat v budoucnu?
SHORE: Pokusím se vymyslet něco nového, dám si pauzu. Ale určitě zůstanu v televizním průmyslu.
Zdroj: www.collider.com
Klára Scholzová
