Francesca Matteoni měla nápad na tarotové karty. Člověk není vrcholem evoluce. Vrcholem je příroda sama. Výjevy… krajiny. Nálady samotné přírody. A i když se v anotaci píše, že karty jsou podpořeny symbolikou klasickou (Rider Waite tarot), tak samotné karty ji nepřipomínají často ani v nejmenším. Tak moc změnila auru klasického tarotu. Což ovšem celé dílo pozvedává k výjimečnosti
Skutečnou krajinu najděte v sobě nebo na procházce
Autorka si s kartami pohrála. Na začátku své příručky vám vysvětlí, proč tyto karty zvolila jako svého životního průvodce. Jak byla fascinovaná nejen tarotem, ale i přemýšlením nad tím, jak moc potřebujeme navazovat kontakt s krajinou. Lidmi, emocemi, situacemi. Jak často stojíme někde se slzami na krajíčku. Jak stojíme jinde naplněni štěstím. Energií, radostí… smutkem a nostalgií. A krajiny našich duší se mění stejně jako krajiny kolem nás.
Jsme poetičtí tvorové?
Čím více pronikáte poté tajemstvím jejich karet, tím více vás obklopuje její nápad. Vůně toho, co stvořila. Najednou pochopíte, proč i výtvarnici Yoshi Mari vzniklo pod rukama dílo, které ve vizuální podobě držíte v rukou. Bylo třeba dodat do karet pocit. Náladu… protože jsme tvorové poetiční, emocionální…
Nejsou klasické, nehledejte v nich rychlé odpovědi
Co mne ale překvapilo nejvíce? Nehledejte v nich okamžité odpovědi. Naopak se mi často stávalo, že bych podle výjevu na kartě vůbec nepoznala, o jakou kartu jde. Byť jejich významy v klasickém tarotu znám, tady byly obrázky někdy pocitově naprosto cizí. Až když jsem do jejich symboliky začala pronikat s pomocí textu v brožurce, začal se obrázek skládat.
Často ale z jiných úhlů, než jsme jako vykladači zvyklí.
Naučila jsem se zacházet s pocitem, který máme před očima, když se na nějaký výjev ze světa kolem nás díváme. V jistém smyslu jsou to mnohem hlubší karty, než se na první pohled zdá. Zprvu jsem je považovala za inspirativní, ale jsem si jista, že čím déle s nimi strávíte čas, tím více budou hluboké.
Vydalo nakladatelství Synergie, 2025
